DIGIarena.e15.cz

Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Autor zachytil magickou hranici mezi dvěma ročními dobami: ještě není sníh, ale všechen podzim už pomalu tuhne na kost...
Na Fotografii týdne nám dýchla paní Zima

Je zajímavé, jakým způsobem máme spojeny jednotlivé roční doby s různými asociacemi. Při pohledu na jarní snímek přemýšlíme o vzniku života a o tom, jak všechno kolem roste. Léto v nás vzbuzuje pocity jako například odpočinek, volno, výlety nebo horko. Podzim pro mnohé znamená melancholii, zádumčivost a také usínání přírody. No a se zimní tematikou je neodmyslitelně spjatý mráz a ticho.

Už to dávno nejsou jen ideální pohádky o Vánocích pod sněhovou přikrývkou – ti z nás, kdo žijí ve městech, potkají sníh zřídka. Ale mrznoucí větvičky a srážející se pára k tomu prostě patří, ať jste kdekoli. Dnešní Fotografie týdne je tedy takovou pohádkou pro ty, které fascinuje ta tenká neuchopitelná hranice mezi podzimem a zimou, charakterizovaná prvními pořádnými mrazy.

Už nějakou dobu se v Galerii neobjevilo nic tak subtilního a přitom ostře bodavého, jako je námraza v trávě a bílé smrkové jehličí. Foto týdne by se mohlo líbit nejen vyznavačům klasických krajinek, ale také nejrůznějším sortám praktických i romantických duší. Snímek je to totiž nádherně prostorový, prostupují jím různé tematické kontrasty a zaujme také uvadajícími, ale přesto dostatečně výraznými barvami ustupujícího podzimu. Autor se prezentuje pod přezdívkou Šviderský a fotografii nazval příznačně: „Mrazivý dech paní Zimy“. Jakoby skutečně jen prošla krajinou, párkrát se zhluboka nadechla a zase zmizela. Zůstaly po ní jen krystalky ledu na ztuhlých rostlinách, vytvářející kotrastní pruhy a skvrnky po celém kraji.

Klepněte pro větší obrázek
Mrazivý dech paní zimy; foto: Šviderský

Ještě malou chvíli se nám bude zdát, že paní Zima snad letos chvíli počká. Chuchvalce trav v předním plánu se pokyvují v chladném větru a poutají pozornost vyšší kontrastem, schoulené smrčky za nimi ale jako by se ani fotit nechtěly. Kombinaci tlumeně zelené a hnědooranžové barvy vhodně doplňuje také mlha, valící se z kopců do údolí mezi smrkovými pahýly a vzbuzující dojem zamžených dálek. To se paní Zima už chystá nasadit si korunu a změnit kraj v panensky bílou pláň. Jako každý rok.

Panoramata a na šířku fotografované krajinky vídáme všude, ale „posadit“ si svůj výjev na výšku napadne málokoho. Pan Šviderský to pro změnu prezentuje jako svou poznávací značku. Křehký les s bílým lemováním posadil do stylového sněhového rámu, což ve výsledku vypadá skvěle. Skvělá je také dynamika obrazu, podpořená výraznou diagonální linií kopce. Máme zkrátka pocit, jako bychom šplhali na vrchol a chladný vítr dul proti nám. Fotografie opět získala život.

A i když její autor předvedl v Galerii zatím pouze tři snímky (a ano, všechny jsou na výšku a vždy se na nich něco pohybuje), je vidět, že se objevil opět někdo, kdo dokáže dobře vidět zvláštnosti v krajině a využít je k tomu, aby vzniklo něco obdivuhodného. A také si zřejmě dobře rozumí se svým fotoaparátem. Jen škoda, že neposkytl snímky ve větším rozlišení – tak snad příště... Gratulujeme a přejeme dobré světlo i přes nadcházející zimní období.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.