Nejnovější přírůstek do rodiny bezzrcadlovek Panasonic nese označení Lumix G9 a podle výrobce se jedná o přístroj zaměřený na profesionální práci. Jak se osvědčil v terénu?
Dva dny před uvedením modelu Lumix G9 na trh a oznámení novinky světu, se konala v portugalském městě Cascais tisková konference a zkouška fotoaparátu přímo v terénu. Díky tomu se nám podařilo jako jedněm z prvních vyzkoušet nejen tuto novinku, ale také teleobjektiv LEICA DG ELMARIT 200 mm F2,8 POWER O.I.S..
Současná nabídka fotoaparátů Panasonic je rozdělena do klasických tří škatulek – kompaktní fotoaparáty, ultrazoomy a bezzrcadlovky. V rámci bezzrcadlovek je pak v nabídce několik samostatných modelových řad, které se primárně liší velikostí a zaměřením na odlišní typy uživatelů.
V portfoliu bezzrcadlovek byl a nadále je nejvyšším modelem Lumix GH5, který si však rozměry nezadá s klasickou zrcadlovkou a je prakticky všemi uživateli pořizován především kvůli záznamu videa. Tomu je totiž částečně podřízena i ergonomie fotoaparátu. Od roku 2008, kdy Panasonic uvedl na trh první bezzrcadlovku, uplynulo devět let, v jejichž průběhu se mnohé změnilo a především zrychlilo a vylepšilo.
Lumix G9 tedy není konkurencí pro vlajkovou loď GH5, jedná se o sourozence, jehož cílová skupina je od GH5 odlišná. Tvoří ji především profesionální fotografové, kterým je G9 určena co do konstrukce, tak i po stránce funkcionalit a především obrazové kvality. Panasonic se v tomto směru snaží oslovit – podobně jako Olympus – skupinu profesionálních fotografů, na které cílí především vlastnostmi aparátu souvisejícími s provozní rychlostí a nízkou hmotností – tedy ideální nástroj pro sportovní a wildlife fotografy.
Ergonomie na jedničku
V okamžiku, kdy vezmete Lumix G9, velmi příjemně vás překvapí nízká (avšak ne příliš) váha fotoaparátu a velmi pěkně tvarovaný a dostatečně dimenzovaný grip pro lepší a jistější držení. Po vzoru profesionálních fotoaparátů přidal Panasonic na horní stranu velký stavový displej, který v podstatě na žádné bezzrcadlovce nenajdete a je při fotografování a korekci parametrů expozice významným pomocníkem.
Ovládání fotoaparátu je standardní „panasonikovské“ a zahrnuje jak sedm tlačítek přímého přístupu přímo na těle, tak další softwarová funkční tlačítka na displeji, kde je zobrazíte potažením z pravého okraje. Tento koncept je sice praktický pro amatérské fotografy, není však dle mého názoru zcela ideální pro profesionální nasazení, kde se přeci jen většina uživatelů bude soustředit na klasická tlačítka než na malou dotykovou plochu na displeji.
Na druhou stranu je nutno uznat, že se Panasonic opravdu radil s profesionálními fotografy a snažil se zjistit, co je pro ně při práci s digitálem důležité. Odtud jistě vyplynula potřeba rychlé možnosti posunu ostřícího bodu, která je zajištěna joystickem nad displejem – zde snad jen malá výtka k jeho velikosti.
Otočný volič expozičních režimů se zámkem uprostřed a otočné okruží pro volbu režimu fotografování je standardním řešením, které známe i z profesionálních zrcadlovek. Stejně tak i rychlý přístup ke změně způsobu ostření otočným ovladačem vedle hledáčku.
Dojmy z používání
Funkčně není fotoaparátu prakticky co vytknout, provozní rychlosti jsou na skvělé úrovni, ostření je bleskurychlé a přepracovaná stabilizace obrazu, která umožní prodloužení expozičního času až o 6,5 EV je funkční a v terénu velmi užitečná – zvláště v kombinaci s dlouhými teleobjektivy, které díky své vlastní optické stabilizaci ještě nějaké to EV přidají.
Asi největší radost mi osobně udělal hledáček, který je opravdu obrovský a díky vysokému rozlišení a rychlé obnovovací frekvenci opravdu nepoznáte rozdíl mezi optickým a elektronickým provedením. Naopak elektronická varianta v tomto případě, alespoň u mne vyhrává.
A není to jen díky zobrazení a možnosti zkontrolovat si expozici čí použití korekce expozice, ale také díky jedné – pro někoho nezajímavé – drobnosti, kterou je možnost změny velikosti obrazového pole v hledáčku. Vedle gumové očnice je na jedné straně umístěna dioptrická korekce s velmi slušným rozsahem -4 až +3 dioptrie, takže ji mohu bez problémů využít i já s -5.5 dioptriemi. Na druhé straně očnice je pak malé tlačítko pro přepínání velikosti obrazu.
Ukázka multishot režimu, který skládá snímek ze čtyř samostatných expozic pro dosažení vysokého rozlišení – vpravo je snímek v plném rozlišení, vlevo pak v režimu multishot
Vzhledem k tomu, že eye point je u velkých hledáčků celkem krátký, uživatelé fotografující s nasazenými brýlemi (jako já) mívají problém přehlédnout celou plochu hledáčku, zejména pak rohové části nejsou vidět a je nutné okem pohnout, což zdržuje při kontrole kompozice. Možnost změnit velikost obrazového pole ve třech stupních je v tomto případě velmi praktická a umožní kombinované fotografování s brýlemi i bez nich, aniž by byl fotograf ochuzen o velkou plochu obrazu.
Pokud bych měl své dojmy z nového Lumixu G9 shrnout, tak jsou pozitivní a když se podívám na to, jak se činí další zástupce standardu micro 4/3, společnost Olympus. Troufám si tvrdit, že v brzké době už přestane mít smysl kupovat zrcadlovky APS-C formátu, pokud se nebude jednat o modely se specifickým zaměřením, jako je například Nikon D500 nebo Canon EOS 7D Mark II. Základní řady zrcadlovek dostanou na frak a v budoucnu to nebude jinak.
Snad jedinou výraznější vadou na kráse je výdrž baterie, ta zvládne podle specifikací 400 snímků a je pravdou, že jsem během cca pěti hodin nafotil necelých 400 snímků a ukazatel baterie klesl na necelých 20 %. Nicméně předpokládám, že s novou generací fotoaparátu přijde i akumulátor s větší kapacitou.
Doporučená cena fotoaparátu Lumix G9 + základní setový objektiv (pravděpodobně 12–60 mm) by se měla pohybovat kolem 45 000 Kč.
Demosnímky
Pozn. Cestu a pobyt redaktora hradila společnost Panasonic