"To je krajinka." Tvůrce fotografie, která se dnes zařadila mezi ty "nej", pojal pojmenování svého dílka vskutku minimalisticky. Bodové ohodnocení se však vyšplhalo až k maximu. Vítejte ve světě, kde se mraky zdají hmotnější než člověk sám.
Dnes krajinka poněkud netradičně: městský člověk ohromen silou přírody.
krajinka2, Foto: Adamitro
Jako u každého snímku, který byl zbaven barvy, i zde vystupuje do popředí struktura. U barevné fotografie se nám o prostorovost postará rozložení barev - v popředí obvykle najdeme teplejší barvy a sytější odstíny, než v dáli, kde se všechno zdá ponořeno v namodralém mlhavém oparu. Černobílá fotografie nemůže ohromovat barvami - a tak na to jde jinak.
Fakt, že tento záběr je v dolní části laděn mírně dohněda, na zmíněné skutečnosti nic nemění a pouze lehce přispívá k neobvyklosti výsledku. A tak se tráva skutečně tváří suše a pichlavě a na nadýchaná oblaka máme chuť si sáhnout. A v dálce je všechno menší a menší, domy, silnice i auta se stávají nepodstatnými. Jak poznamenal jeden z ohromených čtenářů, "mraky nás vtahují do monitoru". Tam vede cesta. Do jiného světa, kde už nic nebude jako dřív. Vydáte se po ní ?