DIGIarena.e15.cz

Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Autor zachytil magickou hranici mezi dvěma ročními dobami: ještě není sníh, ale všechen podzim už pomalu tuhne na kost...
Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Je zajímavé, jakým způsobem máme spojeny jednotlivé roční doby s různými asociacemi. Při pohledu na jarní snímek přemýšlíme o vzniku života a o tom, jak všechno kolem roste. Léto v nás vzbuzuje pocity jako například odpočinek, volno, výlety nebo horko. Podzim pro mnohé znamená melancholii, zádumčivost a také usínání přírody. No a se zimní tematikou je neodmyslitelně spjatý mráz a ticho.

Už to dávno nejsou jen ideální pohádky o Vánocích pod sněhovou přikrývkou – ti z nás, kdo žijí ve městech, potkají sníh zřídka. Ale mrznoucí větvičky a srážející se pára k tomu prostě patří, ať jste kdekoli. Dnešní Fotografie týdne je tedy takovou pohádkou pro ty, které fascinuje ta tenká neuchopitelná hranice mezi podzimem a zimou, charakterizovaná prvními pořádnými mrazy.

Už nějakou dobu se v Galerii neobjevilo nic tak subtilního a přitom ostře bodavého, jako je námraza v trávě a bílé smrkové jehličí. Foto týdne by se mohlo líbit nejen vyznavačům klasických krajinek, ale také nejrůznějším sortám praktických i romantických duší. Snímek je to totiž nádherně prostorový, prostupují jím různé tematické kontrasty a zaujme také uvadajícími, ale přesto dostatečně výraznými barvami ustupujícího podzimu. Autor se prezentuje pod přezdívkou Šviderský a fotografii nazval příznačně: „Mrazivý dech paní Zimy“. Jakoby skutečně jen prošla krajinou, párkrát se zhluboka nadechla a zase zmizela. Zůstaly po ní jen krystalky ledu na ztuhlých rostlinách, vytvářející kotrastní pruhy a skvrnky po celém kraji.

Klepněte pro větší obrázek
Mrazivý dech paní zimy; foto: Šviderský

Ještě malou chvíli se nám bude zdát, že paní Zima snad letos chvíli počká. Chuchvalce trav v předním plánu se pokyvují v chladném větru a poutají pozornost vyšší kontrastem, schoulené smrčky za nimi ale jako by se ani fotit nechtěly. Kombinaci tlumeně zelené a hnědooranžové barvy vhodně doplňuje také mlha, valící se z kopců do údolí mezi smrkovými pahýly a vzbuzující dojem zamžených dálek. To se paní Zima už chystá nasadit si korunu a změnit kraj v panensky bílou pláň. Jako každý rok.

Panoramata a na šířku fotografované krajinky vídáme všude, ale „posadit“ si svůj výjev na výšku napadne málokoho. Pan Šviderský to pro změnu prezentuje jako svou poznávací značku. Křehký les s bílým lemováním posadil do stylového sněhového rámu, což ve výsledku vypadá skvěle. Skvělá je také dynamika obrazu, podpořená výraznou diagonální linií kopce. Máme zkrátka pocit, jako bychom šplhali na vrchol a chladný vítr dul proti nám. Fotografie opět získala život.

A i když její autor předvedl v Galerii zatím pouze tři snímky (a ano, všechny jsou na výšku a vždy se na nich něco pohybuje), je vidět, že se objevil opět někdo, kdo dokáže dobře vidět zvláštnosti v krajině a využít je k tomu, aby vzniklo něco obdivuhodného. A také si zřejmě dobře rozumí se svým fotoaparátem. Jen škoda, že neposkytl snímky ve větším rozlišení – tak snad příště... Gratulujeme a přejeme dobré světlo i přes nadcházející zimní období.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.