DIGIarena.e15.cz

Neobyčejná krajinka coby Fotografie týdne

"To je krajinka." Tvůrce fotografie, která se dnes zařadila mezi ty "nej", pojal pojmenování svého dílka vskutku minimalisticky. Bodové ohodnocení se však vyšplhalo až k maximu. Vítejte ve světě, kde se mraky zdají hmotnější než člověk sám.
Neobyčejná krajinka coby Fotografie týdne

Když se naposled mezi fotografiemi týdne objevil snímek s tématikou krajiny, zvedla se mezi čtenáři webu vlna nevole. Moc barevné! Moc jednotvárné! Nevidím nic zvláštního! Tak akorát do kalendáře... Dnes tu máme příspěvek ze stejné kategorie, přesto však z poněkud odlišného soudku.
Dost bylo syté zeleně. Ke klimatu posledních dní stejně nejlépe ladí suchá zhnědlá tráva. Tento snímek má ke kalendářovce stejně blízko jako trabant k zrcadlovce. A jako bonus je do krajiny včleněna lidská postava.

Podobné schizofrenní několikavrstevnaté náznaky najdeme i v dalších záběrech neskutečna, pocházejících z rukou autora zvaného Adamitro. Ukazuje nám znepokojivé barvy, nejasné vize, fotomontáž obalenou sny - ale fotografuje také obyčejně krásné meze pod klenbou nebes. A takový je život - okouzlující, nepochopitelný, tajemný a děsivý.

Nad tímto snímkem lze jak nadšeně výskat, tak i zmateně kroutit hlavou. Co je na něm tak skvělého? Možná atmosféra tajemna, kterou vyzařuje. Možná za to může prostorovost kompozice. Iluze, že spolu s neznámým mužem hledíme do dáli a obdivujeme majestát přírody, v níž vše vzniká i zaniká. Snad jsou na vině mohutná oblaka, kupící se nad horizontem, a zvláštní záře na obloze, která jakoby nám ukazovala naši cestu vpřed.

Dnes krajinka poněkud netradičně: městský člověk ohromen silou přírody.

Klepněte pro větší obrázek
krajinka2, Foto: Adamitro

Jako u každého snímku, který byl zbaven barvy, i zde vystupuje do popředí struktura. U barevné fotografie se nám o prostorovost postará rozložení barev - v popředí obvykle najdeme teplejší barvy a sytější odstíny, než v dáli, kde se všechno zdá ponořeno v namodralém mlhavém oparu. Černobílá fotografie nemůže ohromovat barvami - a tak na to jde jinak.

Fakt, že tento záběr je v dolní části laděn mírně dohněda, na zmíněné skutečnosti nic nemění a pouze lehce přispívá k neobvyklosti výsledku. A tak se tráva skutečně tváří suše a pichlavě a na nadýchaná oblaka máme chuť si sáhnout. A v dálce je všechno menší a menší, domy, silnice i auta se stávají nepodstatnými. Jak poznamenal jeden z ohromených čtenářů, "mraky nás vtahují do monitoru". Tam vede cesta. Do jiného světa, kde už nic nebude jako dřív. Vydáte se po ní ?

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.