DIGIarena.e15.cz

Public Bodies: nahé tělo jako veřejná věc

Nahota na veřejnosti? Pro většinovou společnost něco nepřípustného, přesto, nebo právě proto vznikají projekty, performance, které se snaží nahotu prezentovat jako něco normálního a přirozeného.

Z podobných pohnutek vznikl fotografický projekt Matta Grangera Public Bodies, který navazuje na knihu Private Bodies – akty „obyčejných“ lidí pořízených v jejich domácím prostředí – tentokrát je však nahota zasazena do veřejného prostoru.

Co autora vedlo k tomu otevřít dveře soukromých pokojů a vyjít s fotoaparátem do ulic?

Nahota rovná se násilí?

Sám Granger k tomu říká: „Po publikování Private Bodies jsem zjistil, že nahota je přísně kategorizována. Například na Facebooku jsem byl dvakrát varován kvůli sdílení snímku, na kterém byly částečně vidět rozmazané bradavky. To bylo považováno za urážlivé, nevhodné a v rozporu se společenskými normami. Na druhou stranu jsem viděl videa plná násilí, brutálních vražd, drog... a ta odstraněna nebyla.

Klepněte pro větší obrázek 
Matt Granger – Rainy Day in Singapore

Sám však dodává, že v případě Public Bodies se nejedná o akt protestu. Projekt má otevřít otázku, proč je nahota na veřejnosti považována za nepřípustnou a urážlivou, nebo proč je dokonce přirovnávána k deviantnímu chování. Jeho záměrem nebylo ani produkovat šokující snímky, pouze chtěl s uměleckým citem zasadit nahé lidské tělo tam, kam – dle jeho slov – patří.

Klepněte pro větší obrázek
Matt Granger – Stormwater arches

Australský fotograf Matt Granger se coby lektor fotografických kurzů při své práci dostane do nejrůznějších koutů světa. Během dvouletého cestování pořídil řadu uměleckých snímků na veřejných prostranstvích, např. v Paříži, Sydney, Londýně. V současné době prezentuje svůj projekt na webu www.kickstarter.com, jehož prostřednictvím chce získat finanční prostředky na vydání tištěné knihy a e-booku.

 

Nahota na veřejnosti v České republice

Podle Nejvyšší správního soudu: "Veřejné pohoršení" ve smyslu § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích nastává v případě současného naplnění tří znaků: musí být spácháno veřejně, jednání musí subjektivně pohoršovat zpravidla více než dvě osoby, které budou tomuto jednání obvykle přítomny současně, a musí být v rozporu s tím obsahem mravnosti, na němž se společnost shoduje. Správní orgán neporovnává toto jednání s mravností stanovenou podle vlastních kritérií, nýbrž je poměřuje s obecnou společenskou shodou o obsahu mravnosti.

Veřejné sebeobnažování může být pohoršující, je-li spojeno s kontextem sexuálním, jenž ostatně bývá pohoršující sám o sobě; může být rovněž pohoršující, pokud upozorňuje na nějakou tělesnou abnormalitu; či v některých dalších souvislostech včetně té, kdy je sebeobnažení motivováno právě snahou pohoršit (například manifestační sebeobnažení z recese, protestu či z důvodu sázky).“
 

 

Jak fotografie vznikaly?

Na portrétované osoby nebyly kladeny žádné specifické požadavky. Fotografování se mohl zúčastnit v podstatě kdokoli – profesionální modelové i lidé, kteří ještě nikdy před fotoaparátem nepózovali, jednoduše ti, kdo nemají problém se svým nahým tělem.

Klepněte pro větší obrázek
Matt Granger – The Louvre

Jeden z účastníků londýnského fotografování na Millennium Bridge před Tate Modern Steve Ritter prozradil okolnosti vzniku fotografie, kterou si můžete prohlédnout níže: Akce nebyla předem veřejně ohlášena. Místo a čas setkání byl avizován na internetu, na smluveném místě se poté brzy ráno sešla skupina dobrovolníků.

Klepněte pro větší obrázek 
Matt Granger – Millenium Bridge

Ještě před úsvitem si fotograf s (oblečenými) modely domluvil aranžmá, navrhl pózy a rozestavení portrétovaných, připravil si osvětlení a fotografickou techniku, teprve poté se pracovalo „naostro“.

Jak vznikaly některé další snímky, popisuje sám autor v následujícím videu.

Další článek




celkem 12 komentářů

Nejnovější komentáře

A co síť Internet, ta nevadí? ms 14. 11. 2014, 16:01
:-D stále plácáš, co se týče predikátů, to b… šel okolo 13. 11. 2014, 19:17
Rozumný volič má volit tak, aby se ta hovada… ms 12. 11. 2014, 17:10
Zeman sice nebyla moc dobrá volba, ale ve dr… ML 11. 11. 2014, 23:38
:-D začínám vás voliče Zemana chápat, samotn… šel okolo 11. 11. 2014, 19:21

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?