DIGIarena.e15.cz

(Ne)bezpečnost domova světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla

Český fotograf žijící ve Spojených státech, nositel cen World Press Photo a Czech Press Antonín Kratochvíl (1947) patří k předním světovým fotožurnalistům. Svými fotografiemi přinesl mnohá svědectví z míst konfliktů (Rwanda, Zimbabwe, Myanmar, Irák) a jedinečným způsobem zachytil země východní Evropy. Autor ovšem proslul také portréty slavných osobností z oblasti kultury - herců, režisérů a hudebníků.
(Ne)bezpečnost domova světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla

Klepněte pro větší obrázekCesta dobrodruha Antonína Kratochvíla vedla z rodných Lovosic do pražského Karlína, kde prožil dětství. Učil se zámečníkem, pracoval jako svářeč a rekvizitář v televizi. V roce 1967 emigroval přes Jugoslávii do Rakouska. Poté byl v době své nepřítomnosti odsouzen k sedmi letům za rozšiřování projevů z tehdejšího sjezdu spisovatelů. V rakouském uprchlickém táboře dlouho nevydržel a odjel do Švédska, kde se živil jako plavčík. Za pašování hašiše byl odsouzen k půlročnímu vězení. Když byl propuštěn, jel jako člen francouzské cizinecké legie do Čadu bojovat proti partyzánům. Z jedné nešťastné akce unikl pouze s těžkým zraněním břicha (jeho spolujezdci zahynuli) a po zotavení uprchl marseilleské pevnosti cizinecké legie do Nizozemska. Stejně jako ke všemu, se i k fotografování Kratochvíl dostal náhodou. S vypůjčenou Flexaretou nafotil jediný film, se kterým uspěl u přijímacích zkoušek na katedru fotografie výtvarné akademie v Utrechtu.
V USA, kam odjel v roce 1972, se Kratochvíl velmi rychle prosadil jako fotograf Los Angeles Times, Playboye a Penthousu. V New Yorku pak fotil pro Vogue a Rolling Stone. To je ale pouze jedna stránka Kratochvílovy fotografické osobnosti.

Jeho dobrodružná povaha mu nedala spát a podněcovala jej k cestování. Fotografoval v Rumunsku, Polsku a v 80. letech také v Československu. Jeho vášeň a fotografický talent se našly v černobílých reportážích ze zcela jiné strany světa. Kratochvil prošel s fotoaparátem v ruce prošel mnoho válečných konfliktů a nikdy se nebál uprostřed nebezpečné situace. Podle jeho teorie se před střelami stejně není kam schovat.
Výstava v Ateliéru Josef Sudka s názvem USSA představuje výběr jedenácti černobílých fotografií ze souboru „Homeland In/Security“ (Domovská ne/bezpečnost), který vznikl v roce 2004 v New Yorku a Washingtonu.

Klepněte pro větší obrázek
Antonín Kratochvíl: ilustrační snímek

Snímky ve stylu „street“ byly pořízeny za špatných světelných podmínek a za pohybu v davových shromáždění, připomínají nezávaznou automatickou lomografii. Hlavním tématem snímků je atmosféra na ulicích amerických měst po teroristickém útoku 11. září 2001. Ani na těchto fotografiích se Kratochvíl nevyhýbá konfliktu a ze snímků je cítit napětí. Zvýšená bezpečnost zasahující do soukromí – kamery a policejní kontroly při vstupu do veřejných i soukromých budov Kratochvílovi připomíná atmosféru v „Soviet blocku“. Do života americké společnosti se vkrádá mašinérie, která ji po částech o svobodu připravuje. „Amerika, i když má svoje problémy, byla vždycky země svobody. Proto tam lidi odjížděli, aby byli free, žádná náboženská nebo politická perzekuce. V Americe se na tebe nikdo nedíval skrz prsty kvůli tomu, kdo seš. Když jsem tam přijel, nemusel jsem šeptat, jako šeptali čeští emigranti ve Švýcarsku, aby Švýcaři nepoznali, že jsou cizinci, a nedívali se na ně blbě. Proto jsem ve Státech rád žil, proto jsem tam odjel z tý západní Evropy, kde se národy nesnášej. Evropa je dodneška rozesranej kontinent, Amerika byla jiná…“, řekl k tématu autor.

Klepněte pro větší obrázek
Antonín Kratochvíl: ilustrační snímek

Antonín Kratochvíl je nezávislý, světově uznávaný fotograf. Žije se svou třetí ženou, má dva syny. Jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově, Cologne, Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu a dalších. Jeho fotografie najdete i ve sbírce "Bibliotheque Nationale" v Paříži a v muzeu moderního umění v San Franciscu.

Antonín Kratochvíl: USSA
Ateliér Josefa Sudka
Újezd 30, Praha
do 15. května 2005

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.