DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Lepší než Czech Press Photo?

Vloni jsem ji vítal jako druhou nejvýznamnější českou fotografickou soutěž a myslel jsem to upřímně. Frame je zavedená a snaží se pátrat v jiných vodách než obligátní Czech Press Photo.
Radek Burda bloguje: Lepší než Czech Press Photo?

Letošní rok mi nějak utekl mezi prsty. Asi ale nejen mě, soutěž prostě proběhla za naprostého mediálního ticha. Pojďme si tedy o Frame – byť pozdě – říci alespoň pár slov. Vloni toho zase za řeč tolik nestálo. Ostatně kdo by se chtěl začíst do mého tehdejšího hodnocení, může se podívat na článek, který vyšel v Kavárně Josefa Chuchmy.

Na letošek organizátoři vyhlásili velké změny, které se však ukázaly být nakonec spíše změnami technickými. Zrušili kategorie vzletně opisované a nahradili je toliko kategorií jedinou, obvykle ve světě nazývanou Open. Tedy, že každý může poslat, co chce, a porota posléze vybere, co chce zase ona. No a pro potýrání autorstva navíc ještě přidali autorům povinnost sepsat explikaci v angličtině, asi proto, aby vytvořili dojem, že teď je to fakt vážná soutěž a že teď od letoška opravdu už půjde do tuhého.

Proč ne.

Sice jsem tedy, přiznám se, čekal spíše změnu ve smyslu útoku na získání kvalitních soutěžících, než jen drobné přemalování vývěsního štítu, ale to je samozřejmě věc organizátorů. V každém případě ale kladně je nutné hodnotit složení poroty, kde vedle už zavedeného Josefa Mouchy přibrali i Ivana Pinkavu, artového fotografa a bývalého fotografického pedagoga, či pedagoga současného, pana Ábela Szalontaie, vedoucího katedry fotografie univerzity Moholy Nagy v Budapešti.

Soutěž Foto Frame se totiž již léta profiluje jako fotografická soutěž artová. Tedy jako jistá – hlavně obrazová – protiváha novinářské soutěže Czech Press Photo, díky které si lidé udělali mylný názor, že svět fotografie jsou jen fotografie esteticky krásně odrážející události a díky které každá nová generace musí přijít s novými, humanitně vycelizovanými obrazy sociálně vykořeněných cikánských děcek v Rumunsku. Soutěž Foto Frame zde stojí v jistém smyslu na straně druhé – na straně fotografií, které by mohly nebo by aspoň chtěly viset ve výstavních síních a kterým toto místo určené pro kontemplaci a zastavení vyhovuje.

Je dobře, že takováto soutěž existuje. Je ale špatně, že již druhým rokem není těmito obrazy naplněna.

Klepněte pro větší obrázek
Vítězné snímky ze soutěže Foto Frame
si můžete prohlédnout na webu FotoFrame.net 

Říkám to s trochou smutku, byť si myslím, že si za to organizátoři trochu mohou sami. Jejich hrubá orientace na studenty fotografických škol, kteří přeci jen v jistém smyslu jsou zatím životní mlíčňata, je sázkou na nejistotu. Samozřejmě, že výrazní talentové se pronikavě projevují již v mládí, ale přeci jen hloubavost, zadumání, kontemplace – to vše povětšinou přichází s věkem. V mládí je přeci jen tendence nahrazovat zkušenosti a hluboké prožitky obyčejnou formou. Mládí je revoluční nikoli proto, že je zkušenější o naše prohry, ale prostě proto, že naopak nic neví, a nezná tedy ani překážky, protože si je nedovede představit.

Ve výsledcích Foto Frame se toto nahrazování prožitku „novou“ formou projevuje více než výrazně. Vítězka hezky trendy používá Polaroid, trendy pracuje s „obyčejnými home shoty“, výpověď stylizuje do trendy sedmdesátek, ale … Proč si proboha vybrala právě tuto rodinu. Čím je odlišná, či čím je naopak typická. Co je účelem této náhodné sbírky albumových fotek? Ten příběh nemá hlavu ani patu, nejde odnikud nikam, nepřenáší žádnou emoci, kromě jediné: evokuje svět, na který se snažíme zapomenout, ale v kterém jsme přesto žili a byli kupodivu spokojení. Jenže evokace doby, její exploatace, to ještě prosím pěkně není umění. Od umění chceme, aby nás pohltilo a zavdalo důvod, abychom sami z těch obrazů tkali své myšlenky. Tady se jen díváme. Na obrázky, které jsou trendy.

Druhá cena je formálně velmi zdařilá. Ukazuje architekturu z detailu, kolem kterého denně chodíme, a přesto ho nevidíme. Je to zajímavé, obrazově atraktivní téma. Je to pro Czech Press Photo, kde budu do každé jedné dloubat a říkat si: aha, to je tady, hm, zajímavý pohled. V artové soutěži ale chci vidět víc. Nechci jen prostinký, slaboučký nápad nafotit vnitrobloky zespodu nahoru, ale chci, aby ten prostinký nápad měl nějaký hlubší smysl. Na těchto fotkách jen koukám do cihel. Zábavně, ale můj pohled je prchavý. Při druhém pokuku se už ukrutně nudím. Je to jen forma. S prázdným vnitřkem.

Když jsem napsal o prvních dvou místech, snad bych měl napsat i o místě třetím. Ale nic mne nenapadá. Snad jen slova závisti, že autor to umí s bleskem ve tmě, což já neumím. Formální hra se světly, už tisíckrát viděná, ničím nepřekvapující trendy shluky světla a objektů podle norem artových škol, totálně vyprázdněná forma. Zapouzdřený systém ááách fotek, které v zapouzdřeném světě formálních výbojů artových škol musí každý rok dostat nějakou cenu, aby kantoři věděli, že je učili dobře. Trochu mám samozřejmě problém s tím, že se to tak dnes jako rakovina začíná šířit světem a i jiné světové soutěže také začínají klást absolutní důraz na dokonalou artovou formu a s výpovědí si nijak nelámou hlavu. Takže chyba je prostě u mne a berte to jen jako mrmlání starého jezevce.

Ostatně, ještě že nejsem v porotě. Třeba bych v tom, co tam přišlo, to taky nakonec vybral.

I když, vlastně nevím. Já tyhle fotky nemám k smrti rád. Tváří se umělecky nesmírně vážně jako u pohřbu, jistě mají úžasné anglické explikace s vynikajícími uměleckými vhledy. Prostě každou vteřinu dělají Umění, až třísky z nich lítají.

Já mám rád srandu. A všechny seriózní fotky strčí do kapsy jeden jediný mobilový shot z jednoho obchoďáku. Pánové Moucho a Pinkavo – TOHLE JE PRAVÉ UMĚNÍ!

Klepněte pro větší obrázek 
Příspěvek vyjadřuje osobní názor autora (viz Proč píšu o fotografii).  
Další článek




celkem 15 komentářů

Nejnovější komentáře

Radku s tou malorážkou to není špatný nápad.… Mr. Invekto... 7. 12. 2011, 04:05
Pane Diviš, jak na Vás dýchají články pana B… ivanaga 6. 12. 2011, 17:59
shazovat. od vyznamu: shazovat parozi. radek 6. 12. 2011, 14:59
Moudrost, zadumání, kontemplace. Pane Burdo,… Jan Diviš 6. 12. 2011, 14:41
Snad mi Buh odpusti, ze necemu nerozumim a j… rabur 6. 12. 2011, 09:11

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.