Bylo pozdě odpoledne, když jsem během expedice na Špicberkách dělal malý okruh po ledovci Werenskiold. Svým tvarem mne zaujal hluboký meandr ledového kaňonu. Rozdělal jsem stativ, nasadil fotoaparát a zvolil kompozici. Světlo skrz řídké mraky bylo rozptýlené a záběr vypadal zajímavě.
Chvíli jsem vyčkal a pak fotografoval. „Co je doma, to se počítá“ říkám si, sbalil jsem fotovýbavu a začal po ledovci sestupovat. Asi za 20 minut se najednou zpod mraků vyhoupl kotouč Slunce a svými téměř vodorovným paprsky osvítil okolí. Když jsem viděl, jak se ledovec koupe v polárním oranžovém světle, otočil jsem se na podpatku a během deseti minut doslova vysprintoval k meandru. Všechno znovu: stativ, kamera, kompozice a expoziční řada.
Když jsem pak doma viděl rozdíl mezi tímto a původním záběrem, kvitoval jsem s povděkem, že jsem se vrátil. Pomohla mi však i skutečnost, že v polárních krajích se sluneční kotouč dlouho kutálí po obzoru. U nás by podobné světelné podmínky nemusely trvat ani minutu...
Petr Zajíček: Meandr
Technické údaje k fotografii:
Fotoaparát: Nikon FM 2
Objektiv: Nikkor 2,8/16 rybí oko
Stativ: Manfrotto Triminor s kulovou hlavou
Expozice: clona 22, čas 1/4 sekundy
Film: Fujichrome Velvia 50
drátěná spoušť
Na této stránce může být příběh právě vaší fotografie. Otiskovat budeme pouze ty nejzajímavější snímky a příběhy.
Podmínky pro uveřejnění
formát fotografie: .JPEG
rozměr fotografie: minimálně 800 × 600 pixelů
formát textu: .rtf
Podrobnější informace si přečtěte zde.