DIGIarena.e15.cz

Odlesk budoucnosti na Fotografii týdne

Obrovské kovové „zásobníky na slunce“ převyšují snad i mrakodrapy. Abychom spatřili světlo, musíme se pořádně zaklonit.
Odlesk budoucnosti na Fotografii týdne

Možná nebude naše Fotografie týdne zas tak daleko od pravdy, až skutečně nastane rok 2084. Autor snímku tuto dobu nazval Futurania – spojuje zde anglický výraz pro budoucnost, „future“, s výrazem „urania“. A to je zase jiný svět, svět těžebních dolů, potu a špíny a lidských emocí mezi těžkou technikou. Tvůrce Fotografie týdne se skrývá pod pseudonymem v__m a pokud si prohlédnete jeho galerii, budete možná překvapeni. Tento člověk je schopen velmi obratně zachytit dynamiku daného prostoru.

Je jasné, že si je tohoto vědom, a proto vyhledává místa, která jsou pro fotografovo oko výzvou. V hutích i uranových dolech experimentuje s liniemi, fotografuje kouř i jiskry a občas ukazuje i lidi, kteří zde dosud pracují. Některé snímky trochu připomínají tvorbu Václava Jiráska, který předvedl koncem minulého roku v Brně svou fascinující výstavu Industria. Autor v__m ukazuje na fotkách z opuštěných dolů něco podobného: zbytky lidství, závan živého člověka, který už se zřejmě nevrátí, protože budova, ve které léta pracoval, podlehla demolici a byla srovnána se zemí.

Klepněte pro větší obrázek
Futurania 2084; foto: v__m

„Futurania 2084“ pravděpodobně také pochází z tohoto prostředí, i když některé snímky autora jsou mírnější a „civilnější“. Dramatický náboj má ale většina z nich. Je převážně způsoben deformací obrazu či jinak podtrženou dynamikou. Fotografie týdne podle slov autora prošla pouze drobnou úpravou barevnosti. Otázka, jak to bylo se sluníčkem, které vypadá trochu nepřirozeně, zůstala nezodpovězena, ale nejspíš bychom měli být rádi, že jej tam máme, protože se možná autorova chmurná vize splní a v nazelenalém světě budoucna bude skutečně slunce na příděl.

Šmouhaté slunce ale zajímavě koresponduje s hrubými flekatými barely, které se vzpínají k nebesům stejně jako dnešní mrakodrapy. Je to znepokojující. Z kompozičního hlediska ovšem výborné. Autor umí velmi šikovně upoutat pozornost díky hře linií, nezvyklosti úhlů a – samozřejmě – jeho oblíbenému zkreslení ohniskem, které zde sice není tak patrné, ale rozhodně nechybí.

Jediné, co poněkud bije do očí, jsou mraky v horním levém rohu. Podle zákonitosti této fotografie mělo být jediným zdrojem světla (a jediným bodem, k němuž se malý člověk, uvězněný mezi obry, vzpíná) slunce. Místo toho je naše pozornost nečekaně odlákána do rohu a dramatično fotky je zahnáno též do kouta: svět se přece nezdá tak beznadějný, když jsou na obloze mráčky! Ani to sluníčko není náhle tak radioaktivní. Levý roh maličko pohřbívá vizi o nehostinné budoucnosti. Ale na druhou stranu, všechny fotografie nemůžou být podle našeho očekávání. Stejně jako nebude ona budoucnost. Počkejme si tedy těch magických 77 let a uvidíme..

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Jak se to má se sluncem v__m 7. 7. 2007, 12:41
Re: Fotogalerie petr březina 6. 7. 2007, 12:59
Fotogalerie Marek K. 6. 7. 2007, 08:50

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.