DIGIarena.e15.cz

Pavel Kašík: Fotit v jiném městě nebo zemi vám dá křídla

Pavel toho zažil, viděl a fotil mnoho. Mimo profesionální techniky používá k fotografování i svůj mobilní telefon, díky kterému lidé nezpozorují, že je fotografuje. A právě takových fotografií si váží nejvíce.

Co o sobě Pavel říká?

Je mi stále něco pod 40 let a obor fotografie jsem nikdy nestudoval. S vlastním uvědomělým zachycováním momentek jsem začal teprve až v roce 2007.

Tehdy jsem se pracovně dostal do Hongkongu, a ten se skoro na dva roky stal i mojí vstupní branou do oblasti dokumentární fotografie a její dnes odnož streetfoto.

5 tipů jak fotit pouliční fotografii nejen mobilem

5 tipů jak fotit pouliční fotografii nejen mobilem

Street Photography (pouliční fotografie) je velice vděčným tématem v nápaditosti zachycení života ulice a samotného města. Přinášíme vám 5 tipů, jak se v něm neztratit.

Poté jsem pár let pobýval i v Tokiu, kde jsem začal znovuobjevovat analogovou fotografii a dodnes jsem s tímto koníčkem nepřestal. Z Japonska mě nohy zavedly na několik měsíců do Malajsie, kde jsem se dostal do výborné komunity digitálně-analogových street fotografů. Nyní jsem se opět, přes opětovnou zastávku v milovaném Tokiu, vrátil zpět do Prahy.

Klepněte pro větší obrázek
foto: Canonet QL GL17-QIIII

Mé fotografie se objevily jako doprovodné materiály k článkům či dokumentům na Zeit.de, Maersk, Commission Content a některé fotografie z mého iPhonu se dostaly i na výstavu mobilní fotografie v Polské Poznani. Díky fotografiím jsem se seznámil s lidmi, které bych určitě nikdy nepotkal, respektive s nimi nikdy nehovořil a nedozvěděl se něco více z tohoto kouzelného světa. To je asi můj největší úspěch, kterého si také nejvíce vážím.

Pavla a jeho snímky naleznete na Instagramu pod účtem @pavelsan, stejně tak je i na sítích EyeEm, Flickr a Ello.

Hongkong – Tokio – Malajsie, procestoval jsi toho hodně. Lze jednoduše popsat rozdíl mezi fotografií pořízenou v tuzemské metropoli oproti některé pořízené v těch asijských?

Jednoduše asi ne. Ale fotit v jiném městě nebo zemi vám dá „křídla“. Vy jako cizinec nebo turista vidíte a zachycujete události, které už nejsou vůbec (nebo už jen trochu) zajímavé pro domácí. Prostě to vidíte, cítíte a zachytíte jinak.

Klepněte pro větší obrázek
foto: Fujifilm Klasse S

Například historie Prahy se dobře skloubí v kombinaci s dokumentární fotografií a nejlépe vynikne v černobílé barvě. V celé východní Evropě už barvy víceméně zešedly a to ještě právě díky nedávné historii. Ale i to může mít pro někoho ohromné kouzlo.

Pro mně osobně je to spíše otázka okamžiku a místa, kdy a kde fotím. Lidé a jejich život ve městě, světlo, tma a stíny, barvy a struktury nebo linie. To všechno dohromady nebo jednotlivě, protože města sama se vyvíjejí, rostou a lidí s jejich vlastními příběhy v nich přibývá. Není žádná druhá šance na zachycení toho momentu. Což je asi důvodem, proč mě města a ten jejich neutichající puls fascinuje a láká.

Klepněte pro větší obrázek
foto: Fujifilm X-E1

A když navštívíte nebo žijete v multikulturním a kontrastním Hongkongu nebo megalopolis jako je Tokio, tak vás tahle velká „bestie“ spolkne, protože možností k fotografování je nespočet a ta bestie odpočívá tak max. 20 minut z 24 hodin. Mohu za sebe povědět, že já se tedy v Praze opětovně a ještě stále rozkoukávám.

Velkoměsta přímo vybízejí, jak už jsi zmínil ve svém představení, k žánru pouliční fotografie. Jak se uspěchaní Asiaté dívají na to, že je někdo fotografuje? Měl jsi s tím někdy problém?

Tak přímo problém jsem neměl, alespoň v Asii. Až na zatemnění políček filmu zachycujících festival členů Yakuzy v Tokiu. Film jsem nevyvolával sám, ale ve velké laboratoři v Tokiu. Naštěstí jsem fotil i na digitál.

Klepněte pro větší obrázek
foto: Fujifilm X-E1

Zajímavý mi ale připadl „šestý smysl“ místních lidí v Hongkongu. Oni prostě vycítí, jakmile se na ně zamíří objektiv a rozhodně se netváří příjemně. V Japonsku to pro mne spíše bylo o tom zachytit lidi v momentech bez klasického „Peace-Victory“ znamení, jak je pro ně na skoro všech fotografiích příznačné. A právě takových fotografií si vážím asi nejvíce.

Ve spojení s asijskou kulturou mi na mysl vzejdou hlavně barvy. Hodně barev. Je tomu opravdu tak, nebo je tamní prostředí spíše šedé a skličující?

Oni se barvami obklopují tak, jak je to v okolní přírodě a místní počasí tomu jen přeje hlavně v jihovýchodní Asii. Ale to jsou častokrát jen povrchní imprese a časem není těžké se natrefit do části měst, kde je „temno“ i v půl jedenácté dopoledne.

Klepněte pro větší obrázek
foto: Fujifilm X-E1

Jakou technikou své snímky zachycuješ?

Vlastně takovou, na jakou fotografie zachytit jde. Jako většina mám u sebe mobilní telefon (iPhone 4s) a ten mi slouží, jak je to jen možné. Zatím asi nejdéle pracuji s Fuji XE-1 s 18 a 35mm prime lens, což byl pro mne vytoužený nástupce Panasonic GX1. Na ulici velmi rád pracuji s filmovými kompaktními kamerami point-and-shoot právě pro jejich rychlost a pohotovost – Fujifilm Klasse S, Olympus XA2, Canonet QL GL17-QIIII.

A jaké fotografie u tebe převládají? Ty z profesionální techniky, nebo ty mobilní?

Já bych řekl, že asi ty mobilní. Ale to bude tím, že takový přístroj mi slouží už i jako vizuální deník. Na profesionální snímky a zakázky rozhodně (zatím) používám techniku profesionální.

Klepněte pro větší obrázek
foto: Fujifilm X-E1

Používáš editační aplikace? Které a proč?

Víceméně ani nepoužívám, tedy pokud se jedná o snímky na film. Ten má svoje kouzlo a pak v něm jde spíše o kompozici.

Pro snímky z digitální kamery využívám rozhodně služeb titulu Lightroom a k editaci na mobilu mi častokrát stačí možnosti nativní aplikace Obrázky nebo přímo editační možnosti v aplikaci, ve které snímky sdílím. Jinak rozhodně rád používám aplikace Hipstamatic (iOS), Squaready (iOS), B&W Lab (iOS) a SnapSeed (iOS, Android).

Klepněte pro větší obrázek
foto: iPhone 4s

Snímky ze svých cest publikuješ také na Instagramu. Jak ses vlastně k této sociální síti dostal?

Na Instagram jsem narazil před pár lety náhodou. Chytlo mě to, právě pro možnost sdílení a networkování s dalšími českými lidmi po světě a později k objevení fotografů v okolí se stejným zájmem o pouliční a dokumentární fotografii.

Instagram: o nejoblíbenějším fotomrvítku

Instagram: o nejoblíbenějším fotomrvítku

Instagram je aplikace pro mobilní telefony a současně také sociální síť pro fotografy. Mrvítko fotografií, které mnozí milují a jiní nenávidí. Proč?

Ačkoliv jsem IG častokrát opustil, a následně se zase vrátil, tak mi rozhodně pomohl i k osobním setkáním s různými fotografy z různých koutů světa a k mnoha nejen virtuálním přátelům. A to i tady v Čechách.

Klepněte pro větší obrázek
foto: iPhone 4s

Vyjma Instagramu ale využíváš i služeb německé obrázkové sítě EyeEm. Jaký mezi těmito sítěmi vidíš hlavní rozdíl a kterou máš raději? Využíváš i některých dalších služeb pro publikování svých snímků?

Mě osobně EyeEm chytlo v problematických dobách TOS od FB, ale to ostatně i Tadaa (iOS), kterou třeba už nepoužívám, ale obě německé aplikace s vlastním editorem a sdílením mezi uživateli mohu rozhodně minimálně k prozkoumání doporučit.

EyeEm – konkurent Instagramu bez hashtagů

EyeEm – konkurent Instagramu bez hashtagů

Chcete-li „žít“ na obrázkových sociálních sítích a z nějakého důvodu se vám Instagram prostě nelíbí, může pro vás být síť EyeEm tou pravou alternativou.

Rozhodně mám vizuálně raději EyeEm. Dle osobního názoru je totiž k smíchu, že Instagram (potažmo Facebook) nemá aplikace pro rozlišení displeje iPadu, což EyeEm má a je skvělá. Navíc je tu mnoho soutěží a má i výborné editační nástroje.

Instagram plnohodnotně i na iPadu pomocí aplikace Flow

Instagram plnohodnotně i na iPadu pomocí aplikace Flow

Je až nepochopitelné, že tak zásadní aplikace, jakou Instagram je, stále nemá po téměř pěti letech existence své rozhraní optimalizované pro iPad. Je tu však Flow – velmi povedená náhrada!

Já sám používám EyeEm hlavně ke sdílení černobílých fotografií. Teď ale prozkoumávám i Ello (web, iOS), které se začíná velmi vylepšovat a po uvedení samostatné aplikace, s aktualizacemi každé 2-3 týdny pro zlepšení, stojí za vyzkoušení. A nesmím zapomenout na Flickr (web, iOS, Android), který to se svými updaty bohužel přehnal, i když se snaží znovu se chytit, 500px (web, iOS, Android) a Tumblr (web, iOS, Android, Windows Phone Store).

Klepněte pro větší obrázek
foto: iPhone 4s

Instagram je hodně o tagování, podle kterého se mezi snímky vyhledává, EyeEm k tomu zase využívá alba. Máš nějaké oblíbené či pro tebe charakteristické označení svých fotografií?

Asi nejvíce různé modifikace #streetphotography a to i pro alba v EyeEm. Obdobně i pro #filmphotography.

Chystáš teď nějakou výstavu, kde čtenáři mohou tvé snímky spatřit na vlastní oči, nebo vystavuješ pouze virtuálně?

Zatím se vystavovat nechystám, i když v Tokiu už jsme se na to společně s kamarády chystali, než jsem se musel vrátit do Čech. Ale co není, může brzy být.

Klepněte pro větší obrázek
foto: iPhone 4s
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.