Zpočátku je nutné konstatovat, že tento model je přiznaným upgradem předchozího pětimegového P-100, shody jsou tedy markantní nejen co se designu a rozměrů týče, ale také funkcí.
Kompaktní rozměry fotoaparátu z něj činí nejmenší sedmimego:
108 × 52 × 26 mm, i s baterií váží 180 gramů
Jak se u fotoaparátů Sony stalo zvykem, také nový digitál byl osazen objektivem Carl Zeiss Vario-Tessar, který je sám o sobě jistou zárukou kvalitního obrazu. K využití je poměrně slušný rozsah objektivu 38–114 mm, i když na širokém konci by mohla být hodnota nižší. Bohužel ne příliš pozitivní je pro tento fotoaparát fakt, že disponuje pouze dvojí clonou, a to na širokém ohnisku F2,8 a 5,6 a na dlouhém F5,2 a 10. U těchto položek by majitel fotoaparátu jistě čekal víc. Dalším kamenem úrazu je, jakožto u jediného ze skupiny sedmimegových fotoaparátů na trhu, absence clonové a časové priority. Přístroj nabízí pouze plnou automatiku, programovou automatiku a manuální režim. Ten však málokterý i lehce pokročilý fotograf využije, a naopak bude velmi postrádat alespoň nastavení podle clony. A pokud bude mít uživatel standardně nastaven automatický program, je nutné aby si kupoval tento digitál za doporučenou cenu téměř 17 tisíc?
Jak se vlastně s výše uvedenými proporcemi pracuje v reálu? Předně je potřeba pozastavit se nad ovládacími prvky. Přepínání mezi jednotlivými režimy – tedy prohlížením, fotografováním, scénickými programy či set upem – obstarává otočné kolečko umístěné vedle zoomovací kolébky. Také čtyřsměrný volič na volbu makra, samospouště, blesku a prohlédnutí posledního snímku vás téměř ničím nepřekvapí. Základní zobrazování MENU zůstává pro Sony naprosto typické, a tedy stále nepřehledné. Je totiž umístěno ve spodní části displeje, a roletka s možnostmi se rozbaluje směrem nahoru. Zpočátku tak máte pocit, že nevíte, které okno je právě „vyskočené“. Navíc po jednotlivých položkách se můžete přesouvat pouze jedním směrem, ne kruhově, což v jistých případech může značně zdržovat.
Mimochodem, podle našich testů má sice optický průhledový hledáček takřka 100% pokrytí, těžko ho ale kdy kvůli jeho „velikosti“ použijete. Vynahradí vám jej malý displej s úhlopříčkou 46 mm a rozlišením 134 tisíc obrazových bodů, který je plně dostačující.
Sony také u tohoto modelu využívá k ukládání dat firemní kartu MemoryStick Duo i její variantu Pro. Li-Ion akumulátor typu Info je velice dobrým pomocníkem, ukazuje přesně na minuty, kolik vám zbývá ještě „šťávy“. Jeho výkonnost nelze než kladně hodnotit, po celou dobu testování mi stačilo pouze jednou baterii nabít. Jako negativum však vidím nepraktické napájení baterie přímo ve fotoaparátu, dokovací kolébka je pouze jako nadstandardní výbava.
A jaký můžete ze Sony Cyber-shot DSC-P150 očekávat výstup? Všimněte si v následující kapitole Demosnímky, že čím více zoomujete, tím se trochu ztrácí kresba ostrosti v okrajích fotografie. Malinko se také objevuje chromatická vada, ale nedá se říct, že by byla nepřekonatelná. Na druhou stranu je velmi pochvalná citlivost snímače – i při zvyšování ISO až do polohy 400 je šum téměř minimální. Toho si je výrobce jistě vědom, protože nejnižší nastavitelná hodnota není ISO 50, jak u jiných digitálů bývá obvyklé, ale ISO 100.
Naměřili jsme
| první snímek |
1,73 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,28 s |
| snímek s namáčknutím |
0,13 s |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
1,59 s |
| rychlost sériového snímání |
1,14 sn/s |
| max. počet snímků v sérii |
5 |
Důvodů, proč si koupit právě tento stylový aparát, je několik. Nejedná se pouze o vysoké rozlišení snímače, předností je také nadprůměrná rychlost startu, díky níž je možné okamžitě fotografovat momentky. Dalším plusem jsou téměř miniaturní rozměry včetně nízké hmotnosti a vysoká výdrž akumulátoru. Naopak vroubek si fotoaparát nese v uspořádání MENU či ve špatné zaostřovací schopnosti při nedokonalém osvětlení.