DIGIarena.e15.cz

Poklidná hudba lesa na Fotografii týdne

Minulý týden byl černobíle obyčejný, dnes se ale opět noříme do nekonečných hlubin významů.
Poklidná hudba lesa na Fotografii týdne

Je těžké najít mezi fotografiemi z minulého týdne takovou, která by vás udeřila do očí více, než právě tato. „Právě takhle nějak bych si představoval Fotku týdne,“ souhlasí jeden ze čtenářů v diskusi. Snímek je zařazen do kategorie Zátiší, není na něm příliš mnoho barev ani děje, a přesto dokáže oslovit. Jen škoda, míní návštěvníci, že není k dispozici ve větším rozlišení. Zas jednou tu máme Foto týdne, které je dokonale stylové.

Snažíme se vyfotit obyčejné věci tak, aby byly neobyčejné. Mnoho lidí se snaží spolu s emocemi a krásou vpravit do snímku taky nějaký příběh, odvíjející se na pozadí. Takový, aby nad ním pozorovatel zapřemýšlel. Pak jsou tu také fotky, které jsou spíše abstraktní, než by nám něco popisovaly. Těžko rozhodnout, co je „lepší“. I abstrakce může mít určitou symboliku, která ulpí v myšlenkách a vyvolá v nás emoce. Mezi těmito póly pak leží další nekonkrétní, snivé, náladové momenty. Můžou se líbit – a nemusí.

Bodové hodnocení je naštěstí založeno na chladné a neosobní matematice. A podle bodového hodnocení se vám poslední ze čtvercových kompozic Petera Drančáka líbí. Pravděpodobně to nebude jen díky jeho jménu, i když to už v historii Fotografie týdne nutně muselo několikrát zaznít – jde totiž o autora neobyčejně plodného (a plodícího navíc často skvelé věci).

Klepněte pro větší obrázek
Fuga Les Dur; foto: Peter Drančák

„FUGA LES DUR“ je vyvedená ve velmi harmonických, příjemných odstínech, je obklopena sympatickým rámečkem a působí jako stránka z podařeného kalendáře s přírodní tematikou. Jistě by mnohým z nás nevadilo mít podobný kalendář na očích. Možná namítnete, že je to prostě jen tráva – ale není úžasná? Kompozice je jednoduchá, jemná, ale dynamická, napříč putují různě široké diagonály a vše doplňuje již zmíněná harmonie barev. Je známé, že modré tóny si se žlutou a oranžovou skvěle rozumí. Proč na tomto principu nepostavit Fotku týdne? Tiše závidíme.

Představovat detailně fotografie tohoto autora by zabralo několik odstavců a navíc je to již zbytečné, protože v rámci Fotky týdne jsme se o nich již mnohokrát zmiňovali. V jeho Galerii se objevují nové kousky pravidelně a celkem často, takže má i určitý okruh fanoušků. Snímky s jeho podpisem bývají jednoduché, ale díky hře s barvami a zvládnuté kompozici se lidem líbí. Je to technicky dokonalé, ale zároveň to má emoce.

„Fuga les dur. Když lesem hudba zní...“ Uklidňující atmosféru ospalého říjnového odpoledne v lese doplňuje autor pomyslnou tichou hudbou. Člověka napadá, že je škoda, že neuvedl také odkaz na odpovídající klavírní sonátu, aby byla relaxace dokonalá. Detail luční trávy už se přece pokoušel vyfotografovat každý, ale je to právě atmosféra, co v tomto případě napomáhá záběru k dokonalosti. Je nehybný, ale přesto cítíme, jak kolem povívá jemný vánek. A les šumí. Tak zní jeho vlastní hudba.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.