DIGIarena.e15.cz

Moře, písek, hory – a historie. Kréta 2003. Díl druhý

Když jsem loni v září na brněnském letišti nasedala do charterového letu směr Chania, Kréta, netušila jsem, jak moc si mne za těch několik málo dní pozdní letní dovolené tento čarovný ostrov podmaní. Kromě čistého moře a písečných pláží totiž Kréta nabízí i magické vnitrozemí s vysokými horami, plné pozůstatků dávné historie.
Moře, písek, hory – a historie. Kréta 2003. Díl druhý

Díl první si můžete přečíst zde.

Díl druhý: „Perfektura“ Rethymno

Jiný den jsme se rozhodli zdolat další blízký, asi 400 m vysoký vrcholek, na mapě označovaný jako Kastri, který sliboval možnosti bezpečného a nepříliš náročného skálolezení. Jenže: Kréta je někdy dosti větrný ostrov. Některé dny foukalo nepříjemně silně i v Plakiasu (noční závany takového větru převracely popelnice a kontejnery), na Kastri ovšem, jak jsme se přesvědčili ten den a o pár dní později znovu, vál vichr téměř nepřetržitě. Plni dobré nálady a odhodlání jsme se ještě vykoupali v zátoce pod kopcem a pak začali stoupat. Ve výšce asi 200 m n. m. už foukal tak silný vítr, že jsme se museli vzájemně držet, a když jsme se chtěli nadechnout, museli jsme se otočit po větru. Chvíli jsme dokonce zvažovali, že to vzdáme a vrátíme se, ale nakonec jsme se, smýkáni vichrem, hrdinně dopotáceli k farmě nedaleko skalnatého vrcholku Kastri. Nebyli jsme víc jak 50 výškových metrů pod vrcholem, ale dál to opravdu nešlo. První závan by nás smetl ze skály jako papírové panáčky. (Kastri na snímku úplně vlevo.)

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Daniel Mikšík

 

Z farmy už to nebylo daleko k silnici. Těšili jsme se, že aspoň tam se konečně nadechneme, jenže ani blíž vnitrozemí to nebylo lepší, vítr nám bral dech stejně jako předtím. A přitom nás, frustrované cestovatele, kterým se nepodařilo dosáhnout svého cíle, míjela auta, jako by se nechumelilo!
Když jsme si o pár dní později taky půjčili vůz a projížděli po stejné silnici, taky jsme si mysleli, že nechumelí – silný vůz a klimatizace vzorně plnily svou funkci – dokud jsme nezastavili, abychom si vyfotili tu záludnou větrnou hůrku, kterou jsme předevčírem nepokořili. A ač se na fotce zdá vesnička Sellia ve svém typicky krétském bílém hávu tak klidná, déle než pět minut jsem v nepolevujícím větru fotit nevydržela. Dodnes si kladu otázku, jak tam vůbec někdo může žít a bydlet trvale.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Dana Šlancarová

Kréta je územně rozdělena do čtyř správních oblastí pojmenovaných podle „krajských“ měst Chania, Rethimnon, Iráklion a náhorní roviny Lassíthi. Hranice kraje Rethimnon se nachází právě nedaleko kopce Kastri – na hraniční ceduli se tu z prefektury stala „perfektura“. Až na ten protivný vítr nás však Kréta neustále přesvědčovala o správnosti tohoto překladu.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Daniel Mikšík

Výlet do krajského města Rethimno jsme také podstoupili. A byl to opět zážitek, tentokrát s krétskou hromadnou autobusovou dopravou. Shrnu-li to, nevěřte tomu, co se na autobusu píše. Autobus s cedulí „Rethymno“ zůstává v Plakiasu a do Rethimna jede bus označený cílovou destinací „Sfakía“ (náhorní rovina Sfakía leží na západ od Plakiasu, zcela na jihu ostrova, zatímco Rethimnon severně od Plakiasu, na severním pobřeží ostrova). Totéž se děje cestou zpět, jen ve větším: asi půl hodiny pobíháme mezi patnácti autobusy na krajském nádraží, lapáme číslo našeho busu ze staničního rozhlasu ve čtyřech řečech, číslo se třikrát změní, ale nakonec sedíme v tom správném buse a jedeme zpátky do Plakiasu. Ale i Rethimnon byl perfektní. Třeba fresky v kostele Čtyř mučedníků.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Dana Šlancarová

Jen o kostel svatého Františka (?) pečovali toliko holubi. Zastíněn nedalekými mešitami a minaretem, uklizen v ústraní, pomalu půvabně chátral.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Dana Šlancarová

A o holuby se zase zajímaly kočky. I když náš kočičák se zajímal spíš o to, co se nám právě smažilo na pánvi. Pokud se v hrnci náhodou vařila třeba pohanka nebo kuskus, pohrdavě nakrčil čumák, plavně vyskočil na zábradlí našeho balkónu a odešel se podívat pod pokličku k sousedům do vedlejšího apartmánu. V noci se pak náš zrzek pral s černým kocourem odněkud z horního Plakiasu. Někdy vyhrál a ráno za námi pyšně přicházel a žádal si něco pořádného k snídani. Někdy prohrál. Dva dny před odjezdem nepřišel celý den a nepřišel ani v den odjezdu. Zahlédla jsem jen bílý stín ve vysoké trávě a červený šrám na zadní pacce.
Hodinu před odjezdem, s batohy sbalenými a vyrovnanými před apartmány, jsme ještě nervózně brousili před naším bývalým balkónem. Či či! Či či! Či či!!! A zrzek slyšel. Slyšel a přišel. Nechal se naposledy pohladit, zkontrolovat nohu, na kterou ještě kulhal, ale která už se hojila. Mohli jsme v klidu nasednout do autobusu směr Chania a odletět domů.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Dana Šlancarová


(Všechny fotografie byly pořízeny fotoaparátem Nikon F70 s objektivem Nikkor 28–70 mm,F3,5–4,5 D. Do digitální podoby byly převedeny pomocí filmového skeneru Minolta DiMAGE Scan Elite 5400, skenováno v rozlišení 2700 dpi. Dodatečné úpravy a ořez fotografií provedeny v programu Adobe Photoshop 6.0.)


 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Oskar Schindler: Od filmu k realitě (reportáž)

Oskar Schindler: Od filmu k realitě (reportáž)

Schindlerův seznam. Film s neobyčejně poutavým příběhem i zpracováním, oceněný mnoha Oskary. Jeho děj, obzvláště konec, mě natolik zaujal, že jsem se rozhodla vydat se po stopách Oskara Schindlera a jeho fabriky.

Asijský cestopis – Hong Kong za tri dni

Asijský cestopis – Hong Kong za tri dni

Hong Kong, mesto svetiel a trblietavých vitrín preplnených značkovým oblečením v ostrom kontraste s pouličnými predajcami – krajčírmi oblekov, garantujúcich výrobu na mieru do dvoch dní.

Pohádková krajina – skotský cestopis

Pohádková krajina – skotský cestopis

„Největším problémem Skotska jsou sami Skotové,“ říká král Eduard II. ve známém filmu Statečné srdce. Zatímco pro něj nejspíš problémem skutečně byli, pro nás, cestovatele, je naopak jejich odlišnost přitažlivá.

Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

Všichni slaví Silvestra, zatímco my sedíme v letadle směr Buenos Aires. Že už je Nový rok poznáme jen podle toho, že pilot v interkomu odpočítá od pěti do nuly, načež se ozve vlažný potlesk několika lidí...

Jak vzniklo Fripito – rozhovor s tvůrcem projektu

Jak vzniklo Fripito – rozhovor s tvůrcem projektu

Fripito je vcelku ojedinělý projekt českého autora Jana Březiny. Vyzpovídali jsme ho po oficiálním představení aplikace v zahraničí, konkrétně na veletrhu PhotoPlus Expo v USA.

Pojďme na chvíli s profesionálem do divočiny!

Pojďme na chvíli s profesionálem do divočiny!

Co má v batohu skutečný profesionální fotograf divoké přírody? Jaké používá triky a vybavení? Na to nám dnes odpoví britský fotograf Will Burrard-Lucas.

Dolomity: Krásné i smutné (cestopis)

Dolomity: Krásné i smutné (cestopis)

Dolomity jsou známy především jako italské velehory. Málokdo ví, že mezi horskými masivy došlo ke katastrofě. A ne k malé katastrofě, uprostřed hor se objevila tsunami..

Na otočku do New Yorku (cestopis)

Na otočku do New Yorku (cestopis)

Cestopis z pětidenního výletu do New Yorku s dvoudenní zastávkou v Londýně aneb jak se dá s minimem prostředků navštívit maximum míst v největší metropoli USA.