Panasonic Lumix G9: našlapaný funkcemi (recenze)

Pokračování 2 / 5

Konstrukce a ergonomie

Panasonic Lumix G9 patří k robustnějším přístrojům, svými rozměry 136,9 × 97,3 × 91,6 mm a vahou 658 gramů, ale i designem se blíží menším zrcadlovkám. Stále však zůstává výhoda drobnějšího příslušenství, optiky. Pohodlný úchop zajišťuje hluboký ergonomicky tvarovaný přední grip a dostatečný prostor pro zapření palce a části dlaně na zadní stěně. Už při prvním potěžkání je jasné, že se jedná o poctivý aparát s kovovou konstrukcí, slibující dostát slibům výrobce týkajícím se všestranné odolnosti – v testu obstál minimálně v mrazivém počasí.

Ke komponování záběru je určen elektronický hledáček a zadní dotykový displej. Pohled hledáčkem Lumixu G9 je prostě paráda, jeho ekvivalentní 0,83× zvětšení patří k bezkonkurenčním. Stejně tak potěší detailní obraz s rozlišením 3 680 000 bodů a možnost volby mezi zobrazovací frekvencí 60 fps vs 120 fps. Vyšší rychlost má samozřejmě viditelně blahý vliv na plynulost obrazu při pohybu s fotoaparátem.

Panasonic Lumix G9 – první ostré fotografie

Testy

U obou frekvencí si však nelze nevšimnout jemného, leč nepříjemného vlnění obrazu při namáčknutí spouště – možná se jedná jen o softwarový nedostatek předprodukčního vzorku, který vyřeší nový firmware. Obrýlení fotografové ocení také fakt, že lze přepínat mezi třemi velikostmi obrazu v hledáčku, viz náš článek ZDE.

Zadní dotykový displej na kloubovém uchycení je výklopný a následně libovolně polohovatelný. Systém s vyklopením do strany má jednu nespornou výhodu – i s vyklopeným displejem můžete pohodlně fotografovat přes hledáček. U LCD si můžete upravit jas, kontrast, saturaci i vyvážení bílé, jakož i obnovovací frekvenci (30/60p). Na obrazovce je taktéž možné zobrazit široké spektrum informací a pomůcek, jak v režimu fotografování, tak prohlížení, např. vodováha, živý histogram.

Po vzoru profesionálních zrcadlovek zakomponoval Panasonic do horní strany Lumixu G9 stavový displej se základními daty týkajícími se nastavení fotoaparátu. Ve tmě lze posunutím páčky ON/OFF do krajní polohy aktivovat podsvícení.

Na potřeby pokročilých, neřkuli profesionálních fotografů Panasonic očividně myslel i v oblasti ukládání souborů. Data lze ukládat na dvojici paměťových karet s možností výběru systému ukládání – postupné zaplňování, dublování, zvlášť video a foto.

Ovládání

Veškeré základní operace lze provádět pomocí externích ovládacích prvků na těle fotoaparátu. Volič fotografických režimů je umístěn na horní hraně vlevo od hledáčku (při pohledu zezadu). Nabídka je klasická: s inteligentní a programovou automatikou, prioritními režimy (A, S), plným manuálem, ručním videem a se třemi uživatelsky konfigurovatelnými módy. Jednotlivé polohy voliče jsou aretovatelné prostřednictvím centrálního tlačítka/zámku, takže se vám nestane, že byste roller nechtěně pootočili.

Pod voličem fotorežimů podobně jako u profesionálních zrcadlovek najdeme páčku, jíž se přepíná mezi tzv. režimy pohonu. Pro nastavení sériového snímání, samospouště apod. tedy nemusíte listovat v menu na obrazovce. Panasonic sem poměrně logicky a chytře vypíchl také své „značkové“ a další oblíbené funkce: režimy spojené se 4K/6K sekvencemi – 6K Foto, Dodatečné zaostření – a dále pak mód časosběru/fázové animace.

Z hlediska procesu fotografování je však důležitý především dostatečný počet ovladačů k nastavení jednotlivých expozičních parametrů (clony, času, citlivosti…). Podstatná je tedy přítomnost dvojice otočných voličů, jimiž lze v plně manuálním režimu nastavovat expoziční čas a clonu. Předpokládám, že většina uživatelů se bude poohlížet taktéž po rolleru sloužícím ke korekci expozice a zřejmě i po co nejrychlejším přístupu k nastavení citlivosti (ISO). Vězte, že otočné ovladače primárně přidělené těmto funkcím budete na těle „gédevítky“ hledat marně.

Každé ze zmíněných funkcí (plus také vyvážení bílé) je však dedikováno speciální tlačítko na gripu za spouští, což je sice fajn, ale obzvláště v případě kompenzace expozice může být metoda nahmatání tlačítka, namáčknutí a rolování na kýženou hodnotu příliš zdlouhavá. Panasonic Lumix G9 navíc poměrně často tenduje k podexpozici, velmi často je proto nezbytná plusová korekce. Pro tyto situace tu naštěstí máme třetí otočný ovládací prvek, jemuž lze korekci expozice (ale nejen ji) přiřadit – programovatelný kruhový volič na zadní stěně fotoaparátu.

V případě citlivosti se budete muset spokojit s „dvoukrokovým“ (zmáčknutí, rolování) nastavováním. Nicméně vzhledem k dobré implementaci automatického ISO, u něhož lze určit spodní i horní hranici, nepředpokládám, že by bylo nutné sahat k ruční úpravě citlivosti příliš často. Uživatelsky lze upravit taktéž chování závěrky: nejenže lze ručně volit mezi mechanickou či elektronickou, případně nechat výběr na automatice, ale také je možné určit nejdelší možný expoziční čas.

Další možnosti uživatelského nastavení externích ovládacích prvků na těle Lumixu G9 jsou takřka nepřeberné. Kromě pětice „fyzických“ funkčních tlačítek a zadního 4směrného voliče lze po libosti naprogramovat i „softwarová“ tlačítka na displeji. Fotoaparát tak umožní pohodlnou práci i opravdu náročným uživatelům. Dobrou práci odvedl Panasonic i v systematizaci Menu, které je přehledně členěné do tematických bloků.

Pokračování 3 / 5

Automatické ostření

Automatické ostření funguje, jak je u značky Panasonic zvykem, na bázi detekce kontrastu s využitím technologie DFD simulující fázové ostření. Pracovat můžete v režimu jednorázového (AF-S), kontinuálního (AF-C) i manuálního (MF) ostření. Mezi jednotlivými módy lze volit rychle a snadno pomocí přepínače na zadní stěně fotoaparátu, v jehož středu se nachází též tlačítko aretace ostření/expozice.

Stejně kvapně si vyberete mezi oblastmi AF, resp. způsoby, jak bude autofokus fungovat – v defaultním nastavení se k této volbě prokliknete tlačítkem Fn1. Využít můžete sledovacích módů: detekce tváře/očí, sledování objektu, celoplošného ostření (225 zón), uživatelského multi (se specifikací oblasti záběru, kde se bude ostřit), jednozónového (s možností nastavení velikosti zóny) i jednobodového ostření.

Fotoaparát ostří takřka okamžitě po namáčknutí spouště, výrobce uvádí čas 0,04 s. Ostření je přesné, autofokus občas zaváhal jen při ostření na výrazný objekt v popředí (např. větev), před nímž dával přednost členitějšímu pozadí, což se ovšem u kontrastního ostření dá očekávat. Řešením těchto „ústřelů“ je překomponování záběru či drobné posunutí ostřícího bodu, a pokud i tyto kroky selžou, máme tu ruční doostření nebo manuální ostření s možností zvětšení zaostřované oblasti a zvýraznění obrysů.

K fotografování pohybu tu máme v nabídce kontinuální ostření (AF-C) s možností sledování objektu. Krokem směrem k profesionálním fotoaparátům určeným k focení dynamických disciplín je možnost upravení chování autofokusu podle charakteru pohybu objektu v záběru. K dispozici je čtveřice přednastavení: (1) univerzální, (2) pro objekty pohybující se jedním směrem konstantní rychlostí, (3) sledování objektu, přičemž jsou ignorovány překážky, (4) pro objekty pohybující se nepředvídatelně s proměnlivou rychlostí.

U pomalejšího a rovnoměrného pohybu je sledování objektu opravdu spolehlivé a do značné míry dokáže ignorovat i překážky mezi fotoaparátem a fotografovaným objektem. Na dynamičtější pohyb s nepředvídatelnými změnami směru (testováno na psech při hře) však nestačí. Dost dobře si tedy dokážu představit využití tohoto režimu při sportech, jako je běh (i na lyžích), silniční cyklistika aj., u pohybově komplexnějších disciplín, jako jsou halové kolektivní sporty, fotbal či hokej dostačující pravděpodobně nebude a uživatel se bude muset spolehnout na zónové průběžné ostření, případně zkusit metodu fixního předostření.

Dobře je řešen výběr oblasti zaostření. Volbu je možné provádět prostřednictvím dotykové obrazovky, která se při pohledu do hledáčku přepne do funkce touchpadu. Pozici bodu/oblasti lze měnit nejen tažením, ale i prostým klepnutím, což se pozitivně podepisuje na rychlosti a přesnosti, ale na druhé straně vede i k nechtěným posunům, třeba při dotyku nosu.

Druhou možností je použití AF joysticku, který už se stává obvyklou výbavou nejen DSLR, ale i bezzrcadlovek. Přestože přidání joysticku nelze než pochválit, nemohu si odpustit pár výtek. První, méně podstatná a spíše subjektivní, směřuje k jeho umístění: je vklíněn za dvojici tlačítek, proto je jeho nahmátnutí složitější, a také pro drobnější ruce poměrně daleko od gripu na palec. Druhá výtka se týká funkčnosti joysticku: pohybuje ostřicím rámečkem pouze ve svislé a vodorovné ose, nikoli diagonálně, a odezva je poměrně pomalá. V tomto směru je ještě co vylepšovat.

Video a funkce

Pro fotoaparáty značky Panasonic je typická široká nabídka bonusových funkcí úzce souvisejících se schopností natáčet videosekvence ve vyšším než Full HD rozlišení – u modelu G9 jsou to nejen 4K, ale i 6K záznamy. Aby však nedošlo k mýlce: 6K videosekvence jsou omezeny pouze na několikasekundovou stopáž v podobě funkcí 6K Foto, kdy můžete ze záznamu vyjmout a samostatně uložit 18Mpx snímek, a Dodatečné zaostření čili Post Focus.

V režimu Dodatečného zaostření fotoaparát pořídí sérii snímků s různou rovinou ostrosti a přímo ve fotoaparátu si můžete uložit jednotlivé 18Mpx snímky s různým zaostřením, ručně určit klepnutím, které oblasti záběru mají být zaostřené, přičemž vybrané vrstvy se sloučí v jeden snímek, anebo využít automatického sloučení v celém rozsahu pro plně proostřený záběr (Focus Stacking). Tato funkce určitě najde využití při domácím focení produktů, kdy je vyžadována velká hloubka ostrosti.  

Snímek vznikl automatickým sloučením v režimu Dodatečné zaostření

6K Foto i Dodatečné zaostření funguje též v rozlišení 4K. V UHD (na rozdíl od 6K) můžete nahrávat plnohodnotné video (3 840 × 2 160 px) s max. délkou záznamu až 130 minut, snímkovou frekvencí až 60 sn./s a datovým tokem 150 Mbps. Na rozdíl od GH5, které je určeno pro profesionální natáčení videa, není podporováno Cinema 4K rozlišení (4 096 × 2 160 px) ani barevné kódování 4:2:2 s 10bitovou hloubkou – k dispozici je pouze 4:2:0 s 8bitovou hloubkou. Užít si ale můžete i vysokorychlostního/zpomaleného Full HD videa s max. 180 sn./s. Videosoubory se ukládají do formátu MP4 a AVCHD (pouze Full HD).

Následující video je natáčeno z ruky jako ukázka perfektně fungující stabilizace.

Zajímavou novinkou, s níž již dříve přišel např. Olympus či Pentax, je režim vysokého rozlišení neboli Pixel Shift. V tomto režimu fotoaparát využívá mechanické stabilizace snímače čili jeho pohyblivosti: fotoaparát zaznamená sérii snímků stejné scény s posunem obrazového snímače o jeden pixel u každé expozice a následně je sloučí do jedné fotografie s vysokým rozlišením – buď 40 Mpx, nebo 80,5 Mpx, a to jak v JPEGu, tak ve formátu RAW.

Tento režim je vhodný jen pro vybrané typy scén – naprosto statických (což je patrné na ukázkovém snímku, kde tráva vlnící se ve větru vytváří rozmazané skvrny) – a je nezbytné použití stativu.

Ukázka vysokého rozlišení, vlevo 80,5 Mpx snímek, vpravo 20,3Mpx fotografie 

Pokračování 4 / 5

Obrazová kvalita

Jak již bylo psáno, Panasonic Lumix G9 je osazen 20,3Mpx snímačem formátu 4/3. Ano, tohoto času se jedná o nejmenší senzor, jímž jsou vybaveny fotoaparáty s výměnnou optikou. V portfoliu výrobce se zároveň jedná o snímač této velikosti s dosud nejvyšším rozlišení…

Fyzikální zákony se zatím přelstít nedají, přestože Panasonic šikovně hledá kličky – viz např. dvojí nativní ISO u modelu GH5S – a menší velikost snímače při daném rozlišení ve srovnání s většími senzory (např. APS-C) s sebou nese vyšší míru šumu. Při běžném (nelaboratorním) použití jsou však tyto rozdíly takřka nepostřehnutelné a mají váhu až při fotografování s vyšší citlivostí (nad ISO 3 200).

Panasonic Lumix G9 má však velmi účinnou stabilizaci – s kompatibilními objektivy je podporována Dual I.S. s účinností až 6,5 EV, díky níž budete muset k navýšení citlivosti přistoupit v horších světelných podmínkách později než u fotoaparátů s méně efektivní stabilizací, alespoň tedy při fotografování statických objektů, kde nemusíte počítat s pohybem v záběru.    

Pokud fotografujete do formátu JPEG, máte „tisíc a jednu možnost“ detailního nastavení obrazového výstupu. K dispozici jsou předdefinované obrazové profily (s možností ručního doladění) i profily uživatelské s vlastním nastavením kontrastu, sytosti, doostření, redukce šumu. A pohrát si můžete i s jasovou křivkou v rámci funkce Světla a stíny. Níže můžete porovnat jednotlivé obrazové styly:

Obrazové profily Standard, Živé, Přirozené, Černobílé (2×), Krajina, Portrét, 4 uživatelské, Dynamický rozsah Cinelike, Video Cinelike (toto pořadí i fotky)

Testovací snímky šumu i demosnímky byly pořízeny v obrazovém profilu Standard, tedy bez plusových a mínusových korekcí jednotlivých obrazových parametrů. Níže si můžete prohlédnout porovnání výřezů při 100% přiblížení, vlevo JPEG, vpravo RAW. Soubory RAW byly vyvolány v ZPS X s jemným doostřením (síla 60, poloměr 1,2 práh 2).

Hodnocení

Plusy:

• Dobrá obrazová kvalita v JPEGu i RAWu, s možností detailní úpravy komprimovaného výstupu
• Velmi účinná stabilizace – možnost fotografování z ruky i s delšími expozičními časy
• Sériové snímání s průběžným ostřením 20 sn./s
• Okamžité ostření v režimu jednorázového AF, poměrně spolehlivé sledování objektu a možnost úpravy chování AF podle charakteru pohybu v záběru
• Výborná nabídka funkcí v režimu 6K Foto a mód vysokého rozlišení
• Video ve 4K rozlišení při 60 sn./s
• Odolné tělo s propracovanou ergonomií
• Propracované ovládání se širokými možnostmi uživatelského nastavení
• Velký detailní hledáček a plně polohovatelný displej s rychlou reakcí na dotek
• Touchpad a AF joystick pro výběr oblasti zaostření
• Duální slot na karty

Mínusy:

• Chvění obrazu v hledáčku při namáčknutí spouště
• AF joystick umožňuje pohyb „ostřicím“ rámečkem pouze ve dvou osách – svisle a vodorovně, nikoli diagonálně

Pokračování 5 / 5

Demosnímky: