Je 10. ledna 2004. Jako už po nesčíslněkrát, i dnes jsem se rozhodl, že se rozjedu za bobry. Snímků bobrů na sněhu zatím moc nemám, proto pokusím štěstí dnes večer. Bobři v našich krajích aktivují převážně v noci, ale na lokalitu se vydávám zavčasu, abych mohl vybrat nejpříhodnější místo k fotografování a připravit techniku.
Je třetí den po úplňku, jasno a teplota se pohybuje kolem -7°C. Zítra je neděle, proto se na lokalitě mohu zdržet tak dlouho, jak budu potřebovat nebo jak mi mráz dovolí. Vodní hladina je pod ledem, proto v jednom místě, kde bobři často vylézali z vody za potravou, připravuji v ledu dostatečně velký otvor, aby se při objevení mohli pohodlně dostat ven.
18 hodin. Vše je připraveno na předem neurčitě dlouhé čekání. Stativ s fotoaparátem a na něm připevněný blesk, svítilna nainstalovaná na stativové hlavě tak, aby kopírovala každý pohyb objektivu. Druhý, „podřízený“ blesk na lehkém stativu, stojí asi dva metry od místa, kde předpokládám vynoření bobra. Usedám na skládací stoličku, vše potřebné na dosah ruky. Otvor v ledu je vzdálen asi deset metrů. Na fotografování bobrů kryt nepoužívám, moji přítomnost by stejně zaznamenali a já bych měl omezený výhled.
Asi po hodině čekání se podle zvuků pod ledem blíží bobr. V otvoru se zhoupne voda, ale zvíře se neobjevuje. Je slyšet, jak vlezlo do nory ústící nedaleko připraveného otvoru. Oklepe se a pak je slyšet práce jeho zubů. Po chvíli práce zubů ustává, žbluňkne voda a bobr, aniž by se objevil ve vysekaném otvoru, odplouvá pod ledem shánět potravu jinam.
Mráz přituhuje. Téměř dvě hodiny se nic neděje. Sedím bez hnutí, pozoruji měsícem zalitou okolní krajinu a naslouchám zvukům noci. Přemýšlím, proč zde vlastně sedím, jestli by mi nebylo lépe doma, v teple. Přijde? Nepřijde? Zůstávám.
Pojednou se od břehu, několik metrů ode mne odlepí neslyšný stín a vběhne na zasněžený led. Ve světle měsíce je vidět, že si tudy krátí cestu zajíc. Ani nedutám, abych ho nevyplašil. Zajíc přehopká led a teď vidím, že se po jeho stopách vydává jiný tvor. Podle obrysů se jedná o kunu nebo tchoře. Nevím. Šelma je rychlá, hned mizí za zajícem na protějším břehu. Vše se odehraje tak rychle a neslyšně, že přemýšlím, jestli se mi to nezdálo. Zvednu se ze stoličky. Musím vyměnit baterky ve fotoaparátu a blescích, mráz je rychle unavuje. Náhradní mám v kapse na těle, fungují bez problémů.
Kolem 23. hodiny bobr opět proplouvá kolem, ale opět se nevynořuje. Přemýšlím, jestli ještě nějakou dobu vydržet, nebo ujet domů. Je mi zima, ale zůstávám. V nočním tichu je slyšet z vedlejší vesnice, jak kostelní hodiny odbíjejí půlnoc. Opět měním baterie. Ještě chvíli vydržím. Měsíční noc je studená, ale krásná.
Pojednou slyším pod ledem známý zvuk unikajících bublin. V připraveném otvoru se zhoupne voda. Moje smysly se vybičují k maximální pozornosti. Teď! Z vody se vynořuje bobří hlava. Aktivuji fotoaparát s bleskem, rozsvítím svítilnu, abych mohl zaostřit a trochu zkomponovat snímek. Bobr vylézá na břeh. Stéká z něj voda, ale jeho kožich je tak hustý a teplý, že mu tahle ledová koupel nemůže ublížit. Fotografuji. Bobr chvíli toleruje svit svítilny i výboje z blesků, pak se vrací do vody a odplouvá pod ledem. Ještě chvilku a začínám balit. Mráz už na mě doléhá plnou silou. Je 25 minut po půlnoci.
Ladislav Vogeltanz: Mezi bobry
Technické údaje k fotografii:
Fotoaparát: Canon EOS 10D
Objektiv: Canon EF 100 – 400 mm L IS
Stativ: Manfrotto 055
Expozice: clona 10, čas 1/160 s
ISO: 400
Světla: 2x blesk Canon Speedlite 550 EX, formou nadřízeného a podřízeného blesku.
Na této stránce může být příběh právě vaší fotografie. Otiskovat budeme pouze ty nejzajímavější snímky a příběhy.
Podmínky pro uveřejnění
formát fotografie: .JPEG
rozměr fotografie: minimálně 800 × 600 pixelů
formát textu: .rtf
Podrobnější informace si přečtěte zde.