Čím déle člověk fotografuje, tím více se učí vnímat různé podoby svého okolí. Pokusíme se tuto cestu poznání zkrátit a ukážeme vám nové obrazy a tváře našeho světa. Nebojte se experimentovat!
Neváhejte střílet od boku. Jsou situace, kdy není čas rozdělat stativ a komponovat záběr. Kouzlo momentky spočívá v tom, že se při troše štěstí podaří skloubit několik prvků, aniž byste to předem očekávali. To je i případ racka na střeše, který navíc odkrývá zajímavou strukturu, a hloubku záběru dotváří rozostřená silueta hory.
Petr Zajíček, Nikon FM-2, F5,6, 1/500 s, 180 mm, Fujichrome Velvia 50
Mnohdy fotografujete třeba krajinu a v záběru máte příliš mnoho objektů, které nemají z výtvarného pohledu žádnou spojitost. Ztrácejí se jeden ve druhém. Jednou ze schopností fotografa by mělo být umění najít zajímavý detail. Vidět „pod povrch“ věci. Hledat linie, struktury, stíny.
Krajina – celek s mnoha detaily
Názorným příkladem žánru, kde lze snadno nalézt řadu detailů, je krajina – přírodní i urbanizovaná. Fotografujete-li panoramata hor, scenerie s jezery či malebně barevné městské čtvrtě, záběry obvykle při správně zvolené kompozici nepotřebují výřez. Přesto jsou v nich detaily ukryty. Všímejte si zákoutí, hledejte v celku zajímavé podrobnosti. Kolik struktur skrývá ledovec, skalní stěna nebo kmen stromu!
Skalní výběžek do moře v severní Sardinii ve světle zapadajícího slunce. Dvojice snímků názorně ukazuje, jaký drobný detail se může skrývat ve skále o rozměrech několika desítek metrů. Scenerie fotografovaná v celku se řadí k tuctovým snímkům. V detailu vyniknou zajímavé struktury mořem a deštěm opracovaných kamenů
foto vlevo. Petr Zajíček, Nikon FM-2, F8, 1/15 s, 20 mm, Fujichrome Velvia 50; foto vpravo: Petr Zajíček, Nikon FM-2, F16, 1/4 s, 180 mm, Fujichrome Velvia 50
S podobnými situacemi se můžete setkat i ve městech – při fotografování ulic, skupin budov nebo jednotlivých stavení. Není to pravidlem, ale často vynikne historická stavba v detailu nějaké kompozičně zajímavé části lépe, než kdybyste ji dostali do záběru celou. Oprýskaná zeď s jedním oknem, sochy, sloupoví nebo třeba dlažba. Většinou jde o zcela obyčejné věci, které vnímáte jako samozřejmost. V zajímavé hře světel a stínů však mohou vyniknout daleko více než tentýž detail jako součást celkového pohledu.
I celek může být detailem
Jsou situace, které vás přímo nutí sáhnout po detailu. Může to být už zmíněný případ, kdy v záběru je příliš mnoho nijak nesouvisejících objektů. Jindy se stává, že krajina je příliš fádní. Tento nedostatek lze řešit vkomponováním vybraného objektu do popředí. Měl by být tvarově zajímavý a zároveň jednoduchý. Vděčným oživením bývá osamocený strom nebo jeho uschlé torzo. Ale třeba také kaplička, kříž, balvan. V této situaci je nezbytný širokoúhlý objektiv s ohniskovou vzdáleností v rozmezí 18–28 mm. Zvláště „dvacítka“ zaručuje dostatečnou hloubku ostrosti a zároveň zvýraznění objektu v popředí.
Skalní útvar viklan na téměř pustém ostrově Seiland v severním Norsku. V průběhu nočních hodin polárního dne jsou nejlepší podmínky pro fotografování. Červánky, šikmé paprsky slunce a podobné světelné úkazy trvají u nás třeba jen několik minut, zatímco za polárním kruhem celé hodiny. Několik metrů široký viklan jsem zakomponoval do popředí celého snímku, protože krajina za ním působila ploše a fádně, ač na obzoru hořely červánky. Širokoúhlý objektiv zdramatizoval jeho velikost a tvar, přisvětlení bleskem mu dodalo na bizarnosti
Petr Zajíček, Nikon FM-2, F22, 4 s, 20 mm, Fujichrome Velvia 50, blesk Metz sm. č. 30
Paradoxně můžete v krajině dospět i k situaci, kdy unikáte od detailu k celku. Při bližším pohledu nacházíte detaily, jež jsou samy o sobě nefotogenické, ale v celku vytvářejí daleko jednodušší a zajímavější strukturu.
Zaostřeno na člověka
Bezednou studnicí námětů k experimentování poskytuje jako objekt v hledáčku lidská postava. Například ženské tělo skrývá obdivované křivky, které jsou anonymní a zároveň tolik konkrétní. A co teprve lidská tvář! Je až neuvěřitelné, co může dokázat její radikální oříznutí. Tím, že zdůrazníte určitou část nebo jinou pominete, obličej dostává mnohdy zcela odlišný výraz, aniž by byla nějak narušena jeho identita.
Portrét není podobenka. Extrémní případ, kdy je u portrétu radikálně odříznuta polovina obličeje, zvyšuje dramatičnost vyznění. Působivost snímku umocňuje záměrná grimasa
foto: Jiří Tůma, Nikon D70
Ořez často dokáže lépe vystihnout charakter nebo krásu člověka. Položte si na stůl pěkný portrét někoho blízkého, popřípadě najděte zajímavý portrét v některé z webových galerií, a proužky černého papíru, které budete přikládat k okrajům, hledejte různé výřezy. Týž postup pak můžete uplatnit při fotografování nebo zpracovávání snímků.
Zkoušet, zkoušet, zkoušet!
Prohlížejte objekty různými ohnisky. Lidský zrak pozoruje své okolí stejně, jako když se díváte fotoaparátem přes objektiv s ohniskovou vzdáleností cca 45 mm. Použitím „širokáče“ nebo teleobjektivu si nejen usnadňujete práci, ale máte možnost uvidět svět ve zcela jiných dimenzích. Mnohokrát se stává, že fotograf znuděně popochází kolem objektu, až při pohledu skrz jiné ohnisko náhle zajásá. Objeví se obraz, který předtím nevnímal.
Významné památky bývají zejména během turistické sezony obklopeny lidmi. Ani za čtvrthodinu čekání nepřišel okamžik, kdy by chrám na snímku nerušili turisté. I proto jsem nakonec vyfotografoval detail vstupního portálu, který navíc vystihuje zdobnost stavby daleko lépe než celkový pohled
foto: Jan Novák, Nikon D70, F11, 1/40 s, 33 mm 35 EQ
Mnohdy stačí mít s sebou prázdný rámeček od diapozitivu a skrz něj na zkoušku komponovat záběry. Budete překvapeni, jakou službu může tato jednoduchá pomůcka při hledání detailů poskytnout.
Vybavení je základ
I když se často říkává, že „dobrý snímek lze pořídit i s krabicí od bot“, je nutné dodat „ano, ale ne každý to dokáže“. Platí to i v tomto případě. Při hledání detailu, který podtrhuje záběr, je nezbytná precizní kompozice a ta se ve většině případů neobejde bez pevného stativu.
Obrázek zachycuje zcela obyčejnou scenerii velmi kreativním způsobem. Snímek je kontrastní, vyvážený a působí harmonicky. Záběr je důkazem, kolik zajímavých detailů, které mnohdy zůstanou bez povšimnutí, kolem nás je
foto: Stanislav Navrátil, Canon EOS D60, F10, 1/160 s, 108 mm 35 EQ
Další důležitou technickou pomůckou, bez které si fotografování nelze představit, je objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností (zoom). Ne vždy vám podmínky umožní, abyste dosáhli výřezu pouhým přiblížením k objektu. Každé ohnisko má navíc jinou perspektivu. Zoomem však snadno docílíte žádoucího výřezu z jednoho místa. Zastánci pevných ohnisek pak musejí mít v záloze kromě „širokáče“ a základního objektivu alespoň dva různé teleobjektivy, např. 80 a 180 mm, nebo 135 a 200 mm, popř. telekonvertor.
Působivý záběr lze nalézt kdekoli. Stavení je modelovým objektem, na kterém lze vidění detailu zkoušet. Autor fotografie to zvládl dokonale. Přestože záběr obsahuje řadu menších detailů, jakýkoli jiný výřez by snímek výrazně degradoval
foto: Petr Holub, Panasonic FZ-20, F2,8, 1/15 s
Také kompakty s malým hledáčkem dovolují hledat zajímavé detaily jen obtížně. U digitálních kompaktů tento problém řeší LCD displej, jehož rozměry se s vývojem techniky zvětšují a obraz zkvalitňuje. Nejautentičtější však stále zůstává pohled do hledáčku skrz objektiv, který umožňují zrcadlovky – digitální i analogové.
Magický obdélník
Vzpomínáte si na Kendyho z „Básníků“ a jeho obdélník z prstů, kterým pozoroval okolí? Následujte ho. Používejte prsty či diarámeček, nebo to zkoušejte přímo s fotoaparátem. Svět se v každém okamžiku mění. Nabízí se nám nepřeberná plejáda jeho podob. Jakmile je uzavřete v magickém obdélníku a stisknete spoušť, stává se z nich fotografie.
Hledejte krásu ladných tvarů a křivek. Zasněžený meandrující kaňon v ledovci. Detail, který dominuje celému snímku, nepotřebuje další úpravy. Při celkovém pohledu by zanikal a kdyby byl naopak fotografován z dálky teleobjektivem, ztratilo by se dramaticky ubíhající zakřivení
foto: Petr Zajíček, Nikon FM-2, F22, 4 s, 20 mm, Fujichrome Velvia 50
Celý článek najdete v časopise DIGIfoto