Recenzi Olympusu mju 750 jste si mohli
přečíst před více jak třemi týdny. Z toho důvodu také nebude dnešní článek plnohodnotnou recenzí, na kterou jste zvyklí. Proč tedy tento článek vůbec vznikl? Je to z toho důvodu, že v diskuzi ke zmíněné recenzi se objevily pochybnosti nejen o tom, zda náš web není sponzorovaný společností Olympus, ale také o tom, zda testovaný kus fotoaparátu neměl vadný objektiv. Optická soustava testovaného „mjučka“ se totiž vyznačovala extrémně neostrými rohy. Proto se v dnešním testu zaměříme výhradně na obrazové podání.
Mju 750
Pro začátek připomenu, že mju 750 je nástupcem modelu mju 700, který byl uveden na trh začátkem tohoto roku. Na rozdíl od sedmistovky, má mju 750 větší rozsah ohniskových vzdáleností, tedy pětinásobný zoom. Rozlišení snímače i rozmístění ovládacích prvků zůstalo stejné. Druhým důležitým rozdílem je stabilizace obrazu, a to hardwarová, která nepracuje pouze se zvyšováním citlivosti snímače. Přesněji řečeno, k dispozici je tzv. duální stabilizace obrazu, která se skládá (volitelně) ze zvýšení citlivosti snímače až na ISO 1 600, druhým prvkem je mechanická stabilizace při níž dochází k pohybu snímače.
Průvodním jevem mechanické stabilizace je velice specifický zvuk při expozici, který je pravděpodobně způsoben pohybem snímače. Nutno dodat, že v případě vypnuté mechanické stabilizace se zvuk neobjevuje, stejně tak ani při fotografování s krátkým časem závěrky, respektive při dostatku světla.
Obrazová kvalita prvního modelu
Naše testy předchozího modelu ukázaly, že použitý objektiv nedokázal korektně zaostřit rohové části snímku, zejména pak horní levý a pravý roh fotografií. To je také hlavní důvod, proč jsme se rozhodli otestovat jiný kus digitálu. Výsledné fotografie, totiž byly v rozích natolik neostré, že to ukazovalo na vadný kus fotoaparátu.
Chromatická vada, která je častým strašákem malých kompaktů, není u mju 750 nijak výrazná, nelze říci, že by jí objektiv vůbec netrpěl, její míra je však přijatelná a ve srovnání s konkurenčními fotoaparáty v podobné třídě si vede mju 750 dobře. V čem však optika pokulhává, je podání jemných detailů. Kresba detailů například v trávě, listech stromů a podobných objektech není příliš oslnivá. Fotoaparát není schopen jemné detaily vykreslit, otázkou ovšem je, zda je to vina optiky nebo obrazového procesoru a použitého algoritmu komprese do JPEGU, Jelikož digitál neumí formát TIFF ani RAW (ostatně, která stylovka umí?) tak nemůžeme tuto domněnku potvrdit ani vyvrátit.
Barevné podání fotografií je ve většině případů korektní, nutností je ale správně volit vyvážení bílé. Automatika je spolehlivá, v některých případech se však vyplatí nastavit vyvážení bílé ručně. Jelikož fotoaparát neumožňuje ruční kalibraci, jste odkázáni na jedno z šesti nastavení. O klesající kvalitě obrazu s narůstající citlivostí jsme psali již minule – v praxi použitelná maximální citlivost je ISO 400, další dva stupně ISO 800 a 1 600 jsou spíše pro použití v nejvyšší nouzi.
Pokračování 2 / 3
Výsledky druhého kola
Jak dopadlo druhé kolo našeho testování? Pojďme se na výsledky podívat. Testovací obrazec jsme fotografovali ve stejných podmínkách, jako tomu bylo u prvního testovaného modelu. Podívejte se na výsledek.
Max. velikost | Max. velikost
Testovací obrazce pro všechny citlivosti – vlevo původní model, vpravo nově testovaný model
Jak jste si mohli sami všimnout výsledek je u obou fotoaparátu prakticky stejný: fotografie je v ploše ostrá, směrem ke krajům ostrosti ubývá a horní levý a pravý roh jsou neostré. Patrná je i vinětace objektivu, která se projevuje ubýváním jasu směrem k rohům. Za co si naopak optika zaslouží pochvalu, je prakticky nulová náchylnost k moaré a mírně nadprůměrné rozlišení 1500 lph. (Více o čtení testchartů najdete na jiném místě.)
Většina uživatelů však nefotografuje testovací obrazce ale reálné scény, proto jsme samozřejmě vyrazili s digitálem do ulic a vyfotili několik reálných scén. Výsledek si můžete opět prohlédnout.
Vlevo celý obrázek, vpravo výřez pravého rohu při zvětšení 1:1
Max. velikost | Max. velikost
Vlevo celý obrázek, vpravo výřez levého rohu při zvětšení 1:1
Max. velikost | Max. velikost
Vlevo celý obrázek, vpravo výřez levého rohu při zvětšení 1:1
Max. velikost | Max. velikost
Vlevo celý obrázek, vpravo výřez levého rohu při zvětšení 1:1
Max. velikost | Max. velikost
V diskuzi k minulému testu se objevil dotaz, zda jsou rohy neostré i při nižším rozlišení snímku. Můžeme říci že ano, níže uvedené fotografie to potvrzují. Ačkoliv není neostrost na všech fotografiích tak markantní jako jinde, přece jen ji najdete.
Postupně rozlišení: 2 304 × 3 072 nejmenší komprese, 2 304 × 3 072 větší komprese, 1 536 × 2 048, 480 × 640
Max. velikost | Max. velikost
Max. velikost | Max. velikost
Na dalším snímku si můžete ověřit, že slévání kresby v detailech nebylo vlastní pouze předchozímu testovanému kusu, ale projevilo se i u druhého modelu.
Kresba listí u obou stromů je nezřetelná
Max. velikost
Pokračování 3 / 3
Můžeme zobecnit?
Celková ostrost snímků není špatná, pro běžného uživatele, který většinou neupravuje snímky v počítači, by však mohla být ostrost větší, ať už by tím bylo dosaženo lepší optikou, nebo softwarově. Podobně je to i s celkovým podáním kontrastu výsledného snímku, několik stupňů tmavých odstínů chybí. Poměrně nepříjemné je slévání detailů v jemných detailech, díky kterému jsou na některých snímcích s jemnou strukturou barevné plochy bez kresby.
Rohy fotografie nejsou neostré ve všech případech, pokud budete fotografovat během slunečného dne, bude výsledný snímek s největší pravděpodobností ostrý až do rohů, a to díky většímu zaclonění.
Ačkoliv všechny závěry a fakta zde uvedená jsou skutečností, nezapomínejme na jednu podstatnou věc. Všechny snímky, na kterých jsou ilustrovány popsané vady, je nutno prohlížet při zvětšení 1:1. A přiznejme si, kdo z uživatelů stylových kompaktů tiskne fotografie větších rozměrů jak 13 × 18 cm. Při tomto rozměru jsou popsané vady prakticky neviditelné. Na druhou stranu je však smutné, že nelze využít celou plochu 7Mpx snímače kvůli optické vadě objektivu. Alternativou by mohlo být snímání s větším zacloněním, díky kterému by se zvýšila celková ostrost výsledných fotografií. Mju 750 však tuto možnost nenabízí, k dispozici je pouze automatický expoziční režim.
Co tedy vlastně vyplývá z našeho porovnání? Oba dva testované kusy fotoaparátu Olympus mju 750 vykazovaly silnou neostrost v rozích, především v horní části snímku. Optická soustava obou kusů se však poměrně dobře vypořádala s chromatickou vadou. Do ruky se nám dostaly dva modely fotoaparátu Olympus mju 750, první měl sériové číslo C19501719 druhý pak C33501720. Ačkoliv výsledky testů obou fotoaparátů byly shodné, nelze toto zjištění jednoduše zobecnit na všechny modely Olympus mju 750.
V diskuzi k jinému článku, konkrétně o testchartech, ve kterém byla fotografie testovacího obrazce z mju 750 uveřejněna, nás jeden z čtenářů upozornil na snímek testovacího obrazce pořízený také fotoaparátem mju 750. Pokud se na tuto fotografii podíváte, najdete i zde neostré rohy, pravděpodobnost, že by byla pořízena jedním z námi testovaných kusů je velmi malá...