DIGIarena.e15.cz

Mystický výraz modelů Ivana Pinkavy

Brněnská Galerie Ars připravila dvojvýstavu – vedle fotografa Ivana Pinkavy zde představuje svoje sochy mladý umělec David Moješčík přezdívaný Mojda. Jedná se o zajímavou symbiózu Pinkavových typických snímků převážně z posledních deseti let a soch, u nichž v konfrontaci s fotografiemi Ivana Pinkavy vynikají podobné výrazové rysy.
Mystický výraz modelů Ivana Pinkavy

Jistěže fotografie a sochařství jsou značně odlišné způsoby výtvarného vyjadřování. Oba umělci se však zabývají námětem lidského těla v jeho nejčistší podobě – Pinkavovy modely a Moješčíkovy sochy jsou nahé lidské postavy, které mají navíc často i holé hlavy. Tato paralela vyniká nejlépe v prvním sále, který je věnován oběma výtvarníkům stejným dílem. 

Klepněte pro větší obrázek 

Ivan Pinkava zde představuje fotografie z cyklu TNF (Teatr Novogo Fronta). Jedná se velmi jednoduše řešené snímky – čisté bílé postavy vystupující z tmavého pozadí, ve většině případů bez jakýchkoli atributů. Tento způsob provedení důrazně podtrhuje výraz portrétovaných modelů, který je sice neutrální, přesto se však Pinkavovi podařilo navodit silně citově zabarvenou atmosféru.


Advocatus Diaboli, 1999

Vedle série TNF se prezentuje Moješčík s třemi sochami velmi realisticky podaných lidských postav, jejichž působení na diváka je redukováno na gesta a postoje. Snad nejpůsobivější je dílo s názvem Extáze. Tato ženská figura asi nejvíce připomíná Pinkavovy snímky skutečných lidí, což je dáno i lidsky vypadajícíma očima, které nevyjadřují žádnou sochařskou manýru, ale vypadají spíše jako věrné napodobeniny opravdových očí.

Z prvního sálu vede schodiště jak dolů, kde se nachází sál věnovaný Davidu Moješčíkovi, tak do vrchního patra, kde převažují snímky Ivana Pinkavy. Prostor však není oddělen dveřmi či stěnami, proto jej lze vnímat jako jeden celek. Síň věnovanou sochařovi doplňuje malý snímek Vejce a vosk, který se vymyká z Pinkavova hlavního proudu, ve kterém se fotograf věnuje hlavně figurálním námětům. Přesto se v něm fotograf nevzdálil od jednoduchých a přesto silně působících prostředků.


Ecco, la Luce!, 1996

Vyšší patro je potom věnováno známým snímkům Ivana Pinkavy jako Advocatus Diaboli, Sára a její bratr Tobiáš, Tomáš a David Medkovi, či Narcis. Právě Narcis je jedním z mála snímků, u kterého fotograf použil rekvizitu v podobě zašlého starého zrcadla, ve kterém se chlapcova tvář odráží. Způsob kompozice podtrhuje fotografovu hru se světlem, která v jistých ohledech připomíná některé renesanční a barokní mistry, kteří pracovali s šerosvitem. Mezi malíře, jenž se jako jedni z prvních zabývali tímto výrazovým prostředkem patří i populární Leonardo da Vinci.

Mimochodem srovnání Pinkavovy tvorby s Leonardem není zrovna od věci. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč má Mona Lisa tak zvláštní výraz? Jistě, existuje nespočetně teorií o tom, kdo Leonardovi seděl pro tento obraz modelem a kvůli záhadnosti jejího úsměvu stojí před Louvrem dlouhé fronty. Na tomto obraze je však ještě jedna zvláštnost, která se vymyká běžnému vnímání anatomických proporcí obličeje: Mona Lisa nemá řasy a obočí. S podobným efektem pracuje často i fotograf Ivan Pinkava.


Potom poznají, koho probodli..., 1997

Například fotografie Ecco, la Lucce (1996), která brněnskou výstavu otevírá je jedním z nejtypičtějších důkazů. Mystérie, která se ukrývá v Pinkavových fotografiích je svým způsobem podtržená očima, které vystupují z bílých tváří o to silněji, že díky maskování a nasvícení jsou obočí a řasy naprosto potlačeny. Možná právě tento prvek dodává Pinkavovým modelům s neutrálním výrazem na dramatičnosti.


Sára a její bratr Tobiáš

Výstava David Moješčík, Ivan Pinkava potrvá v Galerii Ars (Veselá 39) v Brně do 17. března. Galerie má poněkud netypické otevírací hodiny: úterý až pátek 12:00–18:00, neděle 13:00–17:00. Práce obou umělců si kromě Galerie Ars můžete prohlédnout na jejich internetových stránkách www.ivanpinkava.com a www.mojda.com.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

katalog MojDa 14. 4. 2006, 13:28

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?