DIGIarena.e15.cz

Neobyčejná krajinka coby Fotografie týdne

"To je krajinka." Tvůrce fotografie, která se dnes zařadila mezi ty "nej", pojal pojmenování svého dílka vskutku minimalisticky. Bodové ohodnocení se však vyšplhalo až k maximu. Vítejte ve světě, kde se mraky zdají hmotnější než člověk sám.
Neobyčejná krajinka coby Fotografie týdne

Když se naposled mezi fotografiemi týdne objevil snímek s tématikou krajiny, zvedla se mezi čtenáři webu vlna nevole. Moc barevné! Moc jednotvárné! Nevidím nic zvláštního! Tak akorát do kalendáře... Dnes tu máme příspěvek ze stejné kategorie, přesto však z poněkud odlišného soudku.
Dost bylo syté zeleně. Ke klimatu posledních dní stejně nejlépe ladí suchá zhnědlá tráva. Tento snímek má ke kalendářovce stejně blízko jako trabant k zrcadlovce. A jako bonus je do krajiny včleněna lidská postava.

Podobné schizofrenní několikavrstevnaté náznaky najdeme i v dalších záběrech neskutečna, pocházejících z rukou autora zvaného Adamitro. Ukazuje nám znepokojivé barvy, nejasné vize, fotomontáž obalenou sny - ale fotografuje také obyčejně krásné meze pod klenbou nebes. A takový je život - okouzlující, nepochopitelný, tajemný a děsivý.

Nad tímto snímkem lze jak nadšeně výskat, tak i zmateně kroutit hlavou. Co je na něm tak skvělého? Možná atmosféra tajemna, kterou vyzařuje. Možná za to může prostorovost kompozice. Iluze, že spolu s neznámým mužem hledíme do dáli a obdivujeme majestát přírody, v níž vše vzniká i zaniká. Snad jsou na vině mohutná oblaka, kupící se nad horizontem, a zvláštní záře na obloze, která jakoby nám ukazovala naši cestu vpřed.

Dnes krajinka poněkud netradičně: městský člověk ohromen silou přírody.

Klepněte pro větší obrázek
krajinka2, Foto: Adamitro

Jako u každého snímku, který byl zbaven barvy, i zde vystupuje do popředí struktura. U barevné fotografie se nám o prostorovost postará rozložení barev - v popředí obvykle najdeme teplejší barvy a sytější odstíny, než v dáli, kde se všechno zdá ponořeno v namodralém mlhavém oparu. Černobílá fotografie nemůže ohromovat barvami - a tak na to jde jinak.

Fakt, že tento záběr je v dolní části laděn mírně dohněda, na zmíněné skutečnosti nic nemění a pouze lehce přispívá k neobvyklosti výsledku. A tak se tráva skutečně tváří suše a pichlavě a na nadýchaná oblaka máme chuť si sáhnout. A v dálce je všechno menší a menší, domy, silnice i auta se stávají nepodstatnými. Jak poznamenal jeden z ohromených čtenářů, "mraky nás vtahují do monitoru". Tam vede cesta. Do jiného světa, kde už nic nebude jako dřív. Vydáte se po ní ?

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.