DIGIarena.e15.cz

Příběh jedné fotografie: Mezi bobry

Je 10. ledna 2004. Jako už po nesčíslněkrát, i dnes jsem se rozhodl, že se rozjedu za bobry. Snímků bobrů na sněhu zatím moc nemám, proto pokusím štěstí dnes večer. Bobři v našich krajích aktivují převážně v noci, ale na lokalitu se vydávám zavčasu, abych mohl vybrat nejpříhodnější místo k fotografování a připravit techniku.
Příběh jedné fotografie: Mezi bobry

Je třetí den po úplňku, jasno a teplota se pohybuje kolem -7°C. Zítra je neděle, proto se na lokalitě mohu zdržet tak dlouho, jak budu potřebovat nebo jak mi mráz dovolí. Vodní hladina je pod ledem, proto v jednom místě, kde bobři často vylézali z vody za potravou, připravuji v ledu dostatečně velký otvor, aby se při objevení mohli pohodlně dostat ven.

18 hodin. Vše je připraveno na předem neurčitě dlouhé čekání. Stativ s fotoaparátem a na něm připevněný blesk, svítilna nainstalovaná na stativové hlavě tak, aby kopírovala každý pohyb objektivu. Druhý, „podřízený“ blesk na lehkém stativu, stojí asi dva metry od místa, kde předpokládám vynoření bobra. Usedám na skládací stoličku, vše potřebné na dosah ruky. Otvor v ledu je vzdálen asi deset metrů. Na fotografování bobrů kryt nepoužívám, moji přítomnost by stejně zaznamenali a já bych měl omezený výhled.

Asi po hodině čekání se podle zvuků pod ledem blíží bobr. V otvoru se zhoupne voda, ale zvíře se neobjevuje. Je slyšet, jak vlezlo do nory ústící nedaleko připraveného otvoru. Oklepe se a pak je slyšet práce jeho zubů. Po chvíli práce zubů ustává, žbluňkne voda a bobr, aniž by se objevil ve vysekaném otvoru, odplouvá pod ledem shánět potravu jinam.

Mráz přituhuje. Téměř dvě hodiny se nic neděje. Sedím bez hnutí, pozoruji měsícem zalitou okolní krajinu a naslouchám zvukům noci. Přemýšlím, proč zde vlastně sedím, jestli by mi nebylo lépe doma, v teple. Přijde? Nepřijde? Zůstávám.

Pojednou se od břehu, několik metrů ode mne odlepí neslyšný stín a vběhne na zasněžený led. Ve světle měsíce je vidět, že si tudy krátí cestu zajíc. Ani nedutám, abych ho nevyplašil. Zajíc přehopká led a teď vidím, že se po jeho stopách vydává jiný tvor. Podle obrysů se jedná o kunu nebo tchoře. Nevím. Šelma je rychlá, hned mizí za zajícem na protějším břehu. Vše se odehraje tak rychle a neslyšně, že přemýšlím, jestli se mi to nezdálo. Zvednu se ze stoličky. Musím vyměnit baterky ve fotoaparátu a blescích, mráz je rychle unavuje. Náhradní mám v kapse na těle, fungují bez problémů. 

Kolem 23. hodiny bobr opět proplouvá kolem, ale opět se nevynořuje. Přemýšlím, jestli ještě nějakou dobu vydržet, nebo ujet domů. Je mi zima, ale zůstávám. V nočním tichu je slyšet z vedlejší vesnice, jak kostelní hodiny odbíjejí půlnoc. Opět měním baterie. Ještě chvíli vydržím. Měsíční noc je studená, ale krásná.

Pojednou slyším pod ledem známý zvuk unikajících bublin. V připraveném otvoru se zhoupne voda. Moje smysly se vybičují k maximální pozornosti. Teď! Z vody se vynořuje bobří hlava. Aktivuji fotoaparát s bleskem, rozsvítím svítilnu, abych mohl zaostřit a trochu zkomponovat snímek. Bobr vylézá na břeh. Stéká z něj voda, ale jeho kožich je tak hustý a teplý, že mu tahle ledová koupel nemůže ublížit. Fotografuji. Bobr chvíli toleruje svit svítilny i výboje z blesků, pak se vrací do vody a odplouvá pod ledem. Ještě chvilku a začínám balit. Mráz už na mě doléhá plnou silou. Je 25 minut po půlnoci.

Klepněte pro větší obrázek
Ladislav Vogeltanz: Mezi bobry

Technické údaje k fotografii:

Fotoaparát: Canon EOS 10D
Objektiv: Canon EF 100 – 400 mm L IS
Stativ: Manfrotto 055
Expozice: clona 10, čas 1/160 s
ISO: 400
Světla: 2x blesk Canon Speedlite 550 EX, formou nadřízeného a podřízeného blesku.

Na této stránce může být příběh právě vaší fotografie. Otiskovat budeme pouze ty nejzajímavější snímky a příběhy.

Podmínky pro uveřejnění
formát fotografie: .JPEG
rozměr fotografie: minimálně 800 × 600 pixelů
formát textu: .rtf

Podrobnější informace si přečtěte zde.


 

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Správný blázen LittleGEORGE 6. 2. 2005, 11:03

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Má váš domácí mazlíček tmavou srst? Žádný problém!

Má váš domácí mazlíček tmavou srst? Žádný problém!

Vinou tmavé srsti se většina domácích zvířat fotografuje značně obtížně. Výsledná fotka totiž často vychází jako tmavá šmouha a to obzvláště, pokud je fotografujete mobilem nebo levným kompaktem. Poradíme, jak dosáhnout lepších výsledků

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

7 pomůcek, které vám ulehčí fotografický život

7 pomůcek, které vám ulehčí fotografický život

Každý máme své berličky, o které se při nejrůznějších aktivitách můžeme opřít. A mezi takové činnosti patří také fotografování. Jaké příslušenství vám ušetří čas a ulehčí fotografickou práci?

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.