DIGIarena.e15.cz

Mix snímků zahraničních fotografů

Výstava Známosti na zapřenou s podtitulem Zahraniční fotografové 20. století ve sbírce Moravské galerie o sobě mnohé vypovídá už svým názvem. V představě, co nám tato expozice může nabídnout, se dostaneme ještě o kousek dál, pokud prostudujeme text Antonína Dufka. V něm kurátor výstavy uvádí způsoby, jakým Moravská galerie snímky v době, která nepřála kontaktům se západním světem, získávala.
Mix snímků zahraničních fotografů

První fotografie dostala galerie od jejich majitelů žijících v České republice, další možnosti představovalo osobní setkán s fotografy, či dopisy se žádostí o zaslání snímku. Bohužel finanční prostředky na takovouto sbírku byly (jak již spojení „na zapřenou“ napovídá) nulové. Přesto na žádost zareagovali dva fotografové - Bill Brandt a Ralph Gibson. Posledním způsobem, kterým se sbírka rozšířila, byl dar Jindřicha Štreita. Ten vyměňoval své fotografie za snímky zahraničních fotografů a takto vzniklou sbírku daroval Moravské galerii.


Bill Brandt, Akt, 1957

Z tohoto nesystematického sbírání fotografií nemohl vzniknout ucelený soubor, který by nějakým způsobem prezentoval, či sledoval nějakou linii. Přesto má smysl výstavu Známosti na zapřenou navštívit. Hlavním důvodem je koncentrace zajímavých snímků od neméně zajímavých fotografů, mezi kterými si snad každý návštěvník najde fotografii, která ho osloví.

Na výstavě máte možnost shlédnout snímky od více než čtyřiceti fotografů, nejstarší pochází z konce předminulého století, nejmladší je z roku 2004. Z této široké škály vyniká například snímek Wernera Bischofa, který byl mimochodem první, jenž galerie získala. Fotografie z cyklu Matka a dítě z roku 1946 spadá do série Bischofových snímků z poválečného Německa, na kterých je zachycena bída způsobená politickou situací: oblečení aktérů, oprýskaná zeď a dítě, které vnímáme jako příliš staré na kojení.

Klepněte pro větší obrázek
Werner Bischof, Z cyklu Matka a dítě, 1946

Na druhou stranu odráží fotografie matky s dítětem i jistý Bischofův optimismus ztělesněný v postavě dítěte, které symbolizuje novou generaci i lepší časy. Divákovi, který navštívil nedávnou Bischofovu výstavu v Obecním domě v Praze, zapadne tento snímek do celkové představy o fotografově tvorbě a možná se mu vybaví například snímek Děti hrající si v troskách (1945), který zachycuje podobnou myšlenku jako fotografie z Moravské galerie.

Kromě Bischofa zaujmou například portrétní fotografie Evelyn Richter či polského fotografa Krzysztofa Pruszkowski, který na jednom ze svých snímků zachytil režiséra Romana Polanského. Působivosti tomuto snímku dodává hrubé zrno i okamžik, ve kterém byl režisér zachycen – uprostřed holení. Z holandských fotografů jsou zde zastoupeni Paul den Hollander se zátišími vytvořenými v teráriích na jeho zahradě a Theo Derksen, z jehož tvorby prezentuje galerie několik snímků ze souboru Homeless Images. Tyto fotografie vznikly v Brně, když Derksen zavítal do moravské metropole na vernisáž své výstavy v Ambitu Moravské galerie v roce 2004.

Klepněte pro větší obrázek
Krzysztof Pruszkowski, Marie-Colette vložila ruce do těsta, 1995

Na závěr nelze nezmínit vynikajícího britského fotografa Billa Brandta. Na fotografiích, které jsou pro jeho tvorbu nejcharakterističtější, vystavěl fotograf jakési mystické divadlo, na kterém se odehrávají scény se surrealistickými prvky. Nejinak je tomu u snímku Akt (1957), který je prezentován v Moravské galerii. Tato fotografie není zachycením nahého těla, jedná se spíše o metaforu aktu v podobě lidského ucha umístěného na snovou pláž se skaliskem v pozadí.

Výstavu Známosti na zapřenou Zahraniční fotografové 20. století ve sbírce Moravské galerie - můžete navštívit do 8. května v Uměleckoprůmyslovém muzeu na Husově ulici v Brně.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne