DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Perverzně inteligentní fotky od Davida

Dnes to psaní bylo tak nějak očekávané. O čem jiném psát v tomto týdnu, než o LaChapellovi. Málokdy se zápecnické Praze podaří být světová, a teď se to dokonce stalo ve fotografii.

Povídání, jaké jsou ony slavné fotografie Mistra Davida nechme na jindy, přeci jen bych si neměl vystřílet všechny náboje, když bych o tom v Rudolfinu měl mít veřejnou disputaci, ale podívejme se dnes na tuto výstavu trochu jinak.

V to úterý, kdy k nám Mistr zavítal, to byla v Praze veliká sláva. Ráno mu vděčná Praha uspořádala tiskovku se spoustou televizních štábů a fotografů. Hlavní hřeb ale nastal večer – na vernisáži. Světová celebrita se rozhodla dostavit se na ni osobně a sama zahájila výstavu.

Kdo měl v Praze nohy, které chodily, ten samozřejmě musel přijít. Osobně ošahat si samotného Dejvyho byla příležitost, která se v pražských intelektuálských salónech bude přetřásat ještě dlouho a nejeden šálek kávy bude ještě vzrušeně vypit, když se Toničce ten zážitek bude poosmé převypravovat a stále nebude dosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Burda tam byl taky a jestli ho v davu najdete, vůbec nic nevyhrajete

Sám Mistr na vernisáži byl podivně a překvapivě nervózní. Jeden člověk by čekal sebejistou, pyšnou celebritu shovívavě shlížející ze schodiště na mumraj všech těch pražských hvězdiček, jejichž sláva hvězd se dotýká, ale Dejvy byl kupodivu úplně vykolejený. Vedle mne stála dvě roztomilá pražská děvčátka s kozama ven, jaká obvykle na takové akce chodí – to aby bylo vidět, že ona ví, kdo to je Mistr Dejvy a pak také proto, že je to i dobré loviště pro lov pánů milujících atraktivní obaly naplněné intelektuálnem – a ta děvčátka se špulivými rtíky se dohadovala, houby, byla přesvědčena, že „pan Mistr“ je sjetý.

Klepněte pro větší obrázek 
Fotografie David LaChapelle

To už je ostatně taková česká libůstka. Český rybníček je plný líných kaprů a z pohledu kapra musí být všichni kapři. A tak když k nám zajede hvězda, je nám hned jasné, že to je taky kapr, ale stejně mu závidíme, že se tak skvěle dokáže přetvařovat, až všechny přesvědčí, že je hvězda, za což mu i my freneticky tleskáme. Prostě my kapři moc dobře víme, jak je svět jednoduchý. Že buď někdo, takový ten náš kapr, konexemi a trikem dorostl do Lochnesky, nebo se snažíme na Leviathanovi nalézt aspoň naše kapří šupiny, a vždycky to tak nějak hrdinně činíme za zadkem té hvězdy. Ale v obou případech vždy freneticky tleskáme, aby se, pokud by se náhodou fakt ukázalo, že je opravdická hvězda, jsme mohli pokojně říci, že si ho vážíme.

Klepněte pro větší obrázek 
Fotografie David LaChapelle

Takže abych pravdu řekl, vlastně nevím, jestli ten Mistr Dejvy byl sjetý. Vím ale, že vážně byl hrozně nervózní. Zajíkal se, potil se a vůbec nevypadal jako někdo, kvůli komu stál v pozoru Michael Jackson a ještě se nechal denunciovat přitroublými křídly. Jeho nejistota ale byla tak nějak očekávatelná. Byla to stejná nejistota, která se objevuje v celém jeho díle, které víc než co jiného připomíná nejistého chudého newyorského portorikánského kluka, který se došplhal až pod ty nejzářivější neóny.

Na rozdíl od recenzemi zdůrazňované dekadenci a provokativnosti jeho fotek, byla naopak tato ta samá nejistota cítit i ve všech vystavených exponátech. Byla v nich namixovaná ta samá touha šokovat, ale vždy zabržděná nejistotou, aby to nebyla provokativnost urážlivá. Mr. David tady v Praze nebyl suverénním umělcem lízajícím smetanu. Byl to kluk, který se nervózně ptal Prahy, jestli je fakt umělec a my jsme mu ji tím naším potleskem, který byl více potleskem po snech prodávaných New Yorkem, dali.

Klepněte pro větší obrázek 
Fotografie David LaChapelle

V Praze se prostě setkaly dva světy. Svět vyhladovělé Prahy po nějaké šik akci a svět pochybami zmítané celebrity, která by ráda dostala razítko na to, že je hluboká. A setkání těchto dvou, kulturně a zkušenostmi tak odlišných světů nemohlo býti nic jiného, než bizarnost. Ostatně snad nejlépe to bylo vidět na malé drobné scénce. Nervózní Mr. LaChapelle, šťastný tím, jak ho Praha velkolepě přijala, se rozhodl jí věnovat snad možná obvyklé americké celebriální gesto.

Byl to jeho fámulus, obří černý travestita s obrovskými prsy, blonďatou parukou a šteklemi velikosti eiffelovy věže, který to celé spustil. Prostě sebou náhle přímo uprostřed výstavní síně máznul o zem a začal se svíjet v rytmu Playboy TV. V Americe možná šokantnost, která by byla druhý den přetřásána bulvárem, se tady v Praze stala vrcholně trapnou scénou. Fotografové se sice chopili scénky a začali do ní pálit své kulometné dávky, ale pražská měšťanská obec, která dostala své VIP vstupenky od svých sekretářek, jen rozpačitě postávala okolo. Paďourská Praha, která se na akci oblékla jak do Národního divadla, si s nastalou situací naprosto nedovedla poradit.

Klepněte pro větší obrázek 
Fotografie David LaChapelle

Dlouhodobě pěstované kulturní cítění, že vernisáž je jedno takové velké kukátkové divadlo, na které chodíme s lorňonem vstřebávat oduševnělé umění umělce, se s touto akcí dostalo do naprostého rozporu. Načesané dámy a trendy oblečení pánové a hoši nevěděli, co si počít. Celoživotní měšťanská zkušenost uctivého potlesku na větu Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl nenacházela na tuto situaci naprosto žádné odpovědi. A tak se fámulus maličko otráveně zvednul a vrátil se k roli ozdoby Mistra Davida.

Měšťanská Praha prostě potřebuje měšťanskou solidnost. Jediná správná odpověď na tuto scénku, neboli to rozchechtané polévání fámula šampaňským a hurónský pokřik zhrotivších se pražanů, to nám z hospod tak známé: Jeď! Pokračuj! Ještě!, to tady nikoho v tom veledůstojném Rudolfinu plném pražských celebrit ani nenapadlo. Praha se zmohla jen na nekonečné „důstojně nenápadné“ kroužení kolem Hvězdy Davida, jaké předváděl třeba sochař Opočenský a na nekonečná Family Photos s Mr. Davidem, aby kamarádi v závodní jídelně pukli závistí.

Tak pravil David a tak to prostě bylo na vernisáži LaChapella. Je to za námi a ještě dlouho se o tom bude vyprávět, milé děti.

Výstava Tak pravil LaChapelle probíhá v pražské Galerii Rudolfinum od 7.12. 2011 do 26.2. 2012. Více informací najdete na webu Galerie.

Příspěvek vyjadřuje osobní názor autora (viz Proč píšu o fotografii). 

Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

... pilně pracuj, barde, třeba to jednou při… Majkkl 13. 12. 2011, 21:02
diky. zbyva uz jen mit ty jeho prachy. rabur 13. 12. 2011, 20:16
On na tom Burda ulítává, protože je to podob… Majkkl 13. 12. 2011, 17:11
Technicky kvalitný fotozáznam komplikovaně p… Pavel Breit 13. 12. 2011, 14:28
Hmm.. a vznášel se Burda nad vodami.. Honza 12. 12. 2011, 19:24

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů