DIGIarena.e15.cz

Nikdy více Adolfa Hitlera

Výstava „Nikdy více! John Heartfield proti nacismu“ patří na místo, kde je prezentována – do prostor Muzea města Brna na hradě Špilberku. Heartfield zde sám zahajoval rok před svou smrtí původní výstavu, která byla roku 1985 z prostor Špilberku stažena do depozitáře z důvodu rekonstrukce hradu.
Nikdy více Adolfa Hitlera

John Heartfield se narodil jako Helmut Herzfeld v roce 1891. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Mnichově a v Berlíně, v mládí si v letech 1914–16 musel odsloužit válečnou službu, která se na něm doživotně podepsala v jeho nenávisti k válce. Ihned po návratu ze služby založil antimilitaristický časopis Neue Jeugend a jeho protiválečné postoje se projevily i během období Druhé světové války, ze kterého pocházejí díla prezentovaná na Špilberku.

Mezi lety 1919 a 1933 se Heartfield věnoval umělecké a novinářské činnosti a profiloval se jako tvůrce fotomontáží, které využíval na plakátech a v časopisech k politické agitaci i k sarkastickým dílům vystaveným na Špilberku. V roce 1933 emigroval do Prahy, odkud rok před vypuknutím druhé světové války odešel do Anglie (člen Svobodného německého kulturního svazu v Londýně). Počátkem padesátých let vrátil do rodného Německa (tehdejší Německé demokratické republiky), kde roku 1968 zemřel.

John Heartfield často Čechy i Brno navštěvoval a právě při jedné z těchto návštěv se zrodila myšlenka uspořádat výstavu protinacistických fotomontáží právě na Špilberku – na hradě, který byl za války znám jako sídlo německých vojáků. Za výstavní prostor byla zvolena Barokní kaple, na které se nacisté podepsali kamennou orlicí a krychlí se svastikou. V boční lodi kaple byly navíc po válce instalovány šibenice přenesené sem z Kounicových kolejí.

Na první pohled překvapí znalého návštěvníka fakt, že komunisté byli ochotni tolerovat Heartfieldovy ostře rýsované koláže. Jakékoli jiné projevy surrealismu byly za totality potírány. Snad k tomu přispěla uvolněná atmosféra druhé poloviny šedesátých let, Heartfieldovo levicové cítění, či stále velmi živá nenávist proti nacistickému režimu.

Díla Johna Heartfielda jsou plné her s různými symboly, kterým vévodí hákový kříž, do jehož podoby jsou uspořádány i panely výstavy. Heartfield si s tímto symbolem pohrává velmi nápaditým a ironickým způsobem. Na díle „Kříž nebyl ještě dost těžký“ přitlouká nacista Ježíšovi ke kříži desky, které z křesťanského symbolu vytvářejí kříž hákový. V „Setbě smrti“ rozsévá skeleton po poli svastiky. Paralelu středověkého mučení a nacistického řádění navozuje dílo „Jako ve středověku tak i v Třetí říši“. Na této fotomontáži je zobrazen nahý muž zaklesnutý v hákovém kříži jako v kole na lámání kostí.

Největšímu výsměchu podrobil umělec hákový kříž na koláži, ve které svastika znázorňuje Hitlerovo srdce, jícnem padají do žaludku vůdce zlaté mince. Ke křesťanským symbolům se John Heartfield vrací i v dalším zobrazení Adolfa Hitlera „Svými frázemi chce obalamutit svět“. V něm drží führer v jedné ruce meč a palmovou ratolest (označení svatých), v druhé dělo a holubici, Picassem povýšenou na symbol míru, s obojkem a košíkem na zobáku.

Možná by se při návštěvě výstavy podivil i Oliviero Toscani, který se proslavil svými netradičními plakáty pro firmu Benetton, v nichž se snažil vystupovat proti rasismu, když zachytil soulož černého a bílého koně, či bílou matku kojící černé dítě. Podobné téma zpracoval i několik desetiletí před Toscanim Heartfield ve fotografii „Černí bílí, v boji jednotní“, která zachycuje dvě zdvižené zaťaté pěsti – černocha a bělocha.

V souvislosti s šedesátým výročím konce Druhé světové války se na nás valí informace o válce ze všech stran. Mezi touto záplavou působí výstava Johna Heartfielda jako velmi příjemné zpestření. Jedná se sice o díla krutá, zachycující nelítostnou dobu bez jakéhokoli závoje, avšak s notnou dávkou humoru, ne nepodobnou textům písní Wericha s Voskovcem vysílaných za protektorátu ilegálním rádiem. Právě smysl pro humor a výstižnou zkratku tvoří z návštěvy výstavy nezapomenutelný zážitek. Navíc si při tvorbě těchto fotomontáží zahrál Heartfield trochu na proroka, všechny vznikly před rokem 1940.

Znovuotevřená výstava, která potrvá do 29. května, se bohužel nevrátila do původních prostor. Údajně z technických důvodů. Když se hlídače ptám, které technické důvody tuto nepříjemnost způsobily, vede mě k oknu do Barokní kaple. Jsou v ní naskládány lavičky pro diváky koncertů na nádvoří Špilberku. Inu, technické důvody. Možná cestou na výstavu kvůli nepříliš dobrému značení zabloudíte do kasemat, možná vás zklame i malý rozsah výstavy, přesto ale stojí návštěva Muzea města Brna za to. Nemáte-li dosud na víkend naplánovanou žádnou akci, je výstava "Nikdy více! John Heartfield v boji proti nacismu" velice příjemnou alternativou.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Porad samej Hitler lav 21. 6. 2005, 00:14
A co miláček Stalin?? Petr.kkk 25. 5. 2005, 10:58

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů