DIGIarena.e15.cz

Na Fotografii týdne se probouzí... pro změnu měsíc

Tvorba jednotlivých autorů v naší Galerii je tak různorodá, jak jen mohou být různorodé lidské povahy a životy. Nabízí nám sépiové portréty i pestrou přírodu. Nejlepší snímek minulého týdne je ale jiný. Honosí se nezvyklou, netuctovou, až hororovou atmosférou. Dámy a pánové, přivítejte mezi vyvolenými Mariana Šicka.
Na Fotografii týdne se probouzí... pro změnu měsíc

Před nedávnem se na tomto místě objevil fascinující snímek zasněžené krajiny, jemuž dominovalo právě vycházející slunce. Dnes přišel čas, aby se probudil dlouho spící měsíc, ten kus bílé skály, který kolem naší planety obíhá již od nepaměti a ukazuje nám stále jen jednu tvář. Na své si přijdou hlavně ti, kdo mají rádi i tu odvrácenou stranu, její šero, chlad a hrůznou velkolepost.Tvůrce čerstvé Fotky týdne není tím, kdo by fotografoval jen čistou a nepřikrášlenou realitu. Jeho snímky nespojuje podpis – jsou jen prosyceny nereálnou, až gotickou atmosférou, okořeněny napětím a podkresleny temnotou. Převládá zde portrét a krajina, případně jejich kombinace. Někteří namítnou, že „to je přece kýč“, ale... zkuste definovat kýč. Význam toho slova nám uniká stejně jako sny, stejně jako rozmazané pruhy mraků na nebi za dlouhé expozice.

Klepněte pro větší obrázek
Pravá a nefalšovaná noční hororová poezie zimních lesů

Když se měsíc probouzí, přebírá svoji vládu noc. Mnozí se již snažili zachytit prchavé kouzlo okamžiku, kdy se bílé kolo úplňku vynořuje zpoza obzoru, a mnozí z nás zklamaně rozdupali svůj fotoaparát poté, co spatřili výsledek: bílou skvrnu uprostřed černé skvrny. Možná proto má Měsíc Mariana Šicka takové kouzlo – není na snímku sám. Na nebi můžeme rozeznat již zmíněné mlhavé pruhy mraků, na obou stranách pak uzavírají formát pichlavé větve bílých bříz, které zima svlékla z listí. Díky těmto kontrastujícím prvkům má fotografie říz a ubíhající mraky na nebi vzbuzují pocit „ticha před bouří“.

Tento autor má již slušnou sbírku zvláštních záběrů a neméně fanoušků, neboť v jeho práci se setkává horor i sny, světla a stíny, dramatická oblaka nad všední scenérií či tajemný modravý přísvit v elfském lese. Nyní má ve sbírce i titul Fotografie týdne.

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

ma to stavu Janinka 1. 3. 2006, 18:07
příjemná záležitost zdenek7k 1. 3. 2006, 16:40
Kýč? CGC 1. 3. 2006, 16:17

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.