DIGIarena.e15.cz

Osobnosti české Ameriky se sešly v Leice: Výstava Jana Lukase

S novým měsícem přichází do Leica Gallery i nová výstava. Žezlo ale zůstává v New Yorku. Po Andreasovi H. Bitesnichovi přichází do Leicy český fotograf Jan Lukas se svým Newyorským deníkem z let 1966–1990.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Jan Lukas, Socha a dáma v červeném kabátu, 1968

Když se Jan Lukas roku 1966 přestěhoval s rodinou do Ameriky, bylo mu už více než padesát let. V té době už byl zkušený fotograf, který publikoval své snímky v českých i zahraničních časopisech. V New Yorku se v 70. a 80. letech spojil s politickým komentátorem Williamem F. Buckleym, díky jehož televizní show Lukas pořídil snímky nejvýznamnějších osobností americké politiky a kultury. Fotografie následně publikoval v National Review. Fotografickou činnost ukončil ve zlomkovém okamžiku české historie, ve dnech návštěvy nově jmenovaného Československého prezidenta Václava Havla v Bílém domě.

 
Kromě retro momentek z ulic poodhalují fotografie také atmosféru českého exilu ve Spojených státech
 

Fotografie Leice Gallery poskytla dcera Jana Lukase – Helena Lukas a na veřejnosti jsou k vidění vůbec poprvé. Newyorský deník lze rozdělit do dvou částí. První část zachycuje běžný život ulic, snímky jsou barevné a vynikají přesností umělcova oka. V druhé části narážíme naopak na černobílé snímky, na nichž už tváře poznáváme. Jsou na nich osobnosti českého exilu jako Miloš Forman, Jiří Šlitr, Václav Havel, Jiří Voksovec, Karel Steinbach a další. Fotografie umožňují nahlédnout zpětně do české Ameriky 60.–80. let, různorodého společenství, o jehož existenci jsme doma věděli jen prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic nebo z pašované exilové literatury.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Jan Lukas, New York City, 70. léta

Výstava Jana Lukase potrvá v Leica Gallery Prague až do 17. června. V rámci toho proběhne v pondělí 14. května diskuze s kurátorem Janem Mlčochem. Všechny fotografie z výstavy jsou na místě prodejné.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek
Vlevo: Foto: Jan Lukas, Jiří Kolář na Radio City Hall, 1970
Vpravo: Foto: Jan Lukas, Václav Havel v Central Parku, 1968
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.