DIGIarena.e15.cz

Půl století tvorby Jana Saudka, fotografa českého

Je nejvyšší čas uchýlit se před mrazem do tepla galerie. Například na pražském Staroměstském náměstí do Domu U bílého jednorožce - tam se můžete vyhřívat až do března, neboť retrospektivní výstava nazvaná Best Of Jan Saudek začala v září a ještě nějaký ten pátek potrvá. Najdete zde ty nejlepší, nejpůsobivější a nejznámější kousky z díla fotografa, který je v cizině ceněn a zbožňován, zatímco v domácích vodách spíše zatracován a odsuzován.
Půl století tvorby Jana Saudka, fotografa českého

Vulgarita, něžnost, provokace, romantika, perverze i erotika - s podobnými přívlastky bývá jeho jméno spojováno. Saudkovo dílo najdete po celém světě v nejrůznějších muzeích i galeriích, včetně těch nejproslulejších. Je totiž jediným originálem v moři vzájemně se napodobujících profesionálů i amatérů. Objevil vlastní styl, nepřizpůsobil se a vyšlapal si svou jedinečnou cestičku - na což také v minulosti tvrdě doplácel. A dnes? Část lidstva ho uctívá, druhá část jeho kontroverzní přístup zatracuje a nechápe. “Dětská pornografie? Nic moc,“ křičí odpůrci. Co ve svém díle vlastně Jan Saudek zobrazuje?

Lidské tělo? Krásné. Bezpodmínečně.

Jan Saudek prostřednictvím svého díla předvádí svůj vysněný svět volnosti. Smyslem jeho tvorby je ukázat lidem, že jsou krásní. Lidské tělo je jeho osudem i prokletím. Autor se noří do hlubin lidských citů, pudů, vášní a tajných zvráceností, často skrývaných jen v tmavém koutku mysli, a na svých aranžovaných snímcích se snaží o jejich naplnění.

V roce 1972 nachází Saudek svoji oprýskanou zeď, před kterou se odehrává velká část fantastických scének z jeho fotografií. Sedmdesátá léta pro jeho tvorbu znamenají oslavu „lidské rodiny“: alegorie ženství, mužství, rodičovství i milenectví. Ve svých snímcích se zaobírá hlavně tématem zrození, lásky a lidství, výsledek pak jemně okořenil něžností a humorem. Z fotografií té doby tryská mohutný gejzír emocí a symboliky.

V osmdesátých letech se v jeho tvorbě objevují protipóly - láska a nenávist, krása a ošklivost, mládí a stáří. Z láskyplných vztahů se stává boj o nadvládu nad tím druhým, vše se dramatizuje a také přibývá erotiky a agresivity. Teprve v polovině 90.let se Jan Saudek stává umělcem na volné noze. Tehdy dostává hlavní slovo již zmíněné prokletí živočišností - lidské tělo v jakékoli podobě, a to včetně starého, tlustého a znetvořeného. Autor rozehrává čím dál tím složitější scény, početnější obsazení svých „divadelních her“, a v podvědomí klíčí otázka: Co je vlastně údělem člověka na tomto světě? Kruh se uzavírá s novým tisíciletím, vše se opakuje: nevinnost, poznání, pokušení, hřích, trest, smrt... a tak pořád dokola. Navěky.

Best Of Saudek... Best Of Humanity

Celé Saudkovo dílo, ať už na něj hledíme z jakéhokoli úhlu, je velkou oslavou lidství samotného. To z jeho autora činí tak jedinečnou a svéráznou osobnost na české a vůbec světové fotografické scéně. Ačkoli „odborné veřejnosti“ nešel nikdy pod nos, jeho obdivovatelé mají možnost vychutnat si svůj šálek čaje. Bohužel, stísněné výstavní prostory ani zdaleka neodpovídají Saudkovu formátu, nehledě na to, že výstava je pořádána u příležitosti jeho sedmdesátin (nar.13.5.1935). K tomuto jubileu však byla vydána výpravná monografie o jeho celoživotní tvorbě, v níž lze najít to nejlepší, čím tento originální tvůrce oslovil své publikum v zahraničí. Více o tomto zvláštním člověku najdete na jeho stránkách www.saudek.com.

Dům U Bílého jednorožce, Staroměstské náměstí, Praha; do 31. března 2006, denně 10 - 20 hodin, vstupné 150 Kč

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?