DIGIarena.e15.cz

Negativy gheta v Lodži skrývala zem

V pražské Langhans Galerii jsou od úterý tohoto týdne vystaveny fotografie Henryka Rosse (1910), oficiálního fotografa v lodžském ghettu v době 2. světové války. Na svou chvíli čekalo 3000 negativů 60 let. Jen některé své snímky totiž Ross publikoval už za svého života. Byly to jen ty, které odpovídaly pobytu v ghettu popisovaném přeživšími pamětníky. “Historicky problematické“ fotografie byly letos poprvé vystaveny ve Francii.
Negativy gheta v Lodži skrývala zem

Snímky Henryka Rosse zachycují život v lodžském ghettu i z jiného pohledu, než jsme zvyklí vídat ze záběrů holocaustu. Ross byl pověřený Židovskou radou, u níž byl zaměstnán, pořizováním propagandistických snímků a podobenek obyvatel do průkazů totožnosti. Ušetřený materiál ovšem používal i k tajnému fotografování toho, co se v ghettu dělo. Ilegálním způsobem tak v letech 1940 –45 vytvořil soubor fotografií zachycujících nejen deportace a umírání, ale i život privilegované vrstvy, která v ghettu žila relativně spokojeně. Na záběrech vidíme  oslavy, hrající se a smějící se děti, matky s dětmi a vesele dovádějící mládež. Snímky jsou pro nás velmi překvapivé. Zejména v kontextu faktu, že 95 % obyvatel ghetta válku nepřežilo.

Jsou zde ale i kradmo získané záběry vyvolávající v diváko bezmocnost, vztek a soucit - ztýraní lidé vlekoucí káry s výkaly, vyhladovělé tváře a roztroušený zástup lidí v nuzném oblečení šinoucí se na transport do táborů smrti.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Henryk Ross©, Archive of Modern Conflict, 2004

Fotografie zobrazující výsady uprostřed všeobecného strádání a zoufalství zůstaly až doposud skryté v archivech. Nemají však menší účinnost. Rozdíly mezi vnímáním jednoho a druhého souboru se zmenšují, když si uvědomíme, že většina vyfotografovaných lidí, ač zachycena třeba v radostné chvíli, byla záhy zavražděna. Téměř každý ze snímků je možná posledním záznamem těchto lidí. Rossovu kolekci je tedy třeba chápat spíše jako vyjádření zprostředkovaného prožitku než jako sbírku dokumentárních důkazů.

Ross, který patřil k bohatší vrstvě ghetta, svou ilegální činností riskoval život svůj i rodiny. „Udělal jsem to s vědomím, že kdybych byl přistižen, moji rodinu i mě by mučili a zabili. Podmínky pro fotografování byly mimořádně obtížné. Fotografické materiály jsem si nechával propašovat do ghetta výměnou za chleba, kterého jsem měl sotva dost.“

Podivuhodné je i to, jak se negativy mohly dochovat až do dnešních dnů. Ross je před likvidací ghetta v srpnu 1944 zakopal do země. Chtěl zachovat „záznam o naší tragédii, totiž úplném vyhlazení Židů z Lodže nacistickými katany. Předvídal jsem naprostý zánik polského židovstva“, vysvětluje autor. Fotografie na pražské výstavě nejsou nijak upravovány, organizátoři zachovali i poškození negativu, ke kterým v podzemí nevyhnutně došlo.

Negativy jsou dnes majetkem londýnského Archive of Modern Conflict (Archivu moderních konfliktů), který letos Rossovy fotografie vydal knižně pod názvem Łodź Ghetto Album. Pro výstavu v Langhans Galerii vybrali padesát fotografií Timothy Prus a britský dokumentarista Martin Parr. Hlavním kritériem výběru snímků byla podle Martina Parra fotografická kvalita. “Chtěl jsem naplnit ambici Henryka Rosse – být dobrý fotograf.” 

Na výstavě nalezne návštěvník i malou expozici (vznikla ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze) věnovanou památce českých Židů, kterých bylo deportováno do Łodže téměř 5 000, přežilo pouze 277. Stěnu třetí místnosti zaplňuje jen jedna výmluvná velkoformátová fotografie dvou sester, z nichž pouze jedna přežila.

Łodź Ghetto Album (zahrnuje i doprovodný program k dokreslení tématu)
Langhans Galerie, Praha
do 19. února 2005

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: stojí za to bronek 21. 12. 2004, 08:27
stojí za to pavel 16. 12. 2004, 08:31

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.