DIGIarena.e15.cz

Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Autor zachytil magickou hranici mezi dvěma ročními dobami: ještě není sníh, ale všechen podzim už pomalu tuhne na kost...
Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Je zajímavé, jakým způsobem máme spojeny jednotlivé roční doby s různými asociacemi. Při pohledu na jarní snímek přemýšlíme o vzniku života a o tom, jak všechno kolem roste. Léto v nás vzbuzuje pocity jako například odpočinek, volno, výlety nebo horko. Podzim pro mnohé znamená melancholii, zádumčivost a také usínání přírody. No a se zimní tematikou je neodmyslitelně spjatý mráz a ticho.

Už to dávno nejsou jen ideální pohádky o Vánocích pod sněhovou přikrývkou – ti z nás, kdo žijí ve městech, potkají sníh zřídka. Ale mrznoucí větvičky a srážející se pára k tomu prostě patří, ať jste kdekoli. Dnešní Fotografie týdne je tedy takovou pohádkou pro ty, které fascinuje ta tenká neuchopitelná hranice mezi podzimem a zimou, charakterizovaná prvními pořádnými mrazy.

Už nějakou dobu se v Galerii neobjevilo nic tak subtilního a přitom ostře bodavého, jako je námraza v trávě a bílé smrkové jehličí. Foto týdne by se mohlo líbit nejen vyznavačům klasických krajinek, ale také nejrůznějším sortám praktických i romantických duší. Snímek je to totiž nádherně prostorový, prostupují jím různé tematické kontrasty a zaujme také uvadajícími, ale přesto dostatečně výraznými barvami ustupujícího podzimu. Autor se prezentuje pod přezdívkou Šviderský a fotografii nazval příznačně: „Mrazivý dech paní Zimy“. Jakoby skutečně jen prošla krajinou, párkrát se zhluboka nadechla a zase zmizela. Zůstaly po ní jen krystalky ledu na ztuhlých rostlinách, vytvářející kotrastní pruhy a skvrnky po celém kraji.

Klepněte pro větší obrázek
Mrazivý dech paní zimy; foto: Šviderský

Ještě malou chvíli se nám bude zdát, že paní Zima snad letos chvíli počká. Chuchvalce trav v předním plánu se pokyvují v chladném větru a poutají pozornost vyšší kontrastem, schoulené smrčky za nimi ale jako by se ani fotit nechtěly. Kombinaci tlumeně zelené a hnědooranžové barvy vhodně doplňuje také mlha, valící se z kopců do údolí mezi smrkovými pahýly a vzbuzující dojem zamžených dálek. To se paní Zima už chystá nasadit si korunu a změnit kraj v panensky bílou pláň. Jako každý rok.

Panoramata a na šířku fotografované krajinky vídáme všude, ale „posadit“ si svůj výjev na výšku napadne málokoho. Pan Šviderský to pro změnu prezentuje jako svou poznávací značku. Křehký les s bílým lemováním posadil do stylového sněhového rámu, což ve výsledku vypadá skvěle. Skvělá je také dynamika obrazu, podpořená výraznou diagonální linií kopce. Máme zkrátka pocit, jako bychom šplhali na vrchol a chladný vítr dul proti nám. Fotografie opět získala život.

A i když její autor předvedl v Galerii zatím pouze tři snímky (a ano, všechny jsou na výšku a vždy se na nich něco pohybuje), je vidět, že se objevil opět někdo, kdo dokáže dobře vidět zvláštnosti v krajině a využít je k tomu, aby vzniklo něco obdivuhodného. A také si zřejmě dobře rozumí se svým fotoaparátem. Jen škoda, že neposkytl snímky ve větším rozlišení – tak snad příště... Gratulujeme a přejeme dobré světlo i přes nadcházející zimní období.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.