DIGIarena.e15.cz

Posvátná hora Athos na snímcích Ivana Jánošíka.

Budete-li mít někdy cestu přes Zelný Trh v Brně, navštivte určitě Dietrichsteinský palác. Probíhá zde skromná výstava fotografií Ivana Jánošíka, která dokumentuje jeho návštěvu posvátné hory Athos v Řecku.
Posvátná hora Athos na snímcích Ivana Jánošíka.

Polostrov Athos umístěný na severním pobřeží Řecka je územím samostatného a uzavřeného duchovního státu, který je po Tibetu místem s druhou největší koncentrací mnichů na světě. Všichni vyznávají východní pravoslaví a pocházejí z mnoha zemí světa. O svojí pověst se Athos zasloužil především svojí nepřístupností. Každý den může pouze 100 místních obyvatel a 10 cizinců nastoupit na loď v přístavu Ouranopoli a po dvou hodinách přistát v jediném přístavu Dafne na území Athosu. Musí ovšem získat zvláštní povolení zvané diamonitirion. To ovšem můžete získat jen za podmínky, že jste mužského pohlaví. Tak rozhodl v roce 1045 císař Konstantinos IX. Monomachos, který v bule Typikon zakázal přístup na Athos osobám a živočichům ženského pohlaví. (zdroj: cestovani.cz)

V klášterech umístěných po celém Athosu se uchovávají vzácné listiny, zlaté buly byzantských císařů, stěny chrámů zdobí fresky a portréty světců. A právě jeden z těchto klenotů východní křesťanské kultury Ivan Jánošík navštívil. Své svědectví podává prostřednictvím dvaadvaceti barevných fotografiích formátu přibližně A3, které jsou doplněny informační tabulí a mapkou poloostrova. Snímky dokumentují především sakrální témata, k vidění jsou však také fotografie architektury, dokumenty přibližující život v klášteře a pár portrétů. Kompozice jednotlivých děl není nijak ozvláštněna, poskytují nám až katalogové pohledy na jednotlivé malby, stejně jako syrovost dokumentace všedního života. Většina snímků je návštěvníkům předkládána v neupravoavané podobě, což výsledný efekt ještě umocňuje. Akce je velmi dobrým počinem, který odhaluje nitro tajuplného "státu ve státě", nicméně by si zasloužila více prostoru, lepší koncepční zpracování i více vystavovaných fotografií.

Výstava je, jak už bylo řečeno, skromná a dostanete se na ni bez nutnosti hradit vstupné. Umístěna je ve foyer Dietrichsteinského paláce v Brně na Zelném trhu, který má otevřeno úterý – sobota vždy od 9:00 do 17:00 hodin.

Více informací o výstavě naleznete na http://www.mzm.cz/mzm/program/vystavy.html
Více informací o posvátné hoře Athos:

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.