DIGIarena.e15.cz

(Ne)bezpečnost domova světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla

Český fotograf žijící ve Spojených státech, nositel cen World Press Photo a Czech Press Antonín Kratochvíl (1947) patří k předním světovým fotožurnalistům. Svými fotografiemi přinesl mnohá svědectví z míst konfliktů (Rwanda, Zimbabwe, Myanmar, Irák) a jedinečným způsobem zachytil země východní Evropy. Autor ovšem proslul také portréty slavných osobností z oblasti kultury - herců, režisérů a hudebníků.
(Ne)bezpečnost domova světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla

Klepněte pro větší obrázekCesta dobrodruha Antonína Kratochvíla vedla z rodných Lovosic do pražského Karlína, kde prožil dětství. Učil se zámečníkem, pracoval jako svářeč a rekvizitář v televizi. V roce 1967 emigroval přes Jugoslávii do Rakouska. Poté byl v době své nepřítomnosti odsouzen k sedmi letům za rozšiřování projevů z tehdejšího sjezdu spisovatelů. V rakouském uprchlickém táboře dlouho nevydržel a odjel do Švédska, kde se živil jako plavčík. Za pašování hašiše byl odsouzen k půlročnímu vězení. Když byl propuštěn, jel jako člen francouzské cizinecké legie do Čadu bojovat proti partyzánům. Z jedné nešťastné akce unikl pouze s těžkým zraněním břicha (jeho spolujezdci zahynuli) a po zotavení uprchl marseilleské pevnosti cizinecké legie do Nizozemska. Stejně jako ke všemu, se i k fotografování Kratochvíl dostal náhodou. S vypůjčenou Flexaretou nafotil jediný film, se kterým uspěl u přijímacích zkoušek na katedru fotografie výtvarné akademie v Utrechtu.
V USA, kam odjel v roce 1972, se Kratochvíl velmi rychle prosadil jako fotograf Los Angeles Times, Playboye a Penthousu. V New Yorku pak fotil pro Vogue a Rolling Stone. To je ale pouze jedna stránka Kratochvílovy fotografické osobnosti.

Jeho dobrodružná povaha mu nedala spát a podněcovala jej k cestování. Fotografoval v Rumunsku, Polsku a v 80. letech také v Československu. Jeho vášeň a fotografický talent se našly v černobílých reportážích ze zcela jiné strany světa. Kratochvil prošel s fotoaparátem v ruce prošel mnoho válečných konfliktů a nikdy se nebál uprostřed nebezpečné situace. Podle jeho teorie se před střelami stejně není kam schovat.
Výstava v Ateliéru Josef Sudka s názvem USSA představuje výběr jedenácti černobílých fotografií ze souboru „Homeland In/Security“ (Domovská ne/bezpečnost), který vznikl v roce 2004 v New Yorku a Washingtonu.

Klepněte pro větší obrázek
Antonín Kratochvíl: ilustrační snímek

Snímky ve stylu „street“ byly pořízeny za špatných světelných podmínek a za pohybu v davových shromáždění, připomínají nezávaznou automatickou lomografii. Hlavním tématem snímků je atmosféra na ulicích amerických měst po teroristickém útoku 11. září 2001. Ani na těchto fotografiích se Kratochvíl nevyhýbá konfliktu a ze snímků je cítit napětí. Zvýšená bezpečnost zasahující do soukromí – kamery a policejní kontroly při vstupu do veřejných i soukromých budov Kratochvílovi připomíná atmosféru v „Soviet blocku“. Do života americké společnosti se vkrádá mašinérie, která ji po částech o svobodu připravuje. „Amerika, i když má svoje problémy, byla vždycky země svobody. Proto tam lidi odjížděli, aby byli free, žádná náboženská nebo politická perzekuce. V Americe se na tebe nikdo nedíval skrz prsty kvůli tomu, kdo seš. Když jsem tam přijel, nemusel jsem šeptat, jako šeptali čeští emigranti ve Švýcarsku, aby Švýcaři nepoznali, že jsou cizinci, a nedívali se na ně blbě. Proto jsem ve Státech rád žil, proto jsem tam odjel z tý západní Evropy, kde se národy nesnášej. Evropa je dodneška rozesranej kontinent, Amerika byla jiná…“, řekl k tématu autor.

Klepněte pro větší obrázek
Antonín Kratochvíl: ilustrační snímek

Antonín Kratochvíl je nezávislý, světově uznávaný fotograf. Žije se svou třetí ženou, má dva syny. Jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově, Cologne, Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu a dalších. Jeho fotografie najdete i ve sbírce "Bibliotheque Nationale" v Paříži a v muzeu moderního umění v San Franciscu.

Antonín Kratochvíl: USSA
Ateliér Josefa Sudka
Újezd 30, Praha
do 15. května 2005

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne