DIGIarena.e15.cz

Profil čtenáře: Oldřich Doložílek

Představujeme dalšího z autorů, s jehož fotografiemi se můžete setkat v Galerii DIGIareny.

Pod přezdívkou Olda_Polda. do Galerie DIGIareny nahrává své snímky Oldřich Doložílek. Počet jeho fotografií, které si můžete v Galerii prohlížet a případně i hodnotit, přesáhl půl druhého sta.

Namátkou si možná vybavíte jeho barevné makrofotografie nebo až grafiky připomínající snímky nejrůznějších povrchů – a pokud ne, pojďte se s jeho fotografiemi seznámit.

Klepněte pro větší obrázek
A co je na konci cesty, foto: Olda_Polda.

Co Vás přivedlo k fotografii?

Představuje se vám Oldřich Doložílek

Bydlím v Uherském Brodě, pracuji jako automechanik, je mi 37 let. Mám manželku Magdu a syna Adama. Největším koníčkem je focení, procházky přírodou a psi.

Klepněte pro větší obrázek

Jako kluk jsem si občas půjčil od svého táty foťák značky Zenit a něco pro mě zajímavého vyfotil. Ale jako koníček se pro mě fotografování stalo až s nástupem digitálních fotoaparátů. Nejdříve jsem si půjčoval fotoaparát od svého bratrance a v roce 2003 jsem si koupil Minoltu Dimage Z1. Nyní používám digitální zrcadlovky Canon.

Dříve pro mě byla fotografie hlavně snaha uchovat si rodinné vzpomínky. Je to asi prazvláštní, ale k fotografování jak fotím teď – naplno a s opravdovým zájmem – mi dal počáteční impuls internet, kde jsem nalézal spoustu krásných fotek a ty ve mě vyvolaly touhu vyzkoušet to taky.

Na vašich snímcích lze vidět záběry z ulice, makro, ale také různé spíše grafické motivy – na co se nejvíce zaměřujete? Co Vás donutí zmáčknout spoušť?

Po pravdě nemám svou oblíbenou kategorii. Někdy fotografuji jen podle nálady, to nejvíce vznikají grafiky a abstraktní fotky.Kategorie pro mě nejsou důležité, fotím to, co potkávám a co mě zaujme.Fotoaparát si sebou brávám kamkoliv můžu.

Někdy mám fotografování dopředu promyšlené, jindy prostě jenom improvizuji a taky se mi často stává, že dobrá fotka vznikne jako úplná náhoda. Co máme malého Adámka hodně fotografuji jeho, další rodinné fotky a také jeho vrstevníky z kroužků, které navštěvuje. Největším relaxem je pro mě makrofotografie, mám rád přírodu, její barvy, vůni a život v ní. Chvilky naprostého klidu, kde jste sám, fotíte a v tu chvíli zapomenete na čas a všechny věci kolem sebe.

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Pučmeloun | Podvečerní slunění, foto: Olda_Polda., 2×

Abyste zmáčknul spoušť, musí nastat ten správný okamžik, ale není jednoduché ho vždy vystihnout. Někdy ten okamžik nastane při správném světle, jindy za něj může probíhající děj na scéně, nebo právě objevený kus rezavého plechu na skládce, na kterém uvidíte něco zajímavého. Nebo třeba nádherně barevný brouk, kterého jste v životě neviděl. Těch aspektů je spousta, kdy to v hlavě sepne, že je „to ono“ a následně udělá foťák cvak. (úsměv)

Své makrosnímky někdy doplňujete podrobnějším popisem zachyceného hmyzu, jedná se pouze o koníček, nebo je zde hlubší souvislost?

Ano, je to pouze koníček. Už jako kluk jsem měl rád přírodopis, různé pokusy, pozorování zvířat a hmyzu. A to mi vydrželo dodnes. Při focení hmyzu se musíte opravdu zastavit a soustředit se na hledání těchto titěrných tvorů, kteří na vás pokukují a při nejmenším náznaku nebezpečí prchají. Samozřejmě se musíte chovat tiše a snažit se splývat s okolím. Proto mi nestačí jenom vědět, jak se brouk jmenuje, ale chci taky vědět, co dělá a jak žije. (úsměv)

Proto posílám i tyhle krátké hmyzí popisky.

Klepněte pro větší obrázek
A jedem domů divochu, foto: Olda_Polda.

Jak vnímáte fotografii jako komunikační prostředek?

Fotografie je úžasný komunikační prostředek, jestliže v ní dokážeme účel komunikace najít. Já se v každé fotografii snažím najít příběh nebo aspoň náznak něčeho co chce sdělit. Fotografie dokáže upozornit na danou věc, zaujmout daným místem, šokovat např. násilím nebo i kompozicí.

Každá fotografie může s člověkem komunikovat. Někoho osloví více, druhému neřekne vůbec nic. Každý si musíme najít ty svoje, které nám dokážou pokaždé, když se na ně podíváme, něco říct.

Co pro Vás znamená možnost nahrávat snímky do Galerie, kde je mohou ostatní uživatelé hodnotit a komentovat? Necháváte se jejich reakcemi ovlivnit, nebo ne?

Beru to jako prezentaci svých fotografií. A samozřejmě možnost něco se o nich dozvědět, vidět, že lidi moje fotografie baví, zajímají se o ně a vracejí se k nim. Vzbuzují v nich emoce a následné reakce, které mi napíšou. Nebo třeba chtějí vědět, jak fotka vznikla, kde byla focená, nebo co z mého pohledu vyjadřuje. Občas se zeptají na radu či názor k jejich fotografii.

Reakcemi se ovlivnit v žádném případě nenechávám. To, co vystavuji, je můj pohled na svět a moje představa o fotografii. Kdybychom se nechali ovlivňovat jeden od druhého fotili bychom všichni stejně a to by bylo – si myslím – špatně.

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Vteřina slávy | Dědeček z pouti, foto: Olda_Polda., 2×

Na druhou stranu mě Galerie dává možnost se dívat na fotografie jiných autorů a přemýšlet o nich a v určitém směru se snad nechat inspirovat. Tuto inspiraci nenacházím jenom v kvalitní fotografii, ale i horších fotografiích, nad kterými, když se zamyslím a ve své fantazii si ji předělám, jak bych si představoval, pak nacházím zajímavé scény a kompozice. Jsem prostě hračička a fotografie mi v tomto směru dává velký prostor. (úsměv)

Co by podle Vás měla mít dobrá fotografie?

Čím fotografuje Olda_Polda.

Fotím s fotoaparáty Canon EOS 50D a 350D, objektivy EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6, EF Canon 17–40 mm F4L USM, Sigma 180 mm F3,5 APO Macro, Sigma 24–70 mm F2,8 EX a ještě používám telekonvertor Sigma 1,4× APO EX.

Tak to přesně nevím. Myslím si, že kdyby to svět věděl, bez problémů bychom mohli používat tu stupnici od jedné do desíti. (úsměv) Ale pokusím se odpovědět: myslím, že hodně záleží na žánru fotografie. Někde se preferují světla a barvy, jinde technická kvalita nebo akčnost a děj.

Dobrá fotka by hlavně ale měla diváka zaujmout. Někdy na první pohled, jindy po delším a důkladnějším prohlížení a zamyšlení se nad ní. Ale žádná fotka na světě nedokáže zaujmout všechny, co se na ni dívají – a to je dobře.

Je nějaká část fotovýbavy, bez které se neobejdete?

Při focení makra je to stativ, který jsem koupil na motoburze za pár korun a upravil podle svých představ. Ale úplně při každém focení je to štěteček na čištění objektivu. Tím každé mé focení začíná. (úsměv)

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Transformers | Polikač blesků, foto: Olda_Polda., 2×
 

Představte se čtenářům

Fotografujete a vkládáte své snímky do Galerie DIGIareny? Chtěli byste na své snímky upoutat nejen obrazem, ale i slovem v podobném rozhovoru? Neváhejte a pošlete svůj e-mailový kontakt na adresu slavicek@mf.cz.

 

Další článek



Související články


celkem 20 komentářů

Nejnovější komentáře

Mýlíte se.... pan Kučera projevoval ve svým … Leci 24. 7. 2012, 21:44
Pane Leci, tak to jste mě udělal radost, že … Olda Polda 24. 7. 2012, 21:28
Dobrý den, pokud máte na mysli ostatní přís… Leci 23. 7. 2012, 20:32
Dobrý den p. Leci, takže podrobnou analýz… marek kucera 23. 7. 2012, 07:48
Snad jenom připojím poděkování své skvělé že… Olda Polda 22. 7. 2012, 20:48

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne