DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Má fotografie jen jeden originál?

Smí umělec prodávat nové tisky svých starých snímků?
Radek Burda bloguje: Má fotografie jen jeden originál?

Cena umění není žádná romantika. V historii vždy byla chladným kalkulem zvažujícím výhodnost. Obvyklým důvodem, proč byla a jsou díla skupována, se nenachází v idealistickém apelu na budoucnost a obohacení lidstva.

Podstatná je unikátnost

Nachází se v kupecky prosté úvaze o koupi prestiže. Kupci skutečně velké umění kupují nikoli pro mnohdy jim nesrozumitelnou věčnost, ale – převážně – pro vyprsení se, že vlastní unikátní umění.

„Tržní hodnotou umění je jeho nedostatek, a když ho vyrobíte o něco víc, stane se méně hodnotným,“ říká sběratel Sobel, který je vlastníkem 190 prací fotografického mistra Egglestona v odhadované hodnotě tři až pět miliónů dolarů a o kterém je tento příběh.

 
Vlastnit dobré, našlapané, sportovní auto jako status dobrého postavení bylo možná dřív terno, ale dnes si ho už bohužel může koupit každý
 

Proto u vrcholných uměleckých děl se stává podstatou ceny – platba za unikátnost vlastnictví tohoto jedinečného umění. Lidé nosí a hlavně platí drahou róbu proto, že v ní nebude oblečena celá tramvaj. Unikátnost fresky v kostele je umocněna, a proto i umělci bohatě zaplacena právě a hlavně proto, že majitel kostela dobře ví, že to dílo může být shlédnuto jen u něj.

On platí nejen za to, že právě u něj je tato jedinečná freska, ale zároveň draze platí i za znemožnění, aby dílo vlastnil a ukazoval jako své kdokoli jiný. Vlastnit dobré, našlapané, sportovní auto jako status dobrého postavení bylo možná dřív terno, ale dnes si ho už bohužel může koupit každý. Dnes musíte – když chcete dobře vypadat – vlastnit Picassa. Protože jeho plátno je jedinečné. A navíc je Picasso mrtvý a nedomaluje ho i všem ostatním sousedům v ulici.

Digitální zmatek

A proto jste ochotni a schopni vyndat z peněženky ohromné sumy. Pokud víte, že máte doma prestiž a jedinečnost. Ostatně to u pláten toho Picassa – až na padělky (ale že jich se zase toulá!) – je vcelku jisté. Dřív prostě povětšinou za delší konec tahal kupec, protože umělec tvořil jen jednou. Maloval na jedno plátno, hrál jen před panovníkem. Dnes je všechno obráceně.

Principem moderních děl je jejich snadná reprodukovatelnost, a tak, když dřív originálem byl ten kus umění, co měl kupec doma, je dnes originálem jen to, co autor za originál prohlásí. I vy si můžete za pár tisícikorun dovolit lebku Damiena Hirsta, který zákonitosti a výhody pro dnešní autory pochopil dávno.

Tuhle hrůzu rozdrobení jedinečnosti o notný kus dál posunula hranice fotografie. Moderní fotografie staré a osvědčené schéma jedinečnosti, a tedy zároveň i jednoznačnost vlastnictví rozdrtila zcela na padrť. Moderní fotografie se svými snadno šiřitelnými digitálními a nikdy neubývajícími originály rozlévá do našeho moderního světa zmatek, který tu dosud nebyl.

 
„Tržní hodnotou umění je jeho nedostatek, a když ho vyrobíte o něco víc, stane se méně hodnotným“ sběratel Sobel
 

Nikdo si s tím moc neví rady a mnozí umělci se tak – pro znovuzvýšení své ceny – opět snaží vytvořit zdání jedinečnosti. Ve svém článku v LN se jednoho způsobu řešení dotknul Tomáš Pospiszyl, když popisuje, jak Shirana Shahbazi, která právě teď vystavuje své práce v Rudolfinu, problém jedinečnosti vlastnictví moderní fotografie řeší tím, že je ručně nechává přemalovat, a tím jim vrací ztracenou jedinečnost.

Žaloba na autora

Jiným nasvícením tohoto sporu o jedinečnost, ukazuje soudní spor Sobel versus Eggleston, tedy dvou lidí, kteří by se měli potřebovat, jak naznačujeme již výše. Otevřel totiž otázku, kdo je v otázce autorství tím zlým a – a to je neuvěřitelně bizarní – chce nám říct, že tím zlým je v rozporu s veškerou romantickou tradicí umělec. Nikoli kupec.

Podstatu sporu, který teď mezi shora uvedeným sběratelem Sobelem a umělcem Egglestonem probíhá, můžeme koncentrovat do jednoduché otázky: Je právem umělce, a pokud ano, tak v jakém rozsahu, vytvořit novou fotografii ze starého negativu? Sobel žaluje Egglestona za to, že ředí a snižuje hodnotu jeho sbírky tím, že vytváří velkoformátové digitální tisky ze svých nejznámějších děl a ty pak prodává za rekordní ceny v aukčním domě Christie’s.

Jak to je? Své slavné a mezinárodně ceněné fotografie Eggleston původně tisknul v limitovaných sériích v letech 1970 až 1980, kdy moderní digitální technologie ještě neexistovaly. Vlastníkem jedné takovéto ikonické fotografie s názvem „Memphis (tříkolka)“ je i sběratel Sobel. Originál o rozměru 45 cm koupil, podle svých slov, od sběratele za 250 000 USD. Aukční dům Christie’s nedávno představil na 36 velkoformátových digitálních tisků tohoto autora a slavná Tříkolka v rozměru přes jeden a půl metru byla v aukci prodána za cenu 578 500 USD. Ano, tatáž tříkolka. Nebo jiná?

Klepněte pro větší obrázek
Tříkolka za půl milionu dolarů. Nebo ne?

„Neexistuje žádný zákon, který zabraňuje umělci ve vytváření dalších děl ze stejného negativu“, říká Egglestonův právník John Cahill. „Limitovaná edice je sbírka fyzických objektů, ale umělec je vlastníkem autorských práv k obrazu samotnému.“
Můžeme se tedy ptát: Zvýšila se, nebo snížila cena tisku v Sobelově držení?

Spor se vrací zpět

Je samozřejmě příliš brzy říci, zda velkoformátové tisky skutečně snižují hodnotu původních fotografií, jak se obává Sobel. Ostatně nedávno se jeden takovýto starý tisk „Untitled (Peaches)“ z roku 1973 prodal v Christie’s za 242 500 USD, zatímco tentýž jedenapůlmetrový digitální tisk byl prodán v březnu za cenu 422 500 USD.

Jenže to není meritem sporu. Otázka zní: je digitální tisk, který se nabízí v Christie’s odlišný od původních tisků a má tedy autor právo jej uvést na trh, když předtím tisknul v limitované edici? Právníci umělce říkají, že samozřejmě ano, že je to současné umění, které má oslovit sběratele současného umění, ne sběratele tradicionalisty. Ostatně Christie’s tato díla označil jako „nový přírůstek“. S tím však Sobelovi právníci samozřejmě nesouhlasí: „Oni si myslí, že když je něco větší, tak že je to jiné, ale to není pravda,“ říká Thomas Danziger.

A tak se přes tento spor dostáváme kruhem zpět k otázce položené na samém počátku. Co je v digitálním věku „nové“? Je digitální tisk tou skutečně novou hodnotou, která umožňuje vytvořit fotografii opět ze stejného zdroje?

Bude zajímavé se dozvědět výsledek sporu. Tady z Čech se nám zdá, že když si koupíme z limitované kolekce šaty za ranec peněz, že bychom pak neradi viděli, kdyby se ty samé pak prodávaly v edici pro boubelky. Vidí to stejně tak i americké soudnictví?

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

... to víte, v tomhle postbolševickým marazm… Zdeněk Motyčka 6. 8. 2012, 11:10
Ve světě umění (ve smyslu uměleckého díla) b… jack08 22. 7. 2012, 18:49
to fakt psal rabur? super clanek, rabur psat… honza 22. 7. 2012, 09:00
Kupujete originalnu fotografiu? Myslim si ze… MM 21. 7. 2012, 08:32

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne