DIGIarena.e15.cz

Na Fotografii týdne opět v říši makra

Slovy jednoho ze čtenářů, fotografové se vracejí z lovu a vytahují samé perly. I když tyto kapky připomínají spíš diamanty...
Na Fotografii týdne opět v říši makra

Jde o takovou variaci na dané téma: Každý rok, když meze vyschnou, kolem vodních toků začnou vyrůstat rostliny a pavouci splétají první sítě, v naší Galerii se začnou zjevovat různé fascinující úlovky, umisťované právě do makro kategorie. Možností je nekonečno. Podstatnou část rostlinného těla vždy tvoří voda, takže o nápady není nouze: kapičky na listech, na okvětních plátcích, visící na větvičkách stromů a na úponcích rostlin. Na Fotografii týdne jsme už měli spoustu podobných – vždy jde ale vlastně o něco trošku odlišného.

Voda, její fascinující skupenství, zdánlivá křehkost a schopnost tvořit útvary tolik podobné diamantům, učarovala všem. Proto také pod snímkem najdeme takové množství pozitivních ohlasů. Makra s kapičkami vody obvykle nacházíme v celé škále zelených odstínů, ale dnešní Foto týdne nám vzdáleně připomene spíše noční oblohu plnou různě velkých diamantových hvězd. Je to snímek pohádkový, přesahující z říše makra částečně i do abstrakce.

 Klepněte pro větší obrázek
Perly; foto: monnika

Kompozice samotná je diagonální, tedy dynamická, což u podobných nepohyblivých objektů působí příjemně. I po technické stránce není co vytknout: všechny důležité objekty v popředí jsou dokonale ostré, až máme chuť představit si na jednotlivých diamantech vybroušené plošky. Velmi razantní ořez nás navíc nekompromisně vtahuje dovnitř, takže nemáme čas se zabývat nějakým pozadím. Zároveň je ale na snímku dostatek prvků, které zaujmou náš pohled, takže jednoduché pozadí kompozici vhodně doplňuje.

Autorka s přezdívkou monnika ve své tvorbě poslední doby obecně velice často realitu řeže na kusy, vystřihuje různé fascinující dílky a poukazuje na zvláštní detaily. S její tvorbou jsme se již v rámci Fotografie týdne setkali dříve, a pokud jsme tehdy mohli říci, že zde platí „v jednoduchosti je krása“, dnes toto tvrzeni podtrhneme.

Neužívá příliš mnoho barev a její vyjádření je spíše syrové a emocionální; skoro ve všech záběrech z její Galerie najdeme pocity smutku, osamělosti a chladu, transformované do podoby fascinujících uměleckých děl. Nutno však říci, že jde vždy o práci skvěle dotaženou. Kdyby byla tato jediná pavučina plná skutečných perel, nemusela by autorka Fotky týdne zřejmě po celý rok pracovat. Jedná se ale pouze o vodní útvary, takže jako cenu útěchy obdrží alespoň titul Fotografie týdne. Gratulujeme!

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.