DIGIarena.e15.cz

Peter Župník: Pohybuji se na hranici postřehnutelnosti

Peter Župník (1961), představitel výtvarného proudu slovenské aranžované fotografie 80. let, fotografuje od dětství. Zpočátku ho zajímaly předměty, které ho bezprostředně obklopovaly: květiny, ovoce, kameny, zvířata atd. Později ho svádělo prostředí na trase Slovensko-Praha-Francie. Autor absolvoval studium fotografie na FAMU, kde v polovině 80. let při klauzurách vynikl albem lokálně kolorovaných momentek z rockových koncertů. Nyní žije už desátým rokem v Paříži.
Peter Župník: Pohybuji se na hranici postřehnutelnosti

Autorská výstava fotografa slovenského původu Petra Župníka nazvaná Světla představuje po delší době  autorovo dílo v Praze. Dvojvýstava, jejíž jedna část probíhala v Galerii České pojišťovny a druhá je ještě nyní k vidění v Ateliéru Josefa Sudka, prezentuje soubor třiceti poeticky laděných fotografií z posledních zhruba deseti let. Fotografie středních a velkých formátů jsou ručně domalovávány pastelem. Je škoda, že v Sudkově ateliéru se nedostalo místa pro větší formáty. V tomto případě by věci zřejmě prospělo, kdyby byla nová kolekce prezentována vcelku.

Župníkovi je vlastní básnické vidění skutečnosti, což se odráží také v pojmenování děl. Vždy mu záleželo na osobním vyjádření. Současná pražská dvojvýstava je dokladem toho, jaké hloubky se fotograf dopracoval v posledním desetiletí. Život v Paříži mu přinesl to rozhodující: čas a s ním dostatek trpělivosti k dozrání výtvarné myšlenky. "Čím víc jsem chtěl cosi vyfotit, tím míň toho na snímku bylo", podotýká.

Klepněte pro větší obrázek
Peter Župník: Pokušení

Autorova poetika je oproštěna od vnějších efektů. Župník se vrací ke svým začátkům, fotografuje věci nejbližšího okolí. Prohlubuje své vidění a metodu, započaté v 80. letech: černobílé záběry dotváří ručně, štětcem a barvami. Snímek se posouvá k jiné „realitě“ a upozorňuje na jiné možné vidění "obyčejného" záběru rostliny, předmětu či místa. Skrytý obraz vzniká z prvotní potřeby zachytit náladu, situaci či pocit např. při vaření večeře. Teprve dodatečně dochází k autorově interpretaci pořízeného snímku. „Příběh vzniku mé fotografie bývá dlouhý. Příliš konkrétní záběry časem zhasnou. Potenciál mají ty nepopisné a nespekulativní. Třeba symbol kříže z listu pórku nevystoupil hned. Při fotografování jsem neviděl Vzkříšení. Proto většinu fotografií datuji nadvakrát: první letopočet odkazuje k vznik negativu, druhý k finalizaci. Pohybuji se na hranici postřehnutelnosti. Domalby olejovými pastely jsou pouhým zvýrazněním přirozených rysů, ale zabírají hodně času a také trvalo léta, než jsem vyvinul právě ten odpovídající, jemný způsob,"  popisuje svou metodu fotograf.

Klepněte pro větší obrázek
Peter Župník: To není slon

Prostřednictvím monografií, které můžete na výstavě zakoupit, lze porovnat autorovu starší tvorbu s jeho současnou. Zjistíte, že ruční zásahy technicky pořízeného snímku jsou méně nápadné. Výsledný obraz přibližuje ke ztišení, k meditaci.

Peter Župník: Světla
Ateliér Josefa Sudka
do 12. září 2004


 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?