Používání redukcí aneb jak na staré objektivy

Mnoho fotografů řeší otázku, zda je možné na digitální zrcadlovce (DSLR) používat kinofilmové objektivy. Fotografové s delší praxí mají doma ještě schovanou svou kinofilmovou výbavu. Například objektivy Carl Zeiss nebo Pentacon, s nimiž se fotilo na Practikách, patřily mezi úžasná skla. Je tedy možné je využít i v digitální fotografii? Odpověď je jednoduchá – ano. Avšak je ji potřeba trochu rozvést a zamyslet se nad klady a zápory, které to přináší.

Změna ohniskové vzdálenosti

V první řadě je potřeba pořídit redukci, která umožní fyzicky nasadit objektiv na tělo. Většina starých objektivů má závit M42 a na různých prodejních serverech není problém sehnat redukci z tohoto závitu na libovolný v současnosti používaný bajonet.

Je důležité, aby redukce zachovala správnou vzdálenost objektivu od snímače (a tím i ohniskovou vzdálenost). To není problém například u těl Canon EOS , kde vzdálenost objektiv – snímač je větší, než tomu bylo u kinofilmů (asi o 1,8 mm) a redukce o takové tloušťce se mezi objetkiv a tělo „vejde“. Problém může nastat např. u Nikonu, kde je tato vzdálenost menší, a redukce tak zvětšuje ohniskovou vzdálenost objektivu.

 
Redukce M42/EOS, umožňující nasadit staré objektivy na DSLR Canon

Přečipováváme objektiv a ostříme manuálně

Čip je elektronické zařízení slouží k jakési pseudokomunikaci mezi tělem a fotoaparátem. U těl, která neumožňují fotit bez nasazeného objektivu, je „očipovaná“ redukce nezbytností. Společně s čipem jsou na bajonetu redukce potřebné kontakty. Redukce tak fotoaparátu říká, že je na něm něco nasazeno. Čip navíc přináší tu výhodu, že umožňuje tzv. indikaci zaostření (je-li správně zaostřeno, zabliká ostřící bod, fotoaparát zapípá atp.).

Pozor – to samozřejmě neznamená, že bude funkční autofokus! Zaostřovat se každopádně musí ručně – staré objektivy byly plně manuální a funkci servomotoru redukce nenahradí.. Kdo to s manuálním ostřením myslí vážně, měl by si pořídit klínovou matnici – umožňuje přesnější zaostření než matnice základní, která je do fotoaparátů montovaná.

Pokud už někdo investoval do redukce, která čipem nedisponuje, není důvod zoufat – lze jej dokoupit samostatně a redukci „očipovat“. Jde jen o to na ni čip velmi přesně nalepit tak, aby jeho kontakty po nasazení seděly na kontaktech fotoaparátu. K nalepení poslouží např. sekundové lepidlo.

Clona je vyřazena z provozu

Jelikož fotoaparát a objektiv spolu nekomunikují, nefunguje zavření clony v okamžiku stisku spouště. Proto je nutné zařídit, aby clona byla neustále uzavřená. Staré objektivy mají zezadu u závitu malý kolíček, jehož zasunutím se clona zavře. Našroubováním redukce se tento kolíček natrvalo stiskne a lamely clony se tak dostanou do požadované polohy zaclonění. Bohužel to samozřejmě ovlivňuje množství světla, které proniká skrz objektiv do hledáčku.

Při vysoké cloně tak může být obraz v hledáčku dost tmavý a díky tomu se nemusí chytat indikace zaostření. Proto se nevyhneme se práci s clonovým prstencem na objektivu. Ideální postup je: odclonit – zaostřit – přiclonit – fotit. Je zřejmé, že na rychlé focení to není, ale s trochou cviku lze zvládnout i focení v pohybu. Koneckonců, dříve se fotilo plně manuálně a jaké fotky vznikaly...

 
Objektiv se závitem M42 a viditelným kolíčkem ovládajícím clonu

A co expozice?

Jak již bylo uvedeno, redukce (resp. čip) neumožňuje tělu pracovat s clonou. Podíváte-li se do EXIFu nějaké fotky vyfocené redukcí, uvidíte vždy použitou clonu 2,0. To je fiktivní číslo, kterým redukce „krmí“ tělo, aby mělo nějakou informaci. Ve skutečnosti však expoziční automatika informaci o cloně nemá a expozici tak počítá nepřesně. Proto je nutné při focení používat kompenzaci expozice.

max. velikost
Fotografie pořízená objektivem Carl Zeiss 50 mm F1,8 na těle Canon 50D; ISO 3200, 1/50, F5.6 a kompenzace expozice -1 EV

Spolehneme-li se na automatický výpočet času, vychází fotky špatně exponované. Na druhou stranu není problém si odzkoušet chování fotoaparátu za různých podmínek a výsledky korigovat pomocí kompenzace expozice, která se pohybuje v rozmezí od -1 EV do +1,5 EV.

max. velikost
Ukázka, jak si automatika neumí poradit s expozicí – foceno v režimu priority clony, čas dopočítáván automaticky bez kompenzace expozice.

K nasazení redukce nás nutí nostalgie i praktické důvody

Jak je vidět, nevýhod systému starý objektiv s redukcí je spousta. A to ještě můžeme přidat absenci stabilizátoru (v případě nestabilizovaného těla) a leckdy vyšší hmotnost. Použití redukce na starý objektiv se po technické stránce jedná o krok téměř o dvacet let zpět, do doby manuálních fotoaparátů, nicméně spousta fotografů tímto způsobem pracuje. Jedním z důvodů může být i nostalgie, dalším (a zřejmě nejpodstatnějším) je finanční úspora. Použití starého objektivu vyjde podstatně levněji než koupě nového. Redukce s čipem lze sehnat na internetových serverech za cenu kolem 700 Kč.

max. velikost
Objektiv Carl Zeiss 50 mm F1,8 s nasazenou redukcí M42/EOS