„Největším problémem Skotska jsou sami Skotové,“ říká král Eduard II. ve známém filmu Statečné srdce. Zatímco pro něj nejspíš problémem skutečně byli, pro nás, cestovatele, je naopak jejich odlišnost přitažlivá.
Když to smícháte s nádherou krajinných scenérií, kterou byste na jiném místě Evropy hledali marně, a volností, s níž se zde můžete pohybovat, nemáte důvod jet jinam. Poslední dobou na cesty vyrážím více dobrodružným způsobem než dříve.
Většinou mám zajištěné jen ubytování na první dva až tři dny a pouze velmi hrubě a nejistě načrtnutou trasu, kterou se vydám. Zřejmě z toho důvodu, že vždy jsem pak nucen myslet jen na to nejdůležitější: kde přespím a co budu jíst. Dokonalá relaxace od často stresujícího prostředí v redakci. Nejinak tomu bylo i ve Skotsku, kde jsme měli v plánu přespávat pod stanem a cestovat stopem.
Cestou na Storr, ohnisko 25 mm, 1/800 s, F5,6, ISO 100
Navíc, když jsme těsně před půlnocí přistávali na edinburghském letišti, neměl jsem jistou ani tu střechu nad hlavou – vzhledem k právě probíhajícímu divadelnímu festivalu bylo veškeré cenově přijatelné ubytování zabráno. Těsně před odletem jsem sice skrz webový server www.couchsurfing.org kontaktoval francouzského studenta žijícího v Edinburghu, ale i tak to bylo nejisté, protože měl mít jiné nocležníky na stejný večer. Nakonec to vyšlo a byl to začátek nejspíš celé série šťastných náhod dvoutýdenního pobytu na ostrovech.
Skotové a angličtina
Před cestou mě několik známých varovalo, že Skotům nebudu rozumět. Možná na mojí straně stála výhoda v tom, že sám huhlám i v češtině, a přestože jsem dlouho anglicky nemluvil, tak jsme si celkem rozuměli. Dokonce mě jeden řidič za můj přízvuk pochválil. Pouze u dvou domorodců jsem stěží stíhal pochytit jejich akcent, ale kreslit obrázky jako kdysi v Číně jsem naštěstí nemusel.
Načrtnutý plán cesty
Protože počasí a cestovatelské okolnosti dopředu neodhadne nikdo, nepřipravoval jsem přesný itinerář na každý den, každou hodinu. Navíc jsem si už dávno řekl, že jsem jednou na dovolené, a tak se nemíním hnát za každou památkou a každou pozoruhodností, kterou nabízí cestovatelský průvodce. Před odletem jsem si vytyčil pouze tři pevné body, kterých bych chtěl dosáhnout.
Maják na Neist Point, ohnisko 42 mm, 1/125 s, F5,6, ISO 200
Prvním z nich bylo jezero Loch Ness, které leží na odbočce cesty k ostrovu Skye (hlavnímu cíli naší cesty), a závěrečný výšlap po hřebenu Tarmachan, nacházejícím se u městečka s mírně morbidním názvem Killin. Na Tarmachan Rigde jsem přišel díky webu Walkhighlands a byla to rozhodně trefa do černého. Plán byl tedy následující: dva až tři dny strávit u jezera a pak pokračovat na Skye, kde bychom se měli zdržet o něco déle, než se vypravíme zpátky do Edinburghu přes Tarmachan.
Vracet se zpátky
Když jste někde na treku, tak máte málokdy šanci navštívit vícekrát stejná místa. Přitom by se to v některých případech doslova vyplatilo. Jednou stačí počkat pár minut, než vítr rozežene mraky, jindy hodiny, ale i déle. Pokud nejste ryze fotografická výprava, pak s vámi bude málokdo sdílet stejnou potřebu „počkat na to správné světlo“. Zvládnout to můžete snad jen v případech, kdy na stejném místě přenocujete, nebo se jej rozhodnete znovu navštívit někdy v budoucnu.
Výhled na západní skaliska z na Neist Point, ohnisko 16 mm, 1/400 s, F5,6, ISO 100 | Stejná krajina o den později, ohnisko 21 mm, 1/50 s, F5,6, ISO 100
Magnetický ostrov
Loch Ness, naše první zastávka, sloužilo jen jako místo pro „aklimatizaci“, tedy přivyknutí si zdejšímu prostředí, a kromě prvních výšlapů po krajině i na tisíce otravných malých mušek, pakomárů, proti nimž snad žádný účinný repelent nefunguje. Kdybyste o nich chtěli vědět více, hledejte pod heslem „midges“.
Cestou k hřebenu Tarmachan, ohnisko 42 mm, 1/250 s, F8, ISO 100
Doslova s oblibou jsem vzpomínal na obyčejné české komáry… Kromě pakomárů jsme si museli zvyknout ještě na jedno – turistické trasy ve Skotsku nijak označené nejsou, občas sice narazíte na vyšlapanou stezku, ale s největší pravděpodobností je to ovčí práce, ne lidská. Na druhou stranu vás ale nikdo nezastaví, a když se budete pohybovat ve volné přírodě, prostě si můžete jít, kam chcete.
Skotsko na divoko
- Do letadla plynová bomba k vařiči nesmí, ale nemusíte se bát, že byste za její pořízení na místě dali výrazně vyšší částku. Koupíte ji totiž ještě levněji než u nás.
- Skotsko je buď ráj stopařů, nebo jsme měli neuvěřitelné štěstí. Pouze na jednom místě jsme čekali více než hodinu, většinou jsme ale do 15–20 minut seděli v autě. Většina řidičů nás navíc zavezla tam, kam jsme potřebovali, i když si kvůli tomu museli někteří i výrazně zajet.
- Stanovat můžete, kde chcete, v případě, že se nejedná o zemědělsky obdělávanou půdu. To je rozdíl oproti Anglii, kde si stan jen tak rozbalit nemůžete. V kempu jsme za stan a dvě osoby dávali celkem od 10 do 30 liber na noc.
- Není špatné počasí, jen špatné oblečení – na tohle vás Skotsko připraví dokonale. Když se vydáte do kopců po trávě, budete ve vodě pořád, ať už prší, nebo svítí slunce. Dobrou obuv, impregnaci a pláštěnku nebo pončo doma nenechávejte.
- Pro našince, zvyklého na velmi dobře značené turistické stezky, může být absence značení ve Skotsku zpočátku matoucí. Navíc v kombinaci s množstvím vyšlapaných cestiček od ovcí. Minimálně mapa je povinnost a s GPS větší šance, že si své výlety zbytečně neprotáhnete.
Ještě cestou na Skye stojí za pozornost hrad Eilean Donan Castle, nacházející se nedaleko vesnice Dornie. S ohledem na fotografování určitě stojí za to strávit u něj nějaký čas. Například zachytit jej v západu slunce a následně i v jeho nočním osvětlení může být skvělý způsob, jak pořídit zajímavé fotografie.
Maják na Neist Pointu
Jedno z velmi fotogenických míst na Skye je nejzápadnější bod ostrova, výběžek Neist Point, kde se nachází maják. Jestliže toužíte po dramatických fotografiích, pak si zde počkejte do západu slunce a vydejte se ještě předtím z parkoviště na sever. Z tohoto úhlu je pořízena i otištěná fotografie, kterou jsem však zachytil až následující ráno, kdy počasí tolik nepřálo.
Z Neist Pointu se dá pěšky vyrazit na obhlídku okolních útesů, které rozhodně stojí za pozornost. Pokud se však rozhodnete na útesy vyrazit, měli byste dbát zvýšené opatrnosti – fouká-li vítr, pak se raději držte v uctivé vzdálenosti od okraje. Zbytečně kvůli fotografii neriskujte. Oblast okolo majáku je rovněž jedním z velmi dobrých míst, kde máte šanci spatřit velryby a delfíny.
ohnisko 14 mm, 1/200 s, F8, ISO 100
Ostrov Skye je doslova rájem fotografa-krajináře. Přírodní útvary, které se zde vyskytují, byste nejen u nás hledali marně. Kopce pokryté zelenou trávou, z níž vylézají skály, typické skalnaté útesy, nacházející se jak na západní, tak na východní straně, polorozbořené zdi, louky, kde se pasou ovce, jež zdánlivě nikdo nehlídá a nikomu nepatří. Není divu, že inspiruje nejen fotografy, ale i filmaře – zde se například natáčela filmová podoba pohádkové knihy Hvězdný prach od Neila Gaimana, ale třeba i hororový thriller The Wicker Man ze sedmdesátých let, nebo také Drakobijce…
Závěrečný výšlap
Krajinných témat, která můžete zachytit na snímače digitálních fotoaparátů, je nespočet. Hlavní místa nechybějí v žádném průvodci a mezi ta, která byste neměli opomenout, rozhodně zahrnuji skalisté vrcholky Storr, kolem nichž naleznete nádherné výhledy do všech stran, fyzicky náročnější výlety po Cullin Hills (které jsme bohužel kvůli mlze museli vynechat), a budete-li mít čas, pak i maják na západním konci ostrova a trasy po přilehlých skaliscích.
Old Man of Storr
Jeden z velmi navštěvovaných bodů na Skye je Old Man of Storr, k němuž se můžete dostat z nedalekého parkoviště. Připravte se na prudký výšlap do kopce po především kamenité a hliněné stezce, na jejímž konci vás čekají výhledy do krajiny, za které ta trocha námahy stála. Pokud si přivstanete a dostanete se ke skaliskům před svítáním, doporučuji zaujmout místo s výhledem ze severní strany a zachytit tak Old Man of Storr v ranních paprscích vycházejícího slunce.
Okolí Old Man of Storr, ohnisko 14 mm, 1/250 s, F6,3, ISO 100 | Old Man of Storr, ohnisko 14 mm, 1/500 s, F5,6, ISO 100
Můžete se tak i vyhnout turistům, přijíždějícím ve větším množství ke Storru až později. Protože část cesty vede lesem, nezapomeňte si v takovém případě svítilnu, ideálně čelovku, díky níž budete mít obě ruce volné. Středně zdatní turisté si pak mohou „střihnout“ zhruba pětihodinovou procházku okolo skal.
I když chybu zde zřejmě nemůžete udělat, ať už se vydáte kterýmkoli směrem. Rovněž se tu vyplatí pronajmout si auto; denní pronájem se pohybuje průměrně okolo pětatřiceti liber, ale určitě se dá sehnat i výhodněji, zvlášť pokud si auto pronajmete na delší dobu.
Pod různými úhly
Mám známého, který fotografuje vždy jen jeden snímek. „Prostě to tam buď je, nebo není,“ říká. Jestliže však máte čas a příležitost, pak si můžete dovolit zkusit jinou kompozici nebo úhel záběru. Kolikrát stačí jen popojít o několik kroků stranou a výsledná podoba stejné scény se může výrazně změnit.
Skye Bridge – most spojující vrchovinu s ostrovem Skye, ohnisko 15 mm, 1/800 s, F5,6, ISO 200 | ohnisko 14 mm, 1/1 000 s, F5,6, ISO 200
Ze Skye jsme pokračovali na již zmiňovaný Tarmachan Ridge, kde jsme strávili dva dny. Jeden z toho pak výšlapem, kdy nám hodně přálo počasí, a tak se nám naskytly i velmi fotogenické výhledy do okolí. Přestože jsem viděl rozmanitou krajinu pouze v jednom ročním období a v mnoha případech i jen v jednom druhu nasvícení, bylo mi jasné, že by se sem člověk mohl opakovaně vracet a stále objevovat nové pohledy, zvlášť v kombinaci s rychle se měnícím počasím.
Čím se fotilo
Protože jsem – jako vždy, když na cestách tahám všechny věci na zádech – chtěl výbavě odlehčit co možná nejvíce, rozhodl jsem se tentokrát nechat digitální zrcadlovku doma. Místo ní jsem zabalil Olympus Pen E-PL1 se setovým objektivem Olympus M.Zuiko Digital 14–42 mm F3,5–5,6 a Olympus M.Zuiko Digital 17 mm F2,8 Pancake. Druhý zmiňovaný objektiv jsem však vůbec nevytáhl, zoom mi na cestách seděl více. Občas mi sice chybělo buď širší, nebo delší ohnisko, jednalo se však spíše o výjimky.
Navíc jsem se nakonec nezdržoval výměnou objektivů, přemýšlením, jestli scénu vyfotit, nebo ne – když jsem na ni zkrátka neměl potřebné ohnisko, šel jsem dál. Hlavní bylo, že fotoaparát nezabral příliš místa ani nepřidal na hmotnosti batohu. Navíc s obrazovou kvalitou, která si se zrcadlovkami nezadá – ostatně, to ani nemusím zmiňovat, protože pořízené fotografie mluví za sebe. Jediné, co bych mohl fotoaparátu vytknout, byla slabší viditelnost obrazu na displeji na přímém slunci. Nezapomněl jsem ani na databanku, do které jsem fotografie průběžně zálohoval.
Pozn. Článek vyšel v časopise DIGIfoto