DIGIarena.e15.cz

Půlnoční Fotografie týdne

Tentokrát se ponoříme do hluboké černi, kterou nedokáže namíchat žádný jiný umělec, než paní Noc. Autora tohoto snímku najdete pod přezdívkou Dahan.
Půlnoční Fotografie týdne
Černá a bílá, tajemno a zář. Tajemná je například odpověď na otázku, co je na snímku. Může se jednat o špičku televizního vysílače? Autor neprozradí. O zář se postaral měsíc. A kombinace černé s bílou? Nic nevyvolá tolik pozornosti, jako zářivý bílý objekt uprostřed ničím nerušené černé plochy. Tato dvojice barev vyvolává silný pocit naléhavosti, čistoty a chladu. Mezi nimi je také škála šedých tónů, ale s těmi se musí opatrně. Všichni známe slovní spojení „nuda a šeď“, což se bohužel vztahuje i na některé černobílé fotografie. To však určitě není tenhle případ. V předkládané kompozici má šedá barva své vymezené místo a jasnou úlohu: podporovat plasticitu.

V dolní části snímku se od lesklého povrchu odráží svit měsíce, což by byla docela očekávaná idylka, nebýt tvrdých tmavých linek, které světlou plochu překrajují na rovnoběžné pásy. Podobně šokující kontrast nacházíme poblíž pravého okraje, kde je éterická struktura obláčku tvrdě konfrontována se soustavou pichlavých stínů na špici věže. Tyto nenápadné mráčky doplňují hmotný prvek v popředí po celé jeho délce, čímž zjemňují jeho tvrdost a zároveň začleňují znepokojivě lesklé architektonické prvky do poklidné půlnoční tmy.

Klepněte pro větší obrázek
Půlnoční vysílání, Foto: Dahan

Možná je ale v tomto případě trochu sporné, co je víc zneklidňující. V levé části snímku se totiž pod měsíčním kotoučem nachází obrovský kus neprobádaného prostrou. Nejsou v něm ani mraky, ani hvězdy. Buď je autor schoval dodatečně, nebo tam nikdy žádné nebyly. Není té tmy ve výsledku příliš mnoho? Ne, že by to vadilo – kompozice je ještě o něco dramatičtější a rozhodně nepůsobí dojmem něčeho, co už jsme „určitě někde pětkrát viděli“.

Navíc nás cosi neustále svádí, abychom se na věc podívali abstraktníma očima. Nevnímáme střechu, okna a mraky, ale v určitém momentě si povšimneme půvabné prohnuté bílé linky, která se rozšiřuje do lesklého vějíře, posázeného kovově vyhlížejícími kuličkami. Je to místo, kde se bílá snadno změní v černou. Z jiného pohledu nám osvětlený útvar může zase připomínat měsícem ozářenou stezku bůhvíkam. Architektura i půlnoc mají každá svoje jedinečné kouzlo, ale pokud je přikořeníme ještě špetkou fantazie, vznikne nezapomenutelná směs.
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.