DIGIarena.e15.cz

Moje zimní fotoprocházky

Letošní zima patří spíše k těm Ladovským- takovým, na které se bude jednou vzpomínat se slovy: „Jo to ještě byly zimy, ne jako dnes!“ Sníh, fujavice, náledí...

Jak jsem psal už mnohokrát, zima není mým oblíbeným ročním obdobím. Nemám ji nijak v lásce od malička a s postupujícími roky se propracovávám k vyložené averzi na sníh, led a krátké dny.

V zimě, podoben medvědovi, zalézám do brlohu a ven mě obvykle vyžene jen nejvyšší nouze nebo nějaký druh pominutí smyslů. To se projevuje tím, že s fotoaparátem na krku vyrazím na procházku poháněn pocitem, že tohle nepříjemné, leč fotogenické období nesmím zbůhdarma opomíjet. Přitom je mi už doma jasné, že devadesát procent svého soustředění a pozornosti opět věnuji udržení vertikální polohy mého těla a francouzských holí. A v případě, že pozici bez ohledu na vynaložené úsilí přece jen změním na horizontální, tak snaze rozbít si hubu co nejméně a nevyděsit při tom příliš náhodné kolemjdoucí tím, že kolem nich proletí moje hůl.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
1. Ztracené ideály 2. Cosi číhá za záclonou...

Takže moje soustředění se věnuje hlavně „přežití“ a fotografické náměty většinou míjím s minimem pozornosti. Ale občas se zastavím, abych se vydýchal z toho úsilí neupadnout. Když už stojím, tak se i rozhlédnu dále než na vzdálenost jednoho kroku. Přitom vidím kolem sebe dost motivů, pro které se mi vyplatí alespoň občas vylézt na tu ošidnou ledovou dráhu. Některé z těch obrázků nefotografuji pouze očima (sami jistě víte, že právě fotografie snímané pouze očima jsou ty nejlepší), ale snažím se je nedokonale přenést i na čip svého fotoaparátu.Říkám tomu procházky pro zdraví, takže se domů vracím utahaný, bolavý, občas i vyválený – v lepším případě ve sněhu, občas ale v břečce, která z toho sněhu vznikla.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
1. Došlo uhlí, došla pára 2. O čekání na jaro a optimismu vůbec...

Málokdy se však vracím otrávený nebo dokonce naštvaný. Právě naopak – mám vyčištěnou hlavu a jsem v duševní pohodě. Baterie ve fotoaparátu většinou mele z posledního – je stejně letitá, jako ten digitální optický strojek a chlad snáší velmi neochotně. Takže nejprve přijde na řadu nabíječka, data na kartě jistě počkají (zatím ještě nikdy neutekly). Až za hodinku, za dvě – pokud se k němu dostanu – v počítači vytvořím nový adresář. Propojím tu hučivou bednu s fotoaparátem a začnu sledovat, jak se data přenáší.Proč? Už před časem jsem přišel na to, že kabely jsou jednou z hlavních příčin nedokonalých fotografií. Píši o tom na mém blogu v článku Velké spiknutí.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
1. Českolipská zimní... 2. Slunný den na sněhu

Potom už většinou jen letmo zkontroluji úlovek toho dne a uvedený adresář zase zavřu. Protože ten pocit lehkého neskutečna, který jsem cítil ve chvíli, kdy jsem byl součástí přímky objekt - objektiv- fotograf, ten pocit krásné hudby někde uvnitř – ten je tou dobou už pryč.Je to tak dobře – teprve jistý časový odstup mi řekne, jestli v té hudbě přece jen nebylo moc falešných tónů.

Za pár hodin (nebo taky až za pár měsíců) se ke každé z těch fotografií vrátím, abych je zpracoval. U mnohých tu hudbu už neuslyším. Tak půjdou z kola ven a uvolní drahocenné místo na disku. Ale pár jich jistě bude hrát dál tu melodii, kterou jsem slyšel tam venku v tom bílém sajrajtu, a mně bude zase hrozně fajn.

Jak jsem psal už mnohokrát, zima není mým oblíbeným ročním obdobím. …

Ale jako má každá mince dvě strany, umí být tohle období taky krásně fotogenické, plné poetiky a hudby i pro lidi mého ražení, kteří mají raději plavčíky než vlekaře.

František Richter

P.s. Nevím jak u vás, ale tenhle víkend byl u nás slunečný a moc krásný na pohled.

Další článek




celkem 8 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: díky Zuzana 2. 2. 2010, 19:02
Re: díky Gappo 2. 2. 2010, 11:14
Re: díky Richter (novy) 2. 2. 2010, 10:27
díky Zuzana 2. 2. 2010, 09:58
Re: Krásný víkend Richter (novy) 1. 2. 2010, 11:53