DIGIarena.e15.cz

Public Bodies: nahé tělo jako veřejná věc

Nahota na veřejnosti? Pro většinovou společnost něco nepřípustného, přesto, nebo právě proto vznikají projekty, performance, které se snaží nahotu prezentovat jako něco normálního a přirozeného.

Z podobných pohnutek vznikl fotografický projekt Matta Grangera Public Bodies, který navazuje na knihu Private Bodies – akty „obyčejných“ lidí pořízených v jejich domácím prostředí – tentokrát je však nahota zasazena do veřejného prostoru.

Co autora vedlo k tomu otevřít dveře soukromých pokojů a vyjít s fotoaparátem do ulic?

Nahota rovná se násilí?

Sám Granger k tomu říká: „Po publikování Private Bodies jsem zjistil, že nahota je přísně kategorizována. Například na Facebooku jsem byl dvakrát varován kvůli sdílení snímku, na kterém byly částečně vidět rozmazané bradavky. To bylo považováno za urážlivé, nevhodné a v rozporu se společenskými normami. Na druhou stranu jsem viděl videa plná násilí, brutálních vražd, drog... a ta odstraněna nebyla.

Klepněte pro větší obrázek 
Matt Granger – Rainy Day in Singapore

Sám však dodává, že v případě Public Bodies se nejedná o akt protestu. Projekt má otevřít otázku, proč je nahota na veřejnosti považována za nepřípustnou a urážlivou, nebo proč je dokonce přirovnávána k deviantnímu chování. Jeho záměrem nebylo ani produkovat šokující snímky, pouze chtěl s uměleckým citem zasadit nahé lidské tělo tam, kam – dle jeho slov – patří.

Klepněte pro větší obrázek
Matt Granger – Stormwater arches

Australský fotograf Matt Granger se coby lektor fotografických kurzů při své práci dostane do nejrůznějších koutů světa. Během dvouletého cestování pořídil řadu uměleckých snímků na veřejných prostranstvích, např. v Paříži, Sydney, Londýně. V současné době prezentuje svůj projekt na webu www.kickstarter.com, jehož prostřednictvím chce získat finanční prostředky na vydání tištěné knihy a e-booku.

 

Nahota na veřejnosti v České republice

Podle Nejvyšší správního soudu: "Veřejné pohoršení" ve smyslu § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích nastává v případě současného naplnění tří znaků: musí být spácháno veřejně, jednání musí subjektivně pohoršovat zpravidla více než dvě osoby, které budou tomuto jednání obvykle přítomny současně, a musí být v rozporu s tím obsahem mravnosti, na němž se společnost shoduje. Správní orgán neporovnává toto jednání s mravností stanovenou podle vlastních kritérií, nýbrž je poměřuje s obecnou společenskou shodou o obsahu mravnosti.

Veřejné sebeobnažování může být pohoršující, je-li spojeno s kontextem sexuálním, jenž ostatně bývá pohoršující sám o sobě; může být rovněž pohoršující, pokud upozorňuje na nějakou tělesnou abnormalitu; či v některých dalších souvislostech včetně té, kdy je sebeobnažení motivováno právě snahou pohoršit (například manifestační sebeobnažení z recese, protestu či z důvodu sázky).“
 

 

Jak fotografie vznikaly?

Na portrétované osoby nebyly kladeny žádné specifické požadavky. Fotografování se mohl zúčastnit v podstatě kdokoli – profesionální modelové i lidé, kteří ještě nikdy před fotoaparátem nepózovali, jednoduše ti, kdo nemají problém se svým nahým tělem.

Klepněte pro větší obrázek
Matt Granger – The Louvre

Jeden z účastníků londýnského fotografování na Millennium Bridge před Tate Modern Steve Ritter prozradil okolnosti vzniku fotografie, kterou si můžete prohlédnout níže: Akce nebyla předem veřejně ohlášena. Místo a čas setkání byl avizován na internetu, na smluveném místě se poté brzy ráno sešla skupina dobrovolníků.

Klepněte pro větší obrázek 
Matt Granger – Millenium Bridge

Ještě před úsvitem si fotograf s (oblečenými) modely domluvil aranžmá, navrhl pózy a rozestavení portrétovaných, připravil si osvětlení a fotografickou techniku, teprve poté se pracovalo „naostro“.

Jak vznikaly některé další snímky, popisuje sám autor v následujícím videu.

Další článek




celkem 12 komentářů

Nejnovější komentáře

A co síť Internet, ta nevadí? ms 14. 11. 2014, 16:01
:-D stále plácáš, co se týče predikátů, to b… šel okolo 13. 11. 2014, 19:17
Rozumný volič má volit tak, aby se ta hovada… ms 12. 11. 2014, 17:10
Zeman sice nebyla moc dobrá volba, ale ve dr… ML 11. 11. 2014, 23:38
:-D začínám vás voliče Zemana chápat, samotn… šel okolo 11. 11. 2014, 19:21

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Plagiáty, toť veliký nešvar! Každý umělec se snaží být svým dílem originální, proto si dává pozor, aby svým výtvorem nekopíroval jiné fotografy. Při hledání nápadů se však fotografové rádi inspirují u těch nejlepších.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.