DIGIarena.e15.cz

Půlnoční Fotografie týdne

Tentokrát se ponoříme do hluboké černi, kterou nedokáže namíchat žádný jiný umělec, než paní Noc. Autora tohoto snímku najdete pod přezdívkou Dahan.
Půlnoční Fotografie týdne
Černá a bílá, tajemno a zář. Tajemná je například odpověď na otázku, co je na snímku. Může se jednat o špičku televizního vysílače? Autor neprozradí. O zář se postaral měsíc. A kombinace černé s bílou? Nic nevyvolá tolik pozornosti, jako zářivý bílý objekt uprostřed ničím nerušené černé plochy. Tato dvojice barev vyvolává silný pocit naléhavosti, čistoty a chladu. Mezi nimi je také škála šedých tónů, ale s těmi se musí opatrně. Všichni známe slovní spojení „nuda a šeď“, což se bohužel vztahuje i na některé černobílé fotografie. To však určitě není tenhle případ. V předkládané kompozici má šedá barva své vymezené místo a jasnou úlohu: podporovat plasticitu.

V dolní části snímku se od lesklého povrchu odráží svit měsíce, což by byla docela očekávaná idylka, nebýt tvrdých tmavých linek, které světlou plochu překrajují na rovnoběžné pásy. Podobně šokující kontrast nacházíme poblíž pravého okraje, kde je éterická struktura obláčku tvrdě konfrontována se soustavou pichlavých stínů na špici věže. Tyto nenápadné mráčky doplňují hmotný prvek v popředí po celé jeho délce, čímž zjemňují jeho tvrdost a zároveň začleňují znepokojivě lesklé architektonické prvky do poklidné půlnoční tmy.

Klepněte pro větší obrázek
Půlnoční vysílání, Foto: Dahan

Možná je ale v tomto případě trochu sporné, co je víc zneklidňující. V levé části snímku se totiž pod měsíčním kotoučem nachází obrovský kus neprobádaného prostrou. Nejsou v něm ani mraky, ani hvězdy. Buď je autor schoval dodatečně, nebo tam nikdy žádné nebyly. Není té tmy ve výsledku příliš mnoho? Ne, že by to vadilo – kompozice je ještě o něco dramatičtější a rozhodně nepůsobí dojmem něčeho, co už jsme „určitě někde pětkrát viděli“.

Navíc nás cosi neustále svádí, abychom se na věc podívali abstraktníma očima. Nevnímáme střechu, okna a mraky, ale v určitém momentě si povšimneme půvabné prohnuté bílé linky, která se rozšiřuje do lesklého vějíře, posázeného kovově vyhlížejícími kuličkami. Je to místo, kde se bílá snadno změní v černou. Z jiného pohledu nám osvětlený útvar může zase připomínat měsícem ozářenou stezku bůhvíkam. Architektura i půlnoc mají každá svoje jedinečné kouzlo, ale pokud je přikořeníme ještě špetkou fantazie, vznikne nezapomenutelná směs.
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.