DIGIarena.e15.cz

Profil čtenáře: Miroslav Koudelka

Seznamte se s autorem, jehož fotografie už několik let můžete vídat v Galerii DIGIareny.

Lumír Žemla vám začal přinášet pravidelné pondělní Žemloviny, Martin Kozák psát o sportu a fotografii – oba přitom mají své fotografie v Galerii DIGIareny. Jak je vidět, web DIGIarena se svou galerií jsou docela provázané.

Nejinak tomu bude i v případě článků, které připravujeme a ve kterých začínáme představovat vybrané fotografy z Galerie a jejich snímky.

Klepněte pro větší obrázek
O stromech, foto: Miroslav Koudelka

Jako prvního fotografa jsme vybrali Miroslava Koudelku, který své snímky zde nahrává již pátým rokem, avšak – co možná nevíte – fotografuje několikanásobně déle. Zajímalo nás, jak se k fotografování dostal a také, jak se dívá na snímky ostatních fotografů.

Představuje se vám Miroslav Koudelka

Bydlím v Semilech, pracuji jako energetik, mám krásnou ženu Zofii a dvě děti – Davida a Mariku.

Klepněte pro větší obrázek

Jak jste se dostal k fotografii?
Fotoaparáty mě zpočátku zaujaly jako technicky zajímavé stroje, kde je všechno přesné, funkční – něco jako hodinky, ale navíc s úžasným cvaknutím závěrky. Také jsem znal pana Šedivého, který byl ve vesnici, kde jsem žil, místním dokumentaristou a tyhle stroje měl.

Když jsem si pořídil první fotoaparát, Sokol, pamatuji si, že jsem se divil, že má na objektivu vyraženo číslo padesát a ptal jsem se pana Šedivého, jak to, že on má to číslo na objektivu pokaždé jiné. Byl jsem prostě chytré dítě. (úsměv)

Focení mě začalo bavit a zhruba v roce 1980 jsem začal chodit do fotoklubu v Semilech, kde zejména Karel Bárta – výborný člověk a fotograf – dovedl svými fotografiemi upoutat mou pozornost natolik, že fotografii mám rád dodnes.

Fotíte tak již desítky let, přestože fotografie není pouze o použité technice, jaké fotoaparáty jste za tu dobu vystřídal? Určitě jich nebylo málo.

Mým prvním fotoaparátem byl zmiňovaný Sokol, potom jsem měl Prakticu MTL, Pentacon Six, později Nikon F 401 a F 601, dodnes nedám dopustit na širokoúhlý 20mm objektiv Carl Zeiss Flektogon. Objektivy jsem pořizoval průběžně, většinou z inzerátu, ale i nové.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Žal | .. o návratech .., foto: Miroslav Koudelka, 2×

V té době jsem obesílal různé soutěže a každý úspěch pro mě znamenal kopnutí dál. Potom nastala doba digitálních fotoaparátů, což se mi vůbec nelíbilo. Byl jsem zastáncem klasického filmu, vyvolával a tvořil jsem fotografie černobílé, barevné i na formátu 30×40 cm doma a zuby nehty jsem se bránil zakoupení digitálu.

Dokonce jste přestal na nějakou dobu fotografovat vůbec…

Ano, téměř deset let jsem nefotografoval. Čas, který jsem do té doby trávil fotografováním, jsem věnoval malování, které mě zajímalo už od školních let. Na své padesátiny, v roce 2006, jsem ale od rodiny dostal digitální zrcadlovku Nikon D70. No a vše se vrátilo do starých kolejí.

Protože mi „dé sedmdesátku“ po roce nějaký zloduch ukradl, koupil jsem model D80. Ten se mi nevyvedl a po dvou letech zkolaboval. Takže nyní fotím na Nikon D90.

Hodně často na Vašich fotografiích je člověk v krajině, navíc ve vztahu, kdy člověk je často jen malá ikona a krajina rozlehlá, plánujete tyto snímky dopředu? Přitahují vás právě tyto motivy?

Většinou ano, mám představu o konečné podobě fotografie, většinou si nechám člověka do určitého bodu dojít anebo dojet. Nacvakám toho samosebou spoustu, málokterá mi vyjde podle představ. To ale ví asi každý, kdo trochu fotí… To se týká klasické dokumentární anebo jak se dnes častěji používá street fotografie.

Mám ale vyfocených mnoho krajin a městských částí, které už předem vymýšlím k zakomponování postavy anebo postav do prostoru. Potom použiji člověka z jiné fotografie a celkově většinou fotku „máznu“ anebo jinak na počítači upravím. Předkládám pak toto dílko jako experiment, grafiku či koláž. Snažím se používat zkratku např. v tom, že nosné linky anebo části vybělím a tím dostane fotografie směr.

Klepněte pro větší obrázek
Poslední zimní den, foto: Miroslav Koudelka

Jak se díváte na možnosti komunitních webů a galerií, jako je DIGIarena, když to třeba srovnáte s prezentováním fotografií „offline“ ve fotoklubech?

Samozřejmě že fotografie je až na papíře fotografií, ale na webu je to hlavně o reakci na fotografii, která je pro mě důležitá, člověk se stále učí a stále hledá. Rovněž jde i o poznání spousty výborných fotografií, a vlastně i lidí – když ne naživo, tak alespoň virtuálně. Člověk by zakrněl, takže je potřeba srovnávat.

Na webu vidí fotku stovky lidí, a to ve fotoklubu ne. Tam už většinou autoři fotí to své, sice se fotografie řeší, ale většinou reakce kolegů předem odhadnu. Jsou fotografie, do kterých si nenechám „kecat“ – vlastně nechám ale nic mě nepřesvědčí. Je pro mě důležité, jak ji lidé pochopí, jestli je fotka dostatečně čitelná a podobně.

Na DIGIarenu vkládám fotky od roku 2007, líbí se mi její prostředí. Rovněž mám mnoho čísel časopisu DIGIfoto, který jsem odebíral, škoda že přestal existovat, byl pro mě dobře vyvážený a rád jsem si přečetl něco o technice.

Klepněte pro větší obrázek
Lavička, foto: Miroslav Koudelka

Sledujete fotografie ostatních uživatelů ať už v Galerii DIGIareny, nebo jinde na internetu?

Ano, s velkým zájmem, je pravda, že mnoho z nich, vlastně většina, jsou (pro mě) „cvaky“, ale ty potom nekritizuji, nemám potřebu někoho poučovat, každý to vidí nějak a že vloží fotku je jen dobře, že se chce podělit o své chvíle štěstí s fotoaparátem. Na druhé straně vkládají fotky lidé kteří mají neskutečné výsledky, je krásné vidět, co lze všechno zachytit, vymyslet.

Nejraději se podívám na černobílou živou fotografii a také ji se širokým objektivem rád dělám, přestože tady na DIGIareně moc těchto fotek nemám. Snažím se zachytit lidičky v Semilech ale i jinde.

Co by podle vás měla mít dobrá fotografie?

Musí mít nějakou přidanou hodnotu, je to těžké takhle říct, ale když pominu klasiku – světlo, kompozici, moment, technickou úroveň – tak u mě je to nevšednost, nápad, vtip, zkratka, atmosféra fotografie.

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Před bouřkou | Cigárko, foto: Miroslav Koudelka, 2×

Fotogalerie

Snímky Miroslava Koudelky můžete vidět v Galerii DIGIareny, či na jeho vlastním, jak sám říká – téměř zapomenutém, webu.

Klepněte pro větší obrázek
Videoprojekce fotografií Miroslava Koudelky

Zvětšit video

Představte se čtenářům

Fotografujete a vkládáte své snímky do Galerie DIGIareny? Chtěli byste na své snímky upoutat nejen obrazem, ale i slovem v podobném rozhovoru? Neváhejte a pošlete svůj e-mailový kontakt na adresu slavicek@mf.cz.

 

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

To je konečně článek o opravdu zajímavém fot… Majkkl 29. 6. 2012, 22:43
Rád bych tenhle počin považoval za počátek n… Josef Jerabek 29. 6. 2012, 15:18
Pekne, velmi pekne. Aj clanok a aj fotografi… MM 29. 6. 2012, 12:29

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Barevné korekce jako důležitá součást postprocesu, zejména filmového

Barevné korekce jako důležitá součást postprocesu, zejména filmového

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne