DIGIarena.e15.cz

Nikdy více Adolfa Hitlera

Výstava „Nikdy více! John Heartfield proti nacismu“ patří na místo, kde je prezentována – do prostor Muzea města Brna na hradě Špilberku. Heartfield zde sám zahajoval rok před svou smrtí původní výstavu, která byla roku 1985 z prostor Špilberku stažena do depozitáře z důvodu rekonstrukce hradu.
Nikdy více Adolfa Hitlera

John Heartfield se narodil jako Helmut Herzfeld v roce 1891. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Mnichově a v Berlíně, v mládí si v letech 1914–16 musel odsloužit válečnou službu, která se na něm doživotně podepsala v jeho nenávisti k válce. Ihned po návratu ze služby založil antimilitaristický časopis Neue Jeugend a jeho protiválečné postoje se projevily i během období Druhé světové války, ze kterého pocházejí díla prezentovaná na Špilberku.

Mezi lety 1919 a 1933 se Heartfield věnoval umělecké a novinářské činnosti a profiloval se jako tvůrce fotomontáží, které využíval na plakátech a v časopisech k politické agitaci i k sarkastickým dílům vystaveným na Špilberku. V roce 1933 emigroval do Prahy, odkud rok před vypuknutím druhé světové války odešel do Anglie (člen Svobodného německého kulturního svazu v Londýně). Počátkem padesátých let vrátil do rodného Německa (tehdejší Německé demokratické republiky), kde roku 1968 zemřel.

John Heartfield často Čechy i Brno navštěvoval a právě při jedné z těchto návštěv se zrodila myšlenka uspořádat výstavu protinacistických fotomontáží právě na Špilberku – na hradě, který byl za války znám jako sídlo německých vojáků. Za výstavní prostor byla zvolena Barokní kaple, na které se nacisté podepsali kamennou orlicí a krychlí se svastikou. V boční lodi kaple byly navíc po válce instalovány šibenice přenesené sem z Kounicových kolejí.

Na první pohled překvapí znalého návštěvníka fakt, že komunisté byli ochotni tolerovat Heartfieldovy ostře rýsované koláže. Jakékoli jiné projevy surrealismu byly za totality potírány. Snad k tomu přispěla uvolněná atmosféra druhé poloviny šedesátých let, Heartfieldovo levicové cítění, či stále velmi živá nenávist proti nacistickému režimu.

Díla Johna Heartfielda jsou plné her s různými symboly, kterým vévodí hákový kříž, do jehož podoby jsou uspořádány i panely výstavy. Heartfield si s tímto symbolem pohrává velmi nápaditým a ironickým způsobem. Na díle „Kříž nebyl ještě dost těžký“ přitlouká nacista Ježíšovi ke kříži desky, které z křesťanského symbolu vytvářejí kříž hákový. V „Setbě smrti“ rozsévá skeleton po poli svastiky. Paralelu středověkého mučení a nacistického řádění navozuje dílo „Jako ve středověku tak i v Třetí říši“. Na této fotomontáži je zobrazen nahý muž zaklesnutý v hákovém kříži jako v kole na lámání kostí.

Největšímu výsměchu podrobil umělec hákový kříž na koláži, ve které svastika znázorňuje Hitlerovo srdce, jícnem padají do žaludku vůdce zlaté mince. Ke křesťanským symbolům se John Heartfield vrací i v dalším zobrazení Adolfa Hitlera „Svými frázemi chce obalamutit svět“. V něm drží führer v jedné ruce meč a palmovou ratolest (označení svatých), v druhé dělo a holubici, Picassem povýšenou na symbol míru, s obojkem a košíkem na zobáku.

Možná by se při návštěvě výstavy podivil i Oliviero Toscani, který se proslavil svými netradičními plakáty pro firmu Benetton, v nichž se snažil vystupovat proti rasismu, když zachytil soulož černého a bílého koně, či bílou matku kojící černé dítě. Podobné téma zpracoval i několik desetiletí před Toscanim Heartfield ve fotografii „Černí bílí, v boji jednotní“, která zachycuje dvě zdvižené zaťaté pěsti – černocha a bělocha.

V souvislosti s šedesátým výročím konce Druhé světové války se na nás valí informace o válce ze všech stran. Mezi touto záplavou působí výstava Johna Heartfielda jako velmi příjemné zpestření. Jedná se sice o díla krutá, zachycující nelítostnou dobu bez jakéhokoli závoje, avšak s notnou dávkou humoru, ne nepodobnou textům písní Wericha s Voskovcem vysílaných za protektorátu ilegálním rádiem. Právě smysl pro humor a výstižnou zkratku tvoří z návštěvy výstavy nezapomenutelný zážitek. Navíc si při tvorbě těchto fotomontáží zahrál Heartfield trochu na proroka, všechny vznikly před rokem 1940.

Znovuotevřená výstava, která potrvá do 29. května, se bohužel nevrátila do původních prostor. Údajně z technických důvodů. Když se hlídače ptám, které technické důvody tuto nepříjemnost způsobily, vede mě k oknu do Barokní kaple. Jsou v ní naskládány lavičky pro diváky koncertů na nádvoří Špilberku. Inu, technické důvody. Možná cestou na výstavu kvůli nepříliš dobrému značení zabloudíte do kasemat, možná vás zklame i malý rozsah výstavy, přesto ale stojí návštěva Muzea města Brna za to. Nemáte-li dosud na víkend naplánovanou žádnou akci, je výstava "Nikdy více! John Heartfield v boji proti nacismu" velice příjemnou alternativou.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Porad samej Hitler lav 21. 6. 2005, 00:14
A co miláček Stalin?? Petr.kkk 25. 5. 2005, 10:58

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne