DIGIarena.e15.cz

Půlnoční Fotografie týdne

Tentokrát se ponoříme do hluboké černi, kterou nedokáže namíchat žádný jiný umělec, než paní Noc. Autora tohoto snímku najdete pod přezdívkou Dahan.
Půlnoční Fotografie týdne
Černá a bílá, tajemno a zář. Tajemná je například odpověď na otázku, co je na snímku. Může se jednat o špičku televizního vysílače? Autor neprozradí. O zář se postaral měsíc. A kombinace černé s bílou? Nic nevyvolá tolik pozornosti, jako zářivý bílý objekt uprostřed ničím nerušené černé plochy. Tato dvojice barev vyvolává silný pocit naléhavosti, čistoty a chladu. Mezi nimi je také škála šedých tónů, ale s těmi se musí opatrně. Všichni známe slovní spojení „nuda a šeď“, což se bohužel vztahuje i na některé černobílé fotografie. To však určitě není tenhle případ. V předkládané kompozici má šedá barva své vymezené místo a jasnou úlohu: podporovat plasticitu.

V dolní části snímku se od lesklého povrchu odráží svit měsíce, což by byla docela očekávaná idylka, nebýt tvrdých tmavých linek, které světlou plochu překrajují na rovnoběžné pásy. Podobně šokující kontrast nacházíme poblíž pravého okraje, kde je éterická struktura obláčku tvrdě konfrontována se soustavou pichlavých stínů na špici věže. Tyto nenápadné mráčky doplňují hmotný prvek v popředí po celé jeho délce, čímž zjemňují jeho tvrdost a zároveň začleňují znepokojivě lesklé architektonické prvky do poklidné půlnoční tmy.

Klepněte pro větší obrázek
Půlnoční vysílání, Foto: Dahan

Možná je ale v tomto případě trochu sporné, co je víc zneklidňující. V levé části snímku se totiž pod měsíčním kotoučem nachází obrovský kus neprobádaného prostrou. Nejsou v něm ani mraky, ani hvězdy. Buď je autor schoval dodatečně, nebo tam nikdy žádné nebyly. Není té tmy ve výsledku příliš mnoho? Ne, že by to vadilo – kompozice je ještě o něco dramatičtější a rozhodně nepůsobí dojmem něčeho, co už jsme „určitě někde pětkrát viděli“.

Navíc nás cosi neustále svádí, abychom se na věc podívali abstraktníma očima. Nevnímáme střechu, okna a mraky, ale v určitém momentě si povšimneme půvabné prohnuté bílé linky, která se rozšiřuje do lesklého vějíře, posázeného kovově vyhlížejícími kuličkami. Je to místo, kde se bílá snadno změní v černou. Z jiného pohledu nám osvětlený útvar může zase připomínat měsícem ozářenou stezku bůhvíkam. Architektura i půlnoc mají každá svoje jedinečné kouzlo, ale pokud je přikořeníme ještě špetkou fantazie, vznikne nezapomenutelná směs.
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.