DIGIarena.e15.cz

Půl století tvorby Jana Saudka, fotografa českého

Je nejvyšší čas uchýlit se před mrazem do tepla galerie. Například na pražském Staroměstském náměstí do Domu U bílého jednorožce - tam se můžete vyhřívat až do března, neboť retrospektivní výstava nazvaná Best Of Jan Saudek začala v září a ještě nějaký ten pátek potrvá. Najdete zde ty nejlepší, nejpůsobivější a nejznámější kousky z díla fotografa, který je v cizině ceněn a zbožňován, zatímco v domácích vodách spíše zatracován a odsuzován.
Půl století tvorby Jana Saudka, fotografa českého

Vulgarita, něžnost, provokace, romantika, perverze i erotika - s podobnými přívlastky bývá jeho jméno spojováno. Saudkovo dílo najdete po celém světě v nejrůznějších muzeích i galeriích, včetně těch nejproslulejších. Je totiž jediným originálem v moři vzájemně se napodobujících profesionálů i amatérů. Objevil vlastní styl, nepřizpůsobil se a vyšlapal si svou jedinečnou cestičku - na což také v minulosti tvrdě doplácel. A dnes? Část lidstva ho uctívá, druhá část jeho kontroverzní přístup zatracuje a nechápe. “Dětská pornografie? Nic moc,“ křičí odpůrci. Co ve svém díle vlastně Jan Saudek zobrazuje?

Lidské tělo? Krásné. Bezpodmínečně.

Jan Saudek prostřednictvím svého díla předvádí svůj vysněný svět volnosti. Smyslem jeho tvorby je ukázat lidem, že jsou krásní. Lidské tělo je jeho osudem i prokletím. Autor se noří do hlubin lidských citů, pudů, vášní a tajných zvráceností, často skrývaných jen v tmavém koutku mysli, a na svých aranžovaných snímcích se snaží o jejich naplnění.

V roce 1972 nachází Saudek svoji oprýskanou zeď, před kterou se odehrává velká část fantastických scének z jeho fotografií. Sedmdesátá léta pro jeho tvorbu znamenají oslavu „lidské rodiny“: alegorie ženství, mužství, rodičovství i milenectví. Ve svých snímcích se zaobírá hlavně tématem zrození, lásky a lidství, výsledek pak jemně okořenil něžností a humorem. Z fotografií té doby tryská mohutný gejzír emocí a symboliky.

V osmdesátých letech se v jeho tvorbě objevují protipóly - láska a nenávist, krása a ošklivost, mládí a stáří. Z láskyplných vztahů se stává boj o nadvládu nad tím druhým, vše se dramatizuje a také přibývá erotiky a agresivity. Teprve v polovině 90.let se Jan Saudek stává umělcem na volné noze. Tehdy dostává hlavní slovo již zmíněné prokletí živočišností - lidské tělo v jakékoli podobě, a to včetně starého, tlustého a znetvořeného. Autor rozehrává čím dál tím složitější scény, početnější obsazení svých „divadelních her“, a v podvědomí klíčí otázka: Co je vlastně údělem člověka na tomto světě? Kruh se uzavírá s novým tisíciletím, vše se opakuje: nevinnost, poznání, pokušení, hřích, trest, smrt... a tak pořád dokola. Navěky.

Best Of Saudek... Best Of Humanity

Celé Saudkovo dílo, ať už na něj hledíme z jakéhokoli úhlu, je velkou oslavou lidství samotného. To z jeho autora činí tak jedinečnou a svéráznou osobnost na české a vůbec světové fotografické scéně. Ačkoli „odborné veřejnosti“ nešel nikdy pod nos, jeho obdivovatelé mají možnost vychutnat si svůj šálek čaje. Bohužel, stísněné výstavní prostory ani zdaleka neodpovídají Saudkovu formátu, nehledě na to, že výstava je pořádána u příležitosti jeho sedmdesátin (nar.13.5.1935). K tomuto jubileu však byla vydána výpravná monografie o jeho celoživotní tvorbě, v níž lze najít to nejlepší, čím tento originální tvůrce oslovil své publikum v zahraničí. Více o tomto zvláštním člověku najdete na jeho stránkách www.saudek.com.

Dům U Bílého jednorožce, Staroměstské náměstí, Praha; do 31. března 2006, denně 10 - 20 hodin, vstupné 150 Kč

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Nechcete být na fotografiích z veřejných akcí? Nalepte si na čelo červený puntík

Nechcete být na fotografiích z veřejných akcí? Nalepte si na čelo červený puntík