High Pass (v české verzi Horní propust) je jeden z méně frekventovaných photoshopových filtrů. V menu filtrů ho najdete jaksi stranou, až pod položkou Jiné (Menu/Filtr/Jiné/Horní propust; Menu/Filter/Other/High Pass), způsob jeho reakce s obrazem se však dá poměrně dobře, rychle a snadno využít při běžné práci, konkrétně pro doostření fotografie. Jde sice o nepřímou zaostřovací techniku, nebo vlastně možná spíš o jakousi pseudometodu, která však ve spojení s nedokonalým lidským okem funguje ve výsledku obvykle stejně dobře, jako jiné standardní techniky pro doostření obrazu.
Princip
Filtr High Pass pracuje na principu „detekce“ hran a linií obrazu, které jsou filtrováním zvýrazněny, zatímco ostatní plochy jsou jako „nezajímavé“ jednoduše nahrazeny střední/neutrální šedou. Právě této šedé a zvýrazněných hran se pak dá výborně využít v kombinaci s režimem Překrýt. Spojení tohoto filtrování právě s režimem Překrýt je založeno na schopnosti zmíněného režimu střední/neutrální šedou zcela ignorovat; ve hře pak během interakce zůstávají pouze vyfiltrované zvýrazněné hrany, které původní fotografii (ve spojení s tímto konkrétním režimem) nakonec opticky zostří.
Dialogové okno
Hodnota Radius (Poloměr) je jediný parametr, který je třeba definovat. Jeho „správné“ nastavení však závisí na vlastnostech obrazu, takže žádné jednoznačné univerzálně fungující doporučení pro jeho hodnotu neexistuje.
Vzhledem k tomu, že úkolem filtru High Pass je detekování kontrastních hran obrazu (které pak zvýrazní), účelem tohoto parametru je stanovit, jak velká oblast kolem těchto nalezených hran bude filtrováním ovlivněna. Bude-li hodnota nízká, filtr si bude všímat jen nejbližšího okolí nalezených hran, takže výsledkem budou víceméně jen samotné zvýrazněné hrany a linie; naopak čím vyšší hodnota, tím širší pásmo kolem těchto oblastí bude do filtrování zahrnuto, takže nalezené hrany a linie se nakonec rozptýlí do vzájemně prolnutých ploch.
Rozpětí využitelných vyfiltrovaných podob původního obrazu se tak může pohybovat od zachycení a zvýraznění nejjemnějších obrazových linek (při nízkých hodnotách), až po zcela nedefinovatelnou prolnutou změť, která už původní nalezené linie ničím nepřipomíná (při vysokých hodnotách). Pro účely dnes popsané techniky tedy mají smysl pouze nízké hodnoty, obvykle nepřesahující 3 pixely.
Postup
Vzhledem k tomu, že filtr High Pass pracuje „destruktivně“, tj. mění přímo původní obrazové pixely, a to navíc způsobem, že původní obraz vlastně de facto zničí, je nutné jej aplikovat na kopii fotografie. Nejprve tedy vytvořte kopii původní vrstvy (Ctrl + J), teprve pak aktivujte filtr High Pass. Nastavte nízkou hodnotu poloměru a potvrďte.
Horní vyfiltrovaná kopie původní vrstvy teď bude vypadat jako šedá plocha obsahující pouze nalezené a zvýrazněné hrany. Je tedy čas pro zapojení interakcí – tuto šedou horní vrstvu přepněte do režimu Overlay (Překrýt). Horní vrstva se (podle pravidel zvoleného režimu) prolne se spodní a výsledkem bude požadovaný zaostřující efekt (pro srovnání zkuste horní vrstvu vypnout).
Kopie původní fotografie (1) se po vyfiltrování (2) a následném přepnutí do režimu Overlay/Překrýt (3) prolne se spodní fotografií, výsledkem je zvýraznění hran
Jak to?
Chování režimu Překrýt jsem nakousla už v předešlém článku – mechanismus účinku tohoto režimu je zacílen na okrajové tonální a barevné hodnoty obrazu, tj. světla, stíny a saturované hodnoty barev; ve spojení s těmito hodnotami režim Překrýt reaguje nejbouřlivěji (zesiluje jejich původní hodnoty: světlá se stává ještě světlejší, tmavá se stává tmavší, málo barevná je barevnější apod.). Naopak neutrální střední tóny a málo saturované nevýrazné barvy zůstávají de facto mimo jeho zájem, takže interakce ve spojení s těmito „nevýraznými“ hodnotami probíhá velmi slabě.
Co se tedy stane, použijete-li režim Překrýt v kombinaci s nejneutrálnější možnou hodnotou, která je k dispozici (tedy se střední/neutrální šedou)? Režim Překrýt přestane reagovat úplně; tato šedá je během interakce zcela ignorována, jako by vůbec neexistovala, takže na spodní vrstvu nemá nejmenší vliv. Spodní vrstvy jsou pak během interakce ovlivněny pouze zbylými informacemi horní vrstvy, které mají jinou (než střední/neutrálně šedou) hodnotu.
Samotná vyfiltrovaná šedá plocha se tedy v tomto případě na výsledném zobrazení nijak nepodílí a původní fotografii během interakce nijak neovlivňuje, zatímco nalezené a zvýrazněné linie už pro použitý režim (a tedy i pro fotografii) význam mají. Tyto zvýrazněné linie, které jsou buď tmavší nebo světlejší (nebo barevnější) než střední/neutrální šedá, už režimem Překrýt ignorovány nejsou. Naopak, dochází k tomu, že v místech, kde jsou linie světlejší než střední šedá, dojde k zesvětlení spodního obrazu, a naopak v místech, kde mají „nalezené“ plošky či linie tmavší hodnotu než střední šedá, dojde ke ztmavení odpovídajících částí spodní fotografie.
A výsledek? Pozorovatelovo oko pak tento malý podvod ve výsledku vnímá jako celkové zvýraznění a zostření hran. A čím budou tyto nalezené linie v horní šedé vrstvě výraznější, tím silnější „zaostřující“ efekt ve výsledku uvidíte.
A co znamená střední/neutrální šedá? Nestačí prostě obyčejná šedá? Nestačí. Šedých je ve skutečnosti mnoho (různé světle šedé, různé tmavě šedé), ale „střední“, neutrální šedá je jen jediná – ta úplně uprostřed aktuálně používané tonální škály. Nebudu se zatím pouštět do širších souvislostí, protože její konkrétní hodnoty závisí na okolnostech, za kterých aktuálně pracujete (střední/neutrální šedá je definovaná jinak v RGB režimu, jinak v CMYK režimu, jinak v reálné situaci při práci se skutečnou šedou fotografickou tabulkou; dokonce i v rámci jediného režimu můžete pracovat s více odlišnými definicemi střední šedé, použijete-li pro definování jejích hodnot jinou tonální škálu, než využívá samotný aktuálně používaný režim apod.); vždy však jde v principu o „nejstřednější“ možnou hodnotu dosažitelnou v rámci daných okolností. Pouze tuto hodnotu dokáže režim Překrýt ignorovat. Pokud však jde o filtr High Pass, o hodnoty střední šedé se starat nemusíte, Photoshop je pro okolní plochy vyfiltrovaného obrazu v tomto případě zajistí za vás.
Takže shrnuto a podtrženo, celý dnes popsaný postup má tři jednoduché kroky:
- První krok: kopie vrstvy (Ctrl + J).
- Druhý krok: filtr (filtrování pokud možno s nízkými hodnotami)
- Třetí krok: přepnutí vyfiltrované vrstvy do režimu Overlay/Překrýt.
- Hotovo. Jste-li s výsledkem spokojeni, nic dalšího už dělat nemusíte.
Má-li váš soubor více vrstev ...
Tato technika může být jedinou úpravou, kterou vaše fotografie podstoupí, může ale také být jen jedním z mnoha dílčích kroků celého editačního procesu. Vzhledem k tomu, že doostření obrazu se obvykle provádí až nakonec, před výstupem, může se stát, že mezitím během práce v souboru přibyly další vrstvy. Je-li tedy váš soubor složen z více samostatných vrstev, pro účely zaostření je nutné obraz nejprve sloučit do jediné společné vrstvy.
To lze provést různě, v každém případě byste však měli původní samostatné vrstvy zachovat a filtrování provádět až nad nimi. Pro zamýšlenou sloučenou podobu obrazu (kterou budete filtrovat) je tedy nutné v tomto případě nejprve vytvořit novou prázdnou vrstvu a umístit ji zcela nahoru. Do ní pak můžete (např. pomocí kombinace kláves Ctrl + Shift + Alt + E) „otisknout“ sloučenou podobu obrazu (aniž byste přitom o jednotlivé spodní vrstvy přišli); a teprve v této sloučené vrstvě pak můžete filtr smysluplně využít.
Využití filtru High Pass je jen jednou z mnoha možností doostření obrazu. Podobně jako u jiných technik, také u této platí, že pro některý typ fotografií může fungovat dobře, pro jiný ne. Je tady sice jakási možnost korekce pomocí případného dodatečného snížení krytí horní vyfiltrované vrstvy, některé fotografie však při doostřování potřebují přeci jen trochu jiný, mnohem citlivější přístup. O tom ale zase jindy.