DIGIarena.e15.cz

Pinkavovi hrdinové v Rudolfinu

Koncem května byla v prestižní pražské galerii Rudolfinum zahájena profilová výstava renomovaného, v zahraničí uznávaného fotografa Ivana Pinkavy. Doménou třiačtyřicetiletého autora původem z Náchoda jsou portréty a akty. Do Rudolfina umístil podle vlastní koncepce více než 130 vlastních fotografií, které jako celek nazval Heroes. Rozsahem největší Pinkavova výstava shrnuje autorovu dvacetiletou tvorbu.
Pinkavovi hrdinové v Rudolfinu

K hlavním rysům Pinkavových děl patří paralelismus, vrstvení citátů (znalost latiny je výhodou k hlubšímu porozumění autorových sdělení) a odkazů na evropskou kulturu, mytologii a křesťanství. S tím souvisí samozřejmě vina, smrt (Beránek boží, konec věků...) a věčnost (Ecco, La Luce!).

Klepněte pro větší obrázek
Ivan Pinkava: Beránek boží, konec věků

Modelem stojí přátelé
Velkou část výstavy zabírají snímky fiktivní dynastie – Pinkava vychází z magie rodové příbuznosti, z teorie, že lidé vzešli z jednoho lůna či kmene, a to z kmene Satyrů. Tuto fascinující podívanou navlečenou do mystického barokního hávu sjednocují zdánlivě netečná a nepřítomná oční víčka, znázorňující ztěžklou pohrouženost bytostí do sebe sama. Další podstatnou složkou je v kolekci Pinkavův cyklus stylizovaných fotografií osobností světové literatury ”Portréty pro...”, při kterých stáli modelem autorovi přátelé. Neméně obsáhlý je fotografický celek aktů členů alternativního divadla souboru Teatr Novogo Fronta.

Klepněte pro větší obrázek
Ivan Pinkava: Hlava mladého muže

Dualita jako pracovní metoda
Fotograf se netají svým principem práce – principem duality, kde polarizují protiklady muž-žena, hřích-nevinnost, dobro-zlo. Do ostrého protikladu Pinkava staví nezahalené, „čisté“ dospělé osoby i děti, které symbolizují novorozeneckou nevinnost, a na druhou stranu portréty zjizvených či pořezaných lidí asociující utrpení Krista. V obou případech dominují na fotosnímcích uhranuté pohledy očí osob.

Klepněte pro větší obrázek
Ivan Pinkava: Ó, sladká krvi

Portréty anonymů i známých osobností
Přestože většina fotografií zobrazuje anonymní postavy, najde se mezi nimi několik veřejnosti známých osobností, ať už je to básník J. H. Krchovský, teoretička fotografie Anna Fárová nebo konceptuální umělec Václav Stratil. Unikátem je nejstarší vystavená fotografie z roku 1985 dnes již zesnulého režiséra Petra Lébla, která má v Rudolfinu svoji premiéru před zraky diváků. Oblíbenými Pinkavovými modely jsou mimo jiné také sourozenci (Ábel a Kain, Bratr a sestra) nebo identická dvojčata (Tomáš a David Medkovi).

Klepněte pro větší obrázek
Ivan Pinkava: Bratr a sestra

Hlavní úlohu má světlo
Pinkavovy stylizované portréty připomínají malované obrazy. Ve všech figurálních fotografiích autor využívá minimální množství prostředků, přičemž hlavní složkou je tonalita a hra se světlem, a to nejen na výhradně černobílých snímcích, ale i pomocí bodových světel v jednotlivých chodbách mezi sály galerie. Tyto efekty ještě zvýrazňují formální dokonalost snímků.

Klepněte pro větší obrázek
Ivan Pinkava: Pieta

Co se smí lidem říci o lidech?
Autorův pohled na svět a člověka uvádí motto výstavy, citát spisovatele Gustawa Herlinga-Grudzinského: ”Existuje určitá nepřekročitelná mez toho, co se lidem smí říci o lidech”. Každý z návštěvníků galerie má možnost vlastní interpretace. V případě Ivana Pinkavy je opravdu mnohovrstevná.
Těm návštěvníkům, kteří chtějí mít část Pinkavovy výstavy stále na očích i po jejím ukončení v Rudolfinu 22. srpna, je k dispozici luxusní doprovodný katalog, jehož autorem je filozof Martin C. Putna.


 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Rok se s rokem sešel a nastal čas malé retrospektivy do naší webové galerie. Pojďte se s námi podívat a zapřemýšlet nad nejlépe hodnocenými snímky, které jste do galerie v uplynulém roce nahráli.

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!