DIGIarena.e15.cz

Příběhy fotografií Michala Němejce

Pozorovat přírodu a znát její zákonitosti, vnímat světlo v krajině je důležitější než drahá technika za stovky tisíc korun.

Často se setkáváme s fotografiemi o kterých bychom se chtěli dozvědět ještě něco navíc. Jméno autora už nám je třeba i povědomé, ale za jménem si nedovedeme nikoho představit.

Klepněte pro větší obrázek 
Michal Němejc

Fotograf Michal Němejc (27) je absolventem Podnikatelské akademie a Czech Management Institute. Zvlášť pozoruhodné jsou jeho fotografie přírodních a architektonických scenérií. Najdete je v nejrůznějších propagačních materiálech, knížkách, ale i na internetových serverech o cestování. Působí také jako publicista a provozuje weby Krasyprirody.cz, Kamvpraze.info, Kokořínsko.net, Kalábrie.net a Fotografové.info.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Koníci na pastvě v Alpách

U fotografa je jen málokdy zdůrazňovaná otázka fyzické kondice. Fotografie přírody, kterým se ponejvíce věnujete, obvykle dřinou jsou. Je to dřina?

Říká se, že pěkné krajinářské fotografie se musí vychodit, a je to pravda. Často se vracím na zajímavá místa několikrát, než se mi podaří přijít v ten správný okamžik. Vezmeme-li v úvahu ještě to, že nejlepší snímky vznikají často z hůře přístupných míst, pak člověk musí mít kromě trpělivosti i dobrou kondici. Někdy je nutné pro dobrý snímek i trochu riskovat, protože nejlepší pohledy se obvykle naskýtají třeba až za zábradlím vyhlídky, odkud lze často udělat mnohem lepší záběry, než má ze stejného místa většina turistů.

Co vše sebou nosíte?

Záleží vždy na tom, kam se chystám. Někdy vystačím s brašnou vybavenou jednou digitální zrcadlovkou s nasazeným základním objektivem Nikkor 16–85 doplněným polarizačním a přechodovým filtrem. Jindy přidám do batohu druhé tělo s teleobjektivem a přes rameno vezmu stativ, bez kterého se neobejdu zejména při focení vodopádů.Vzhledem k tomu, že se často pohybuji v hůře přístupných místech, tak se snažím nosit s sebou co nejméně fotografické výbavy.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Harrachovy kameny

Vylézt na Harrachovy kameny ve správné denní a klimatické době, to chce i správný odhad. Pokud vím, jde o hřebenový krkonošský vrchol, kde se počasí mění velice náhle. Škoda, že příběhy takových fotografií zná často jen fotograf sám.

Pro krajinářskou fotografii je velmi důležitá znalost zákonitostí přírody. Rozhodně důležitější než drahá technika za stovky tisíc korun. Pokud se dokážete sžít s přírodou a máte alespoň trochu cit pro kompozici, uděláte působivou fotografii i s nejlevnější zrcadlovkou či lepším kompaktem. Před každým fotovýletem vždy pečlivě sleduji vývoj počasí a pokud nejedu dál než 100 km od domova, tak si ještě předtím, než vyrazím, prohlédnu aktuální stav počasí na webových kamerách.

I přesto však nikdy nemohu mít stoprocentní jistotu, že až dorazím na místo, tak se počasí nezmění k horšímu. Když mi počasí nepřeje, alespoň si místo dobře prohlédnu a příště už neztrácím čas hledáním zajímavých kompozic. Snímek Harrachových kamenů je ještě z doby, kdy jsem fotit kompaktem Canon PowerShot G5, na který dodnes rád vzpomínám.

Mimochodem, nechybí vám jako publicistovi někdy větší prostor pod fotografií, nemáte chuť pod ně ještě něco dopsat?

Někdy mám chuť k fotografiím připsat i jejich příběh, ale nejlepší je, když snímky mluví samy a dýchá z nich ta správná atmosféra…

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Západ slunce v Drábských světničkách

Z téhle fotografie mám pocit, že jste ji fotil v jediný možný čas, který to téma nabízelo. Zasněženo, vše bez lidí, neříkejte, že to byla fotka na „první dobrou“...

Drábské světničky navštěvuji vždy velice rád, protože z nich cítím tajuplnou atmosféru. Byl jsem zde snad ve všech ročních obdobích a vždy jsem nafotil pěkné, avšak tuctové snímky. Až v zimě se mi podařilo zachytit tajuplnou atmosféru tohoto místa, kterou navíc podtrhla obloha zalitá zapadajícím sluncem.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Západ slunce na Kokořínsku

Jaký podíl vaší práce nad fotografií je práce u počítače? Někdy se i ta "atmosféra" dá dotvořit v fotografickém editoru. Jste příznivcem takového "domalování"? Jak to bylo v případě fotografie Praha v noci?

Osobně nejsem zastáncem velkých úprav ve Photoshopu a snažím se, aby fotografie byly vždy odrazem skutečnosti. To však neznamená, že bych do snímků vůbec nezasahoval. Naprostou většinu fotografií fotím do RAWu a následně provedu jen drobné korekce jako je úprava kontrastu pomocí křivek, případně doladím saturaci a nakonec snímek doostřím. Mnohem zábavnější než sezení u počítače je pro mne samotné focení v přírodě, a proto se vždy snažím vyfotit scénu tak, aby již vyžadovala jen naprosté minimum úprav.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Parníky pod pražskými mosty | Praha v noci | Noční pražská ulička

Nejsem příznivcem dotváření atmosféry v počítači. A ani v případě fotografie „Prahy v noci“ tomu tak nebylo. V ten den jsem měl obrovské štěstí, protože když jsem dorazil na místo, celá obloha byla pokrytá hustými tmavými mraky, které se na malou chvíli protrhaly přesně půl hodiny po západu slunce, kdy je právě ta nejlepší doba na focení večerních snímků.

Jaký je pro vás ten „top okamžik“, ve kterém se musí stisknout spoušť?

Vždy je nesmírně důležité být v přírodě na správném místě a ve správný čas. Nejkrásnější krajinářské fotografie vznikají obvykle buď brzy ráno, a nebo chvíli před západem slunce, kdy se příroda ukazuje v úplně jiném světle, než ve kterém ji zná většina turistů. Výjimkou jsou dny, kdy se rychle mění počasí, a tak i v průběhu dne může mít fotograf štěstí na zajímavé světlo. Pak už jen stačí vnímat atmosféru, pozorně se dívat kolem sebe a ve správný okamžik zmáčknout spoušť. Ten správný okamžik může být například když mezi mraky na pár vteřin proniknou sluneční paprsky a dramaticky nasvítí okolní krajinu. „Top okamžik“ tedy často vytváří příroda sama.

 
 
 

Další článek



Související články


celkem 10 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: drsně sestupná tendence.... René 11. 6. 2009, 09:36
tak tak... ly 22. 2. 2009, 17:38
Title Tom 17. 2. 2009, 16:28
:-o USER47 16. 2. 2009, 17:28
drsně sestupná tendence.... Migg 16. 2. 2009, 09:08

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.