DIGIarena.e15.cz

Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Autor zachytil magickou hranici mezi dvěma ročními dobami: ještě není sníh, ale všechen podzim už pomalu tuhne na kost...
Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Je zajímavé, jakým způsobem máme spojeny jednotlivé roční doby s různými asociacemi. Při pohledu na jarní snímek přemýšlíme o vzniku života a o tom, jak všechno kolem roste. Léto v nás vzbuzuje pocity jako například odpočinek, volno, výlety nebo horko. Podzim pro mnohé znamená melancholii, zádumčivost a také usínání přírody. No a se zimní tematikou je neodmyslitelně spjatý mráz a ticho.

Už to dávno nejsou jen ideální pohádky o Vánocích pod sněhovou přikrývkou – ti z nás, kdo žijí ve městech, potkají sníh zřídka. Ale mrznoucí větvičky a srážející se pára k tomu prostě patří, ať jste kdekoli. Dnešní Fotografie týdne je tedy takovou pohádkou pro ty, které fascinuje ta tenká neuchopitelná hranice mezi podzimem a zimou, charakterizovaná prvními pořádnými mrazy.

Už nějakou dobu se v Galerii neobjevilo nic tak subtilního a přitom ostře bodavého, jako je námraza v trávě a bílé smrkové jehličí. Foto týdne by se mohlo líbit nejen vyznavačům klasických krajinek, ale také nejrůznějším sortám praktických i romantických duší. Snímek je to totiž nádherně prostorový, prostupují jím různé tematické kontrasty a zaujme také uvadajícími, ale přesto dostatečně výraznými barvami ustupujícího podzimu. Autor se prezentuje pod přezdívkou Šviderský a fotografii nazval příznačně: „Mrazivý dech paní Zimy“. Jakoby skutečně jen prošla krajinou, párkrát se zhluboka nadechla a zase zmizela. Zůstaly po ní jen krystalky ledu na ztuhlých rostlinách, vytvářející kotrastní pruhy a skvrnky po celém kraji.

Klepněte pro větší obrázek
Mrazivý dech paní zimy; foto: Šviderský

Ještě malou chvíli se nám bude zdát, že paní Zima snad letos chvíli počká. Chuchvalce trav v předním plánu se pokyvují v chladném větru a poutají pozornost vyšší kontrastem, schoulené smrčky za nimi ale jako by se ani fotit nechtěly. Kombinaci tlumeně zelené a hnědooranžové barvy vhodně doplňuje také mlha, valící se z kopců do údolí mezi smrkovými pahýly a vzbuzující dojem zamžených dálek. To se paní Zima už chystá nasadit si korunu a změnit kraj v panensky bílou pláň. Jako každý rok.

Panoramata a na šířku fotografované krajinky vídáme všude, ale „posadit“ si svůj výjev na výšku napadne málokoho. Pan Šviderský to pro změnu prezentuje jako svou poznávací značku. Křehký les s bílým lemováním posadil do stylového sněhového rámu, což ve výsledku vypadá skvěle. Skvělá je také dynamika obrazu, podpořená výraznou diagonální linií kopce. Máme zkrátka pocit, jako bychom šplhali na vrchol a chladný vítr dul proti nám. Fotografie opět získala život.

A i když její autor předvedl v Galerii zatím pouze tři snímky (a ano, všechny jsou na výšku a vždy se na nich něco pohybuje), je vidět, že se objevil opět někdo, kdo dokáže dobře vidět zvláštnosti v krajině a využít je k tomu, aby vzniklo něco obdivuhodného. A také si zřejmě dobře rozumí se svým fotoaparátem. Jen škoda, že neposkytl snímky ve větším rozlišení – tak snad příště... Gratulujeme a přejeme dobré světlo i přes nadcházející zimní období.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.