DIGIarena.e15.cz

Odkryto tajemství „mexického kufříku“ Roberta Capy

Známý fotožurnalista Robert Capa pořídil stovky snímků během španělské občanské války na konci třicátých let minulého století. Většina se však ztratila. Po více než 70 letech doputoval ztracený kufřík s negativy do Newyorské školy fotografie.
Odkryto tajemství „mexického kufříku“ Roberta Capy

Web Imaging Resource publikoval zajímavý článek od Steva Meltzera, přítele Cornella Capy, který poodhaluje tajemství takzvaného „mexického kufříku“.

Vše začalo v roce 1936, kdy tři mladí fotožurnalisté, Robert Capa, Gerda Taro a David Seymour, vyrazili z Francie do Španělska zdokumentovat občanskou válku, které byla jinak věnovaná malá pozornost.

Na jedné straně stáli tehdy nacionalisté pod vedením neslavně proslulého generála Franca, podporovaného hitlerovským Německem. Na straně druhé republikánské síly, z části podporované Sovětským svazem a z části brigádou Abrahama Lincolna, což bylo volné uspořádání dobrovolníků, které bojovalo proti fašismu.

Jeden z přátel Meltzera, který do brigády patřil, vzpomíná na Roberta Capu takto: „Potkal jsem ho v baru hotelu Florida v Madridu. Byl malý, dobře vypadající muž. Správný chlap, jenom trochu bláznivý. Vždy pobíhal tam, kde se střílelo.“

Klepněte pro větší obrázek 
Robert Capa a Gerda Taro v Paříži v roce 1936, autor Fred Stein, zdroj: International Center of Photography

Robert Capa byl tehdy vášnivě zamilován do Gerdy Taro, se kterou tvořili dokonalý pár. Oba milovali fotografii a chtěli varovat svět před válkou a samozřejmě vydělat také nějaké peníze na živobytí. Aby mohli svou práci prodat, umisťovali své snímky do velkých alb formátu A4 spolu s jejich poznámkami a příběhy. Prostřednictvím agentů je pak šířili do světa, takže se objevily v řadě evropských a amerických publikací.

Gerda zemřela nešťastnou náhodou v roce 1937, když ji zasáhl tank. S Capou to silně otřáslo, takže si dal na několik měsíců od fotožurnalismu pauzu, ale nakonec se i tak na frontu vrátil a pokračoval ve focení až do konce války v roce 1939.

Počátek putování negativů

Když se poté vrátil do Paříže, uvědomil si, že je v nebezpečí. Nacisti začali okupaci Paříže v roce 1940 a vzhledem k jeho židovskému původu, bylo jasné, že jej budou chtít zatknout. Utekl tedy do New Yorku a své negativy svěřil svému příteli Imre Weissovi.

Když nacisté dorazili do Paříže, sbalil Weiss všechny negativy do batohu a na kole je odvezl do Bordeaux. Odtud se je snažil poslat po lodi do Mexika. Na ulici potkal Chilana, naprosto neznámého člověka, a poprosil ho, aby batoh doručil na konzulát do úschovy. Tento fakt však dlouho nebyl znám a zjistil jej až Capův mladší bratr Cornell, zakladatel New Yorské školy fotografie, v roce 1975, když dostal dopis od Imre Weisse.

Klepněte pro větší obrázek 
Mexický kufřík s negativy, zdroj: International Center of Photography

Cornell tak začal po ztracených negativech pátrat, avšak bezúspěšně. Batoh se nikdy nedostal na konzulát. Místo toho se k negativům dostal v roce 1941 nebo 1942 mexický velvyslanec Francisco Aguilar González. Tehdy už byly umístěné v kufříku. Jestli tušil, co se k němu vlastně dostalo, už nikdy nezjistíme. Jisté ale je, že s kufříkem vyrazil do Ciudad de México, kde jej uschoval a nechal ležet v zapomenutí na dalších 30 let.

Úspěšné vyjednávání

Po velvyslancově smrti zdědila kufřík příbuzná, která jej opět uložila do ústraní, ve kterém zůstal až do roku 1995. Tehdy jej po její smrti objevil synovec, mexický filmař Bejamin Tarver. Otevřel jej a strnul úžasem. S vědomím, co našel, kontaktoval historika z New Yorské Queens College, Jeralda Greena. Green byl náhodou přítelem Cornella Capy, takže mu sdělil tuto novinku. Capa se snažil zkontaktovat Tavera, avšak neúspěšně, neboť nebyl k zastižení a navíc se nechtěl negativů snadno vzdát.

Na začátku roku 2007, za pomoci nezávislé kurátorky a filmařky Trishy Ziffové, bydlící v Ciudad de México, se nakonec podařilo kufřík získat. Po několika měsících přesvědčování, se Benjamin Tarver negativů vzdal ve prospěch Newyorské školy fotografie. Tam dorazily v prosinci roku 2007.

Klepněte pro větší obrázek 
autor Robert Capa, zdroj: International Center of Photography

Cornellovi bylo 89 let, když se konečně dostal k „mexickému kufříku“. Uvnitř bylo nalezeno 126 rolí negativů, obsahujících více než 4500 fotografií, pořízených jeho bratrem Robertem, Gerdou a Davidem. Aktuálně jsou obrázky ve vlastnictví Newyorské školy fotografie a na oficiálních stránkách můžete o celém příběhu zjistit ještě mnohem více.

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Dakujem za objasnenie.:-) Krtko 17. 4. 2013, 06:31
Utrpěla vážná zranění po tom, co narazil tan… Jan Kalfus 14. 4. 2013, 23:46
Přesně tak, takový pěkný článek a jak to byl… Radek71 14. 4. 2013, 22:39
Pekny pribeh. Tam ma zaujala pasaz, ze ta sl… Krtko 14. 4. 2013, 19:39

Další podobné články

Čím fotí vítězové soutěže World Press Photo?

Čím fotí vítězové soutěže World Press Photo?

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

Prohlédněte si nejlepší fotografie, které jste společně s dalšími uživateli nahráli v měsíci březnu do galerie DIGIareny. Tentokrát ve znamení probouzení jara a odcházející zimy.