Rozhodnete-li se otevřít soubor, během chvíle ho máte jak na dlani, v celé jeho kráse. Na první pohled je to tak prosté. Ve skutečnosti však k tomu, aby Photoshop mohl váš soubor zobrazit správně, musí ještě před jeho otevřením bleskově provést řadu procesů a analýz – a teprve na základě zjištěných informací (a podle přesně definovaných pravidel) pak může sestavit výslednou aktuální podobu vašeho souboru, kterou pak vidíte na svém monitoru. Tyto interní bleskové procesy probíhají vlastně téměř nepřetržitě během jakékoli manipulace s obrazem, aniž to uživatel postřehne.
Pro běžnou práci samozřejmě není nezbytně nutné vědět, co přesně Photoshop v zákulisí provádí – je však nutné mít představu o tom, s jakými informacemi pracuje a jak jsou tyto informace v rámci souboru organizovány. Jinými slovy: z jakých částí je obraz složen, jak a kde Photoshop uchovává důležité interní informace, jak se k nim dostanete, co si k nim můžete dovolit a podobně.
Výsledný obraz je směsí všech dostupných informací
Vrstva, barevný kanál, alfa-kanál, maska, cesta – to jsou základní prvky, které jsou nositeli důležitých obrazových informací. Každý z těchto stavebních prvků, které se na popisu výsledného obrazu nějakým způsobem podílí, má jiný charakter a pro obraz je jinak důležitý. Proto také s každým z nich Photoshop zachází mírně odlišně.
Kterákoliv fotografie, grafika nebo třeba i jen obyčejná bílá plocha – zkrátka jakýkoli obraz, který Photoshop na monitoru zobrazí – je ve skutečnosti vlastně jen jakousi výslednou „složeninou“ sestavenou z jednotlivých zmíněných prvků. Kromě základních obrazových částí (vrstvy) a důležitých interních informací (barevné kanály) obraz často obsahuje ještě různé další, uživatelem definované, elementy (masky, cesty aj.), které popisují, jak (a jestli vůbec) se která část obrazu má zobrazit. Teprve na základě všech těchto informací (a ve spojení s dalšími obecnými přednastavenými informacemi, které se týkají např. barevné správy) může Photoshop sestavit výslednou podobu obrazu.
Zatímco některé části jsou pro obraz nepostradatelné a Photoshop je vytváří automaticky už při otevření souboru (základní barevné kanály), jiné vytváří sám uživatel, má-li k tomu důvod (vrstvy, masky, cesty, alfa-kanály aj.).
Také bezprostřední vliv na obraz je u každé zmíněné části jiný: zatímco některé nemají na aktuální podobu obrazu žádný přímý vliv (alfa-kanály), jiné naopak jeho výslednou aktuální podobu bezprostředně ovlivňují a je třeba s nimi zacházet velmi opatrně (základní barevné kanály).
Vrstvy
Základními stavebními prvky obrazu jsou vrstvy. Na rozdíl např. od barevných kanálů, které jsou primárně pod kontrolou Photoshopu, jsou vrstvy plně ve vaší režii. Manipulace s nimi a jejich podíl na výsledné podobě obrazu je tedy čistě na vás. Kolik vrstev vytvoříte, jak je seřadíte, jak definujete jejich vlastnosti a kolik z nich pak pro výslednou podobu obrazu ve skutečnosti použijete, to určujete (bez jakéhokoli dalšího skrytého vlivu programu) jen vy sami.
Kompozice vrstev
Každý obraz má minimálně jednu vrstvu. Obsahuje-li obraz více vrstev, jsou vršeny jedna na druhou podobně jako sendvič a každá výše umístěná vrstva (za normálních okolností) svým obsahem překryje vše, co je pod ní. Photoshop pak zobrazí výsledný obraz poskládaný ze všech zúčastněných vrstev; na výslednou podobu se přitom dívá shora dolů, takže vše, co je v nižších vrstvách, je překryto obsahem horních vrstev.
Pro výslednou podobu obrazu tedy hraje roli nejen obsah jednotlivých vrstev, ale také jejich pořadí. Paletku vrstev vyvoláte (pokud není na ploše) z Menu/Okna/Vrstvy (Menu/Window/Layers).
Obsahem vrstvy může být např. jen část obrazu (takže zbytek vrstvy je prázdný – transparentní) nebo i celá fotografie (takže celá plocha vrstvy je pokryta obrazovými pixely). Photoshop dovoluje vytvářet také zcela prázdné vrstvy, které zatím neobsahují žádnou informaci.
Některé vrstvy však mohou nést také zcela jiný obsah, než jsou obrazové pixely: Photoshop rozlišuje hned několik druhů vrstev podle typu informace, se kterou daná vrstva umí pracovat.
- základní obrazové vrstvy (Layer)
- textové vrstvy (Text Layer)
- tzv. vrstvy tvarů (Shape Layer)
- tzv. vrstvy úprav (Adjusting Layer)
- inteligentní vrstvy obsahující tzv. „Smart“ objekty (Smart Object Layer)
Druhy vrstev
ad 1) Obsahem základních obrazových vrstev jsou části (nebo i celé) fotografie, výplně, tahy štětcem apod. – zkrátka jakákoliv obrazová informace.
ad 2) Textové vrstvy naopak dokážou uchovávat editovatelný text.
ad 3) Vrstvy tvarů jsou určeny pro práci s vektorovými objekty. Přesto, že Photoshop je primárně bitmapový (rastrový) editor, má několik nástrojů, které dokážou pracovat s vektory/křivkami se zachováním všech jejich vlastností. Vrstvy tvarů jsou jedním z těchto vektorových nástrojů.
ad 4) Vrstvy úprav jsou speciálními „instrukčními“ vrstvami, které vypadají jako vrstvy, přitom se ale chovají jako standardní funkce (např. Křivky, Úrovně a mnoho dalších). Lze je vyvolat přímo z paletky vrstev (kliknutím na drobnou černobílou kulatou ikonku ve spodní části paletky) a fungují tak, že svým účinkem ovlivňují vrstvy umístěné pod nimi.
Ikona vrstvy úprav
Práce s vrstvami úprav je jedním z nejzákladnějších způsobů šetrné a nedestruktivní práce s obrazem: Photoshop totiž jejich účinky na obraz neaplikuje skutečně – výsledný účinek pouze „imituje“. Vrstvy úprav proto obrazu neubližují (mají nedestruktivní charakter, tj. nemění nezvratně zdrojové interní informace) a navíc zůstávají trvale editovatelné, nebo dokonce kdykoli zpětně odvolatelné.
ad 5) Od verze CS2 získal Photoshop navíc ještě jednu velmi významnou posilu – další typ vrstvy (v originálu „Smart Object“), která bez nadsázky mění dosavadní způsob práce v programu. Tento typ inteligentní vrstvy umožňuje do otevřeného pracovního souboru vložit další zcela nezávislý soubor (angličtina pro tento typ začlenění jednoho souboru do druhého používá označení „embedded“), který se pak tváří jako samostatná vrstva. Prostřednictvím tohoto typu vrstvy pak Photoshop dokáže nepřetržitě udržovat živý kontakt s původním prostředím vloženého souboru.
Obsahem této vrstvy může být leccos: objekt z Illustrátoru, aktuálně interpretovaný obraz z Adobe Camera Raw konvertoru, ale také třeba i další zcela nezávislý photoshopový soubor apod. Ilustrátorovou grafiku tím pádem můžete uvnitř Photoshopu libovolně zvětšovat, aniž by byla při manipulaci opakovaně degradována její kvalita, aktuální podobu fotografie v RAWu můžete podle potřeby kdykoli pozměnit...
Nová verze CS3 dokonce přišla ještě s dalšími možnostmi práce s těmito typy vrstev, tj. Smart Objekty, čímž celkem odvážně nakročila do oblastí dalších netušených možností – nejen že na obraz můžete nedestruktivně aplikovat také mnohé z filtrů (a kdykoli později je třeba zase odvolat nebo upravit jejich účinek), nyní dokonce můžete v rámci Photoshopu pracovat už i s některými standardními 3D formáty (3DS, *OBJ, *U3D aj.) nebo video formáty
Vrstvy definované jako Smart Objekty jsou zkrátka velké photoshopové téma a jejich zavedení je pro obraz obecně poměrně důležitým přínosem. Možnostem jejich využití z hlediska fotoeditace se budu věnovat v samostatných dílech.
Pokračování 2 / 2
Orientujte se v kanálech
Kanály
Přes svůj zvláštní název (v angličtině Channels) nejsou kanály ničím jiným, než nositeli důležitých interních informací popisujících vlastnosti obrazu. Jak už jsem zmínila, na rozdíl od vrstev, které máte sami zcela pod kontrolou, u kanálů tomu tak úplně není. Některé si „žijí svým vlastním životem“ a pod dohledem Photoshopu interaktivně samy reagují na to, co s obrazem děláte, aniž to často možná tušíte.
Kanály jsou šedoškálové „obrazy“ o stejných rozměrech, jako je původní soubor, takže každému jednomu obrazovému pixelu odpovídá právě jeden kanálový pixel. Každý druh kanálu popisuje jiný typ informace a pro obraz (i pro uživatele) má zcela jiný význam.
Photoshop rozlišuje v zásadě pět druhů kanálů, které uchovává ve společné v paletce Kanálů, kterou vyvoláte z Menu/Okna/Kanály (Menu/Window/Channels).
- náhledový složený (kompozitní) kanál
- základní barevné kanály
- (dočasný) kanál aktivní masky
- kanály přímé barvy
- alfa-kanály
Druhy kanálů
ad 1) Náhledový kanál není kanálem v pravém slova smyslu, protože sám nenese žádnou konkrétní informaci: je však přesto důležitý, protože slouží pro návrat do standardního složeného zobrazení poté, co jste předtím pracovali s některým z jednotlivých kanálů.
ad 2) Základní barevné kanály jsou srdcem i duší každého obrazu, protože jsou nositeli nejdůležitějších informací: právě v nich je obsažena informace, z jakých základních složek je obraz složen a v jaké míře se jednotlivé složky na výsledné podobě obrazu podílí. Tyto kanály jsou pro obraz naprosto klíčové, takže zasáhnete-li nějakým způsobem přímo do některého z nich, nebo se některého z nich dokonce zbavíte (Photoshop tuto možnost samozřejmě pro určité odůvodněné situace umožňuje), bude to na obraz mít okamžitý a zpravidla zcela fatální dopad.
Vzhledem k tomu, že jde přímo o zdrojové obrazové informace, pro přímou manipulaci s nimi byste měli mít už opravdu dobrý důvod! Potřebujete-li nějakým způsobem ovlivnit základní barevné či tonální vlastnosti svého obrazu, používejte jiná – elegantnější řešení: tyto úpravy provádějte prostřednictvím standardních funkcí, které jsou k tomuto účelu určeny. Při běžné práci s obrazem se k nim dostanete buď přímo z Menu/Obraz/Přizpůsobení (Menu/Image/Adjustments), nebo šetrněji prostřednictvím už zmíněných vrstev úprav.
Počet a charakter základních barevných kanálů závisí na aktuálním barevném modelu, který obraz aktuálně využívá: tříkanálový režim RGB potřebuje pro popis obrazu tři barevné kanály R (Red – červený), G (Green – zelený) a B (Blue – modrý), ze kterých je schopen namíchat plnohodnotný výsledný obraz; jiný tříkanálový režim Lab zase pracuje se zcela jinou trojicí kanálů: obraz v tomto režimu je popsán prostřednictvím jednoho L (Lightness) jasového a dvou (a + b) barevných kanálů.
Čtyřkanálový režim CMYK zase pracuje se čtyřmi barevnými kanály C (Cyan – azurová), M (Magenta – purpurová), Y (Yellow – žlutá) a K (Black – černá; označení B je už rezervováno pro modrou, proto se pro jednoznačnost zaužívalo v tomto případě označení K podle angl. slova Key = klíčový/důležitý, což se vztahuje k doplňujícímu černému tiskovému plátu, který u tištěného obrazu zajišťuje chybějící prokreslení detailů, které samotné C, M a Y pláty nedokážou v reálných podmínkách zajistit).
ad 3) Kanál masky je kanál, který se v paletce objevuje pouze ve chvíli, kdy je aktivní některá z masek, pokud soubor nějaké masky obsahuje. Jde vlastně o jakousi dočasnou zrcadlovou podobu právě aktivní masky a do paletky kanálů ji Photoshop umisťuje pro snazší dostupnost. To je výhodné hlavně při přípravě komplikovanějších masek, kdy se při práci chvílemi pohybujete častěji v paletce Kanálů než v paletce Vrstev.
ad 4) Kanály přímé barvy jsou speciální kanály, které mají využití v polygrafii. V rámci Photoshopu slouží jako prostor pro definování další přidané tiskové barvy, která se při přípravě tiskového výstupu nesloučí s ostatními základními kanály, ale naopak: na výstupu zůstane jako další samostatný barevný plát. Tato možnost se využívá tehdy, je-li např. potřeba při tisku (ofset, sítotisk) použít některou z barev, která se nedá namíchat ze základních barevných složek (např. stříbrná nebo některá reflexní barva) apod.
ad 5) Alfa-kanál je zaklínadlem, které u nezasvěcených z nějakého důvodu občas vyvolává pocity zvláštního respektu, ve skutečnosti však nejde o nic jiného, než o informace popisující vlastnosti uložených výběrů, předpřipravených masek nebo jiných podobných užitečných informací. Uložíte-li jakýkoli aktivní výběr (Menu/Výběr/Uložit výběr; angl. Menu/Select/Save Selection), Photoshop informace o něm automaticky ukládá do paletky Kanálů právě ve formě alfa-kanálu, který je od té chvíle připraven a uchován pro jakékoli další opětovné použití. Může mít jakoukoli myslitelnou podobu (v rámci šedé škály) a v paletce Kanálů zůstává trvale i po uložení souboru, dokud ho sami neodstraníte. Alfa-kanál je univerzální označení, které pro tyto pomocné kanály Photoshop používá automaticky, nezadáte-li sami smysluplnější název.
Vzhledem k tomu, že alfa-kanály nepopisují vlastnosti obrazu, ale pouze vlastnosti pomocných výběrů a masek, nemají na obraz žádný přímý vliv. Proto s nimi také můžete provádět v podstatě jakékoli psí kusy, aniž by to aktuální podobu obrazu jakkoli přímo ovlivnilo.
Kromě vrstev a kanálů se na výsledné podobě obrazu přímo či nepřímo podílí ještě několik dalších prvků, nástrojů nebo nastavení (masky, cesty, použité efekty, pořadí či způsob prolnutí vrstev aj.) a změna každého z nich může výsledný obraz nějakým způsobem ovlivnit.
Pracovní režim
Přesto, že se většina fotoeditačních úprav odehrává v rámci vrstev, během práce je občas nutné přeci jen udělat krok stranou, tj. mimo pracovní vrstvy. Je nutné např. připravit masku, vyladit výběr nebo doladit některý pomocný kanál.
Každá maska, výběr i kanál jsou zcela samostatnými a nezávislými částmi obrazu a jejich účinky jsou využitelné teprve poté, co jsou na obraz nějakým způsobem aplikovány. Než to však můžete provést, je nutné masku, výběr nebo kanál nejprve připravit. Jenže – k jejich přípravě (i editaci) máte k dispozici zase jen nástroje, které jsou standardně určeny pro běžnou práci s obrazem ... Jak tedy Photoshopu říct, že štětec, který jste právě z hlavní nástrojové lišty vybrali, nemá při následujícím použití zničit vaši fotografii, ale tentokrát pouze upravit okraje masky? Nebo kanálu? A kterého, je-li jich víc? Řešením je navigace, kterou řídíte pomocí aktivování příslušné oblasti, ve které chcete aktuálně pracovat.
Za normálních okolností, aniž si to jako uživatel možná uvědomujete, nepracujete v žádném speciálním režimu, resp. pracujete v základním standardním režimu. To znamená, že se pohybujete v rámci vrstev a nástroje, které používáte, ovlivňují přímo samotný obraz nebo některou jeho vrstvu. Ve chvíli, kdy se rozhodnete pracovat s některou maskou nebo např. s některým z kanálů, musíte přesměrovat pozornost Photoshopu od vašeho obrazu právě na zvolenou masku nebo konkrétní zvolený kanál. Vaše fotografie tak zůstane dočasně „mimo hru“ a všechny následující prováděné úpravy se budou týkat pouze konkrétního aktivovaného kanálu či masky.
Aktivaci libovolné masky (pokud váš soubor nějakou masku aktuálně obsahuje) lze provést prostým kliknutím na ikonku příslušné masky (ne dvojklik, ten vyvolává další možnosti nastavení). Aktivaci libovolného kanálu lze provést kliknutím na příslušný kanál (ne na ikonku oka, ale přímo na prázdnou plochu za názvem kanálu; a opět ne dvojklikem, ten i zde vyvolává další možnosti nastavení).
Chcete-li se pak vrátit z nitra některého kanálu či masky zpět ke svému obrazu, je nutné toto rozhodnutí opět Photoshopu sdělit, a to buď kliknutím na náhledový kompozitní kanál (v případě, že jste pracovali s některým z kanálů) nebo prostým kliknutím na jakoukoli vrstvu, ve které chcete dál pokračovat (v případě, že jste pracovali s maskou vrstvy). Speciální typ masky Rychlá maska má pro návrat svou vlastní ikonku přímo v hlavní paletce kanálů.
Pokud si někdy ale nebudete jisti, kde se aktuálně nacházíte, což není nic neobvyklého, nezapomeňte na indikátor v záhlaví dokumentu, o kterém byla řeč v předchozím článku. Pomůže vám – v každé chvíli totiž zobrazuje, kde se v rámci dokumentu právě pohybujete: jste-li v kompozitním zobrazení (a ve které vrstvě), nebo ve kterém kanálu či masce právě pracujete.
Dnešní letmý pohled do vnitřní organizace souboru je sice jen základním orientačním nastíněním toho, jak Photoshop s obrazem zachází a z čeho jeho výslednou podobu skládá – i tato letmá představa je však důležitá k tomu, abyste činnost Photoshopu dokázali lépe monitorovat a lépe jí rozuměli.
Všechny dnes zmíněné prvky, nástroje a funkce budou v rámci fotoškoly postupně podrobněji probrány.