DIGIarena.e15.cz

První láska bolí i na Fotografii týdne

Koleje našeho života zkříží jen jednou za život, ale vždy to bývá v živých barvách. Taková je první láska.
První láska bolí i na Fotografii týdne

Dětská tematika ve fotografii je docela oříšek. Děti lze v tomto případě řešit nejméně dvěma různými způsoby. Můžeme se na celý dětský svět, na jejich obavy, smutky a sny, podívat očima umělce či reportéra a podle toho je pak prezentovat. Z tohoto snažení vznikají většinou snímky složité až psychologické. Druhou možností je vystavět na fotografii onen dětský svět přesně tak, jak ho malé děti vnímají: jednoduchý, plný barev a snů, které se zhmotnily.

Aktuální Fotografie týdne je ten druhý případ. Je jasné, že snímek, jehož tvorbu jsme pojali takovýmto způsobem, bude asi trochu potlačovat realitu, na kterou jsme zvyklí, ale proč se nepodívat na něco, co tu ještě nebylo? Šťavnaté barvy mnohým z nás celou zimu chyběly.

Snímek vypráví příběh dvou dětí: chlapec, sedící osaměle na kolejích, se zamiloval do holčičky, prohánějící se bezstarostně na koloběžce. Autor fotografie se podepsal jako danove a již zmíněné „zhmotněné dětské sny“ zde dovedl do téměř hmatatelné podoby. Dívenka je od osamělého snílka jen pár metrů daleko a přitom se mu zdá neskutečně vzdálená.

Klepněte pro větší obrázek
Prvá láska; foto: danove

Svět kolem nich se přitom zdá jako postavený z obrovské pestrobarevné skládačky, která se usilovně pokouší imitovat veselé místo k žití. Zamilovaný človíček to vidí jinak; sotva se jeho „vyvolená“ mihne kolem, všechno se rozzáří, zatímco bez ní nemá nic smysl. I detaily jsou pro dítě nesmírně důležité. Prvoplánový svět dětské skládačky je pouze prvním dojmem – hluboké psychologické pohnutky jsou skryté pod povrchem a vynoří se až ve chvíli, kdy se nad obrázkem zamyslíme.

Koleje, které nikam nevedou, jsou zajímavým prvkem zdůrazňujícím prostor, a jejich umístění vyvažuje svou popraskaností až „reálností“ zbylou pestrobarevnou část kompozice. Pouze obloha je „přilepena“ poněkud nešťastně – působí nepřirozeně a vystřiženě z fotky, kde jako by neměla se vzdáleným obzorem nic společného. Na druhou stranu, nikdo z nás tam v té chvíli bohužel nebyl, těžko tedy posoudit, jak tenkrát v Komjaticích nebe skutečně vypadalo... Autor dnešní Fotografie týdne má zatím v Galerii pouze tři snímky, všechny jsou ale sytě barevné a nepostrádají nápad. Gratulujeme mu tedy a těšíme se na další tvorbu.

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: foto mk 1. 3. 2008, 20:26
foto koki 1. 3. 2008, 20:13
Foto 1. 3. 2008, 14:27

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.