Těžko určit, co přesně pohání tvůrce k „domácí“ výrobě fotoaparátů. Jedno ale jisté je: jsou zde od samotného počátku fotografie až do dnes. A zřejmě ani v budoucnu nebudou ubývat. Podívejme se na ty největší z nich.
Že jste o nich neslyšeli? Ale určitě ano. Netradiční fotoaparáty jsou součástí dnešního světa, stejně jako toho před sto lety. První příklad nemusíme hledat daleko, stačí si vzpomenout na Miloslava Tichého a jeho podomácku konstruované přístroje.
Kde to začalo?
Konstruování všech těchto přístrojů má pochopitelně kořeny na samém počátku vývoje fotografie. Cesta k dokonalému fotoaparátu byla dlouhá a dnes si můžete vybrat model, který vyhovuje vašim finančním, technickým nebo estetickým choutkám. Občas však má někdo nutkání vybočit z hlavního proudu a přidat se tak k seznamu inovátorů, nebo strůjců slepých vývojových větví, chcete-li.
Fotoaparát Mamut, r. 1900, zdroj: Wikimedia Commons
Jedním z prvních fotoaparátů, který musel táhnout více než jeden člověk, byl bez pochyby přístroj s názvem Mamut. Navrhl jej komerční fotograf ze severního Illinois – George R. Lawrenc – a použil roku 1900 k fotografování Altonské železnice (z Chicaga do Altonu). Tento přístroj (vyobrazený výše) o váze 625 kg exponoval kontaktní desky o rozměrech 2,1 × 1,4 metry. Byl sestrojen pouze za účelem vyfotografování vlaku Alton Limited, který měl být zachycen celý na jedné obří fotografii:
Vlak Alton Limited pořízený Mamutem, r. 1900, foto: George R. Lawrence,
zdroj: Wikimedia Commons
George Raymond Lawrence byl vůbec zajímavá postava, co se týče používání rozměrných fotoaparátů a netradičních pohledů. Byl známý především svými „leteckými“ fotografiemi pomocí přístrojů zavěšených na dracích s dálkově ovládanou spouští.
Z méně daleké minulost si možná někteří vzpomenete na Cameravan. V tomto případě nešlo o jeden obrovský fotoaparát, ale o více než dva tisíce přístrojů, které ze všech stran a úhlů na svou dodávku připojil Harrod Blank. Výroba jeho fotografického vozu mu trvala dva roky (1993–1995), šest měsíců poté cestoval a fotografoval pomocí asi šestice funkčních přístrojů na svém voze.
Současnost
Když už jsme u těch fotografujících dodávkách, je třeba se vrátit do Česka a vzpomenout fotografickou dvojici Pavel Berkovič a David Cysař, kteří ještě před pár lety jezdili po Čechách a Moravě se svým fotoaparátem vestavěním do Mercedesu Benz 313 CDI Sprinter. Pracovali s negativem o rozměrech 70×108 cm. Podobně jako oni dnes fotí také americký fotograf Ian Ruther:
Fotoaparát-automobil, který pro mapování ulic ve své službě Street View používá Google asi není třeba dlouho představovat. Ostatně, několikrát už byl viděn i v Česku, kde zmapoval především Prahu a část Brna. Google Street View Car se svými devíti fotoaparáty na střeše do archivu výstředních fotoaparátů tak můžeme rovněž zařadit.
Google Street View auto s kamerou na střeše, foto: Wikimedia Commons
Google se však nespokojil pouze s focením na kolech automobilu, ale začal mapovat další místa na Zemi i s pomocí tříkolek, sněžných skútrů nebo vozíku, který používá pro focení uvnitř různých muzeí po světě.
Budoucnost bude digitální
Menších, ale neméně zajímavých a někdy dokonce až bizardních, fotoaparátů po světě koluje mnohem více a jejich zmapování by vydalo na samostatnou knihu, vzpomeňme na dvouokou zrcadlovku Legoflex B1 nebo dírkové komory, které si díky návodům na internetu můžete sestrojit také, různé modifikace „fotopušek“ či „fotopistolí“, nebo nově vyvíjený způsob focení, který funguje tak, že zarámujete vlastní prsty.