DIGIarena.e15.cz

Odkryto tajemství „mexického kufříku“ Roberta Capy

Známý fotožurnalista Robert Capa pořídil stovky snímků během španělské občanské války na konci třicátých let minulého století. Většina se však ztratila. Po více než 70 letech doputoval ztracený kufřík s negativy do Newyorské školy fotografie.
Odkryto tajemství „mexického kufříku“ Roberta Capy

Web Imaging Resource publikoval zajímavý článek od Steva Meltzera, přítele Cornella Capy, který poodhaluje tajemství takzvaného „mexického kufříku“.

Vše začalo v roce 1936, kdy tři mladí fotožurnalisté, Robert Capa, Gerda Taro a David Seymour, vyrazili z Francie do Španělska zdokumentovat občanskou válku, které byla jinak věnovaná malá pozornost.

Na jedné straně stáli tehdy nacionalisté pod vedením neslavně proslulého generála Franca, podporovaného hitlerovským Německem. Na straně druhé republikánské síly, z části podporované Sovětským svazem a z části brigádou Abrahama Lincolna, což bylo volné uspořádání dobrovolníků, které bojovalo proti fašismu.

Jeden z přátel Meltzera, který do brigády patřil, vzpomíná na Roberta Capu takto: „Potkal jsem ho v baru hotelu Florida v Madridu. Byl malý, dobře vypadající muž. Správný chlap, jenom trochu bláznivý. Vždy pobíhal tam, kde se střílelo.“

Klepněte pro větší obrázek 
Robert Capa a Gerda Taro v Paříži v roce 1936, autor Fred Stein, zdroj: International Center of Photography

Robert Capa byl tehdy vášnivě zamilován do Gerdy Taro, se kterou tvořili dokonalý pár. Oba milovali fotografii a chtěli varovat svět před válkou a samozřejmě vydělat také nějaké peníze na živobytí. Aby mohli svou práci prodat, umisťovali své snímky do velkých alb formátu A4 spolu s jejich poznámkami a příběhy. Prostřednictvím agentů je pak šířili do světa, takže se objevily v řadě evropských a amerických publikací.

Gerda zemřela nešťastnou náhodou v roce 1937, když ji zasáhl tank. S Capou to silně otřáslo, takže si dal na několik měsíců od fotožurnalismu pauzu, ale nakonec se i tak na frontu vrátil a pokračoval ve focení až do konce války v roce 1939.

Počátek putování negativů

Když se poté vrátil do Paříže, uvědomil si, že je v nebezpečí. Nacisti začali okupaci Paříže v roce 1940 a vzhledem k jeho židovskému původu, bylo jasné, že jej budou chtít zatknout. Utekl tedy do New Yorku a své negativy svěřil svému příteli Imre Weissovi.

Když nacisté dorazili do Paříže, sbalil Weiss všechny negativy do batohu a na kole je odvezl do Bordeaux. Odtud se je snažil poslat po lodi do Mexika. Na ulici potkal Chilana, naprosto neznámého člověka, a poprosil ho, aby batoh doručil na konzulát do úschovy. Tento fakt však dlouho nebyl znám a zjistil jej až Capův mladší bratr Cornell, zakladatel New Yorské školy fotografie, v roce 1975, když dostal dopis od Imre Weisse.

Klepněte pro větší obrázek 
Mexický kufřík s negativy, zdroj: International Center of Photography

Cornell tak začal po ztracených negativech pátrat, avšak bezúspěšně. Batoh se nikdy nedostal na konzulát. Místo toho se k negativům dostal v roce 1941 nebo 1942 mexický velvyslanec Francisco Aguilar González. Tehdy už byly umístěné v kufříku. Jestli tušil, co se k němu vlastně dostalo, už nikdy nezjistíme. Jisté ale je, že s kufříkem vyrazil do Ciudad de México, kde jej uschoval a nechal ležet v zapomenutí na dalších 30 let.

Úspěšné vyjednávání

Po velvyslancově smrti zdědila kufřík příbuzná, která jej opět uložila do ústraní, ve kterém zůstal až do roku 1995. Tehdy jej po její smrti objevil synovec, mexický filmař Bejamin Tarver. Otevřel jej a strnul úžasem. S vědomím, co našel, kontaktoval historika z New Yorské Queens College, Jeralda Greena. Green byl náhodou přítelem Cornella Capy, takže mu sdělil tuto novinku. Capa se snažil zkontaktovat Tavera, avšak neúspěšně, neboť nebyl k zastižení a navíc se nechtěl negativů snadno vzdát.

Na začátku roku 2007, za pomoci nezávislé kurátorky a filmařky Trishy Ziffové, bydlící v Ciudad de México, se nakonec podařilo kufřík získat. Po několika měsících přesvědčování, se Benjamin Tarver negativů vzdal ve prospěch Newyorské školy fotografie. Tam dorazily v prosinci roku 2007.

Klepněte pro větší obrázek 
autor Robert Capa, zdroj: International Center of Photography

Cornellovi bylo 89 let, když se konečně dostal k „mexickému kufříku“. Uvnitř bylo nalezeno 126 rolí negativů, obsahujících více než 4500 fotografií, pořízených jeho bratrem Robertem, Gerdou a Davidem. Aktuálně jsou obrázky ve vlastnictví Newyorské školy fotografie a na oficiálních stránkách můžete o celém příběhu zjistit ještě mnohem více.

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Dakujem za objasnenie.:-) Krtko 17. 4. 2013, 06:31
Utrpěla vážná zranění po tom, co narazil tan… Jan Kalfus 14. 4. 2013, 23:46
Přesně tak, takový pěkný článek a jak to byl… Radek71 14. 4. 2013, 22:39
Pekny pribeh. Tam ma zaujala pasaz, ze ta sl… Krtko 14. 4. 2013, 19:39

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát