DIGIarena.e15.cz

Rachel Sussman: Fascinace dlouhověkostí

Cesta do hlubin času. Tak by se dal nazvat projekt brooklynské fotografky Rachel Sussman, která se vydala napříč kontinenty dokumentovat nejstarší žijící na naší Zemi.

U zrodu projektu stála v roce 2004 cesta Rachel Sussman do Japonska, kde se na ostrově Jakušima vydala vyfotografovat 2 000 let starý cypřiš. Po návratu do Států začala pátrat po dalších dlouhověkých organismech. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Problematická byla už výzkumná část projektu, neboť neexistuje vědní disciplína, která by se systematicky a komplexně vybranému tématu věnovala. Nezbývalo, než zabrousit na Google a prostřednictvím vědeckých článků a studií kontaktovat jejich autory. Naštěstí se setkala vesměs s pozitivními, až nadšenými reakcemi. Někteří badatelé ji dokonce pozvali, aby se s nimi účastnila terénních výzkumů, jiní dodali mapy včetně GPS souřadnic, pokyny a kontakty na místní průvodce.

 

R. Sussmanová: „Projekt překlenuje vědní obory, kontinenty a tisíciletí: zčásti se jedná o umění, zčásti o vědu… Neustále kloužeme po povrchu, utopeni v našich momentálních myšlenkách a potřebách. Při pohledu na tyto prastaré bytosti, můžeme alespoň na chvíli proniknout do hloubky času a spatřit svět jejich tisíciletýma očima.“

 

Nejvíce času – celých deset let – však pohltilo samotné cestování na místa rozesetá po celé planetě. Na mapě vidíte všechny lokality, které Rachel Sussmanová za tuto dobu navštívila, např. Grónsko, Mohavskou poušť, Antarktidu, australské pustiny.

Klepněte pro větší obrázek

Putování do různých koutů světa, které vedlo jak do mrazivé Antarktidy, tak do mořských hlubin vyžadovalo různorodou výbavu. Stálými společníky však byly Sussmanové dálkoměrný fotoaparát Mamiya 7 II nabitý filmy Fujifilm Fujicolor Pro 160S a 400H, kompaktní aparát Panasonic Lumix DMC-LX3 a samozřejmě další nezbytné příslušenství, jako fotobatoh, stativ apod.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Pořízené snímky nelze dle slov autorky považovat za krajinné fotografie, mnohem blíže mají údajně k portrétům, jejichž prostřednictvím se Sussmanová snažila zachytit tisíciletou individualitu toho kterého organismu. Většina z 30 portrétovaných objektů, jejichž minimální věk je dva tisíce let, pochází z rostlinné říše. Čestnými výjimkami jsou asi 600 tisíc let stará Siberian Actinobacteria žijící v Dánsku, houby a dva živočichové – korál žijící u pobřeží Tobaga a mořská houba.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Během desetiletého cestování zdokumentovala Rachel Sussmanová 30 pravěkých organismů. Svou práci zúročila na putovní výstavě a vydáním knihy The Oldest Living Things in the World obsahující 124 snímků doprovázených texty Hanse-Ulricha Obrista a Carla Zimmera.

Mnohé z nás jistě bude zajímat finančně náročné pozadí tohoto projektu. Příjem z prodeje fotografií, knihy, honorářů za texty a interview by stěží pokryl náklady na 10 let práce a cestování. Proto Sussmanová vyzkoušela řadu metod, které by jí pomohl projekt financovat. V prvé řadě to byla fundraisingová služba Kickstarter, a dále účast v nejrůznějších grantech. Devět let se snažil získat grant nadace Guggenheim, což se nakonec roku 2014 podařilo a autorka si tak zajistila prostředky na organizaci putovní výstavy.

 

Rachel Sussman je fotografka žijící v Brooklynu. Její fotografie a texty byly publikovány v New York Times, Guardian, Wall street Journal. Spolupracuje s nadacemi Guggenheim a MacDowell Colony a je členem organizace Climate Reality, kterou založil Al Gore.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

 

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Tak to bylo první co mě napadlo - o ty fotky… Lukáš Palm 20. 4. 2015, 17:10
úprimne závidím. Videla krásny kus sveta. ;-… bob222 20. 4. 2015, 11:43

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?