DIGIarena.e15.cz

Příběh jedné fotografie: V ledovém království

V lednu roku 2001 nastal vzácný okamžik. Kolegové z Rudické skupiny hlásí, že Spodní chodba Rudického propadání zamrzla. Po sedmi letech! Prosím kluky, jestli by mě nevzali s sebou fotografovat. Dávám příslib, že na oplátku jim z diapozitivů nechám udělat velké fotky do jejich archívu. Souhlasí. Protože jeden z jejich členů chce pořídit i videodokumentaci, celá akce je velmi náročná.
Příběh jedné fotografie: V ledovém království

Jeskynní systém Rudického propadání je druhý nejdelší v republice. Má několik vchodů a právě ten, do Spodní chodby, dal název jeskyni. Vody Jedovnického potoka mizí v temném otvoru ve skalách a s mohutným rachotem se řítí do propastí. Když je tuhá zima a teploty klesají delší dobu hluboko pod bod mrazu, ledový vzduch se tlačí do jeskyně, kde je jindy teplota kolem 8 stupňů Celsia, proudy Jedovnického potoka v propastech zamrzají. Vznikají neskutečné, až 30 metrů vysoké ledopády, stěny se pokrývají průhlednými střechýly a na nějaký čas se části jeskynních prostor stávají ledovým královstvím.

Klepněte pro větší obrázek
Petr Zajíček: V ledovém království

Kluci bezpečně vystrojují lany náročnou cestu, já pořizuji pár pracovních záběrů a pomáhám svítit kameramanovi.

Postupně se transportuje veškerý materiál do hloubky, a čas trávený v podzemí se počítá na hodiny. V menší prostoře dělám další záběr a poté bez výbavy slaňuji do ústřední propasti Spodní chodby, jejíž hloubka je přibližně 30 metrů. Celou stěnu prostory pokrývají ledopády a pod vrstvou ledu je patrný neustálý proud Jedovnického potoka. Je nutné našlapovat v mačkách velmi opatrně, aby se krusta nenarušila a nějaký větší kus ledu neohrozil svým pádem kamarády dole. Opět vypomáhám při filmování a po té je spuštěn můj vak s fotovýbavou na dno. Pořízení každého záběru trvá desítky minut i za nezištné pomoci kolegů jeskyňářů. Stále jsem ale chtěl zachytit úžasně pitoreskní struktury ledu, zároveň jeho majestátnost a dynamiku. Cítím, že dochází film a zbývají už mi jen dvě políčka. Nasazuji rybí oko, co nejvíce se přibližuji k místu, kde je v ledopádu otvor, z něhož tryská proud vody, a okolo jsou zajímavé ledové skulptury a figuranta Martina nechávám v pozadí v profilu pukliny. Popředí nasvěcuji bleskem zlehka a skrz led za Martina dávám ostré protisvětlo. Hodně zacloňuji. Blik, blik, a je to! Snímek je na světě. Vybral jsem tmavší, ze dvou záběrů. Ještě před tím jsem ale musel, škrábaje se po laně, dostat na světlo světa 25 kg fotovýbavy a samozřejmě i svoji maličkost...    

Technické údaje k fotografii:

Fotoaparát: Nikon FM 2
Objektiv: Nikkor 2,8/16 fish eye
Stativ: Manfrotto Triminor
Film: Kodak EPR 64 ASA
Expozice: clona 11, čas 1 sekunda, samospošť
Světla: protisvětlo – blesk Metz 60 CT 1 s optickou spouští, boční světlo zleva - blesk Sunpak, směrné číslo 45, odpálen ručně

Na této stránce může být příběh právě vaší fotografie. Otiskovat budeme pouze ty nejzajímavější snímky a příběhy.

Podmínky pro uveřejnění
formát fotografie: .JPEG
rozměr fotografie: minimálně 800 × 600 pixelů
formát textu: .rtf

Podrobnější informace si přečtěte zde.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

7 tipů pro fotografování v nepříznivých podmínkách

7 tipů pro fotografování v nepříznivých podmínkách

Fotografovat za špatných povětrnostních podmínek chce hlavně pevného ducha. S tím vám těchto 7 tipů příliš nepomůže. Pomohou a poradí vám ale v tom, jak si udržet svou techniku „v suchu“.

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?