DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Smrt jako mediální kýč

V Sýrii byl zabit fotograf Rémi Ochlik. Ač je mi líto, že zemřel, jeho smrt nebyla hrdinská. Cynicky vzato to byl pouhý úraz na pracovišti.

Nedávná smrt fotografa Rémi Ochlika a píšící novinářky Marie Colvinové obletěla celý svět. Prostřednictvím agentur se jejich smrt ve válce o Homs – pardon, ona byla spíš traktována jako Smrt – dostala do hlavních zpravodajství všech televizí a novin. Náhle se Sýrie a celá její komplikovaná válka smrskla právě na tuto zprávu.

Ten den při ostřelování Homsu zemřeli i Syřané. Stejně jako den předtím a jako den poté. Jako každý den téhle hnusné války. O těchto mrtvých agentury žádnou zprávu nevydaly. Nebo je lze nalézt v kolonce: Při dnešních náletech se počet obětí odhaduje na 100 až 200 lidí. Není známo, do jaké školy chodili, koho den předtím líbali, ani jaké plány měli pro zítřejší den.

Klepněte pro větší obrázek
Rémi Ochlik (foto: Lucas Dolega, Profimedia.cz)

Historii netvoří zuté boty

Pro někoho je to důkaz, že svět řídí ilumináti. Těmto lidem to nevyvrátíte. Ke slovu se však tentokrát v našem bezpečném závětří přidali i další. S překvapením jsem pozoroval, jak český veřejný prostor byl po několik dní v internetových diskusích zaneřáděn zcela nechutnými siláckými vzkazy vystřelující zpoza bezejmenných klávesnic. Byl to hodně traumatizující tón, dikce byla díky anonymitě odporná. Ale přece. Odmysleme si tu nekonečnou buranskost a zkusme se zaposlouchat, co tyto hlasy ve svých spodních tónech říkají. Pak už to s odsudkem bude složitější.

Zakladatel Facebooku, Mark Zuckerberg, kdysi kdesi prohlásil: „Mrtvá veverka před vaším prahem je pro nás většinou více podstatná, než lidé umírající v Africe“. Je to s námi těžké. Vzdálenosti se zkracují, čas od vzniku události do všeobecné známosti se počítá ve vteřinách, Kambodža je stejně blízko jako Kunín. Přece ale však zůstáváme ve své podstatě stále stejní. Věci dějící se okolo světů, které známe a ve kterých žijeme, jsou pro nás naléhavé. Sýrie je slovo o pěti písmenech a tamní padlí jsou padlé abstrakce. Zastřelený kanár mé dcery znamená dlouhý pláč. Tanky zabíjející stovky lidí denně jsou jen shluk slov, kterým rozumíme, ale které necítíme.

Klepněte pro větší obrázek
Podívejte se na portfolio fotografií Rémiho Ochlika

Pro novináře je smrt novináře tragédií. Vždyť oni přeci válku nechtěli, oni tam jsou jen proto, aby přinesli informace a nalezli opravdovou pravdu. Úkol, povinnost – to je jejich mantra, když se jich zeptáte, proč tam jsou. Z pohledu novináře je smrt novináře absurdita. Protože on tam přeci nebojuje a nikdy bojovat nechtěl. On jen informuje. Pro novináře je smrt novináře smrtí jednoho z nich, bojovníků za opravdu pravdivý popis světa.

Proto ta solidarita. Proto ty vypjaté celosvětové novinářské emoce. Pro novináře je to smrt v přímém přenosu a jejich pláč podvědomým smýváním viny, že oni tam nebyli a píšou raději takto, za bukem. Proto se vždy kolem takové smrti vyrojí spousty detailních příběhů, které se stanou sdíleným kolektivním žalmem. Ale které se bohužel také ve své četnosti a neuměřenosti stávají pro ostatní mediálním kýčem. Marie Colvinová zemřela proto, že nemohla najít boty, které si musela při vstupu svléknout. Na počest Rémi Ochlika budou v jeho rodném městečku po pět dní svěšené vlajky na půl žerdi.

Mají zuté boty moc tvořit historii? Svěsili by vlajky o dva měsíce předtím, kdy Rémi Ochlik ještě nevyhrál World Press Photo a nebyl slavný? Možná by také psali, jen méně naléhavě a bez těchto „hluboce lidských příběhů“, protože by jim zbyl jen příběh bělocha „v cizí válce“. Ale, upřímně, ještě že to tak nebylo, vždyť i to je už dávno mediální kýč.

Úraz na pracovišti

Svět se však mění. Možná ne tak prudce, jak bychom chtěli, a možná jsou změny vidět ve sférách, které by měly být spíš před veřejností uzavřeny. Ano, právě letošní vyhřezlé temné internetové diskuse, ne asi poprvé, ale asi poprvé tak silně, přinesly konečně i veřejně sdílené vědomí, že válka je něco jiného než smrt novináře. Možná je to zatím jen o úsměšcích, zlovolných urážkách, ale ten pocit, že válka je jiný příběh, než jak ho nakreslila média, ten je tam patrný.

Vždyť jak je také jinak možné psát o Rémi Ochlikovi. Do Sýrie přicestoval ilegálně (jistě, protože to jinak nešlo) a jako freelancer. Tedy nezávislý žurnalista, který nefotí na zakázku, ale který peníze dostane až z toho, co se mu podaří nafotit. Jeho rozhodnutí bylo jeho rozhodnutím. Bylo plně v jeho rukách a on sám za něj plně nesl odpovědnost.

Klepněte pro větší obrázek
Nezávislí váleční fotografové se sami rozhodují, kam pojedou fotit (foto: Profimedia.cz)

Je legitimní se dívat na válečné utrpení přes smrt novináře? Ta zpupná a cynická a drsná diskuse se vlastně ptala, proč právě on měl tu čest, že na něho média svítila. Proč on a ne ti jiní mrtví? Ti místní mrtví, kteří právě pro něco a kvůli něčemu bojují. Ti, kterým – cynicky řečeno – ta válka proboha patří. Proč on, když on tam byl jen kvůli práci a – přiznejme si to i na rovinu – také možná pro leckoho až příliš zpupně hledal věčnost, neboli banálně řečeno: hledal slávu.

Jistě, jeho smrt byla tragická, protože neumřel při přestřelce, ale „jen“ při nešťastném zásahu tankové střely. Byla to jedna z tisíců absurdit, které se ve válkách stávají a které jsou pro Syřany pouhým záznamem do statistiky. Nebyla ani větší, ani menší z pohledu Syřanů, kteří naopak se ptají, proč sem ti novináři jezdí, když jim osobně se utrpení nijak nezmenšuje.

Informování světa? Ne, tohohle už mají Syřané dost. Z jejich pohledu je to jen vzteklý pocit, že svět si prostřednictvím Ochlika jen kupuje lístky do kina na film o válce v Sýrii. Ano, svět je sice dojat, ale ten svět je dojat jen filmovým příběhem promítaným skrze fotky Rémi Ochlika. V tom kině nejsou živí mrtví. Jen mrtví Syřané najatí jako statisté bez mzdy, o kterých by šlo si pomyslet, že po představení se zvednou a dojdou si pro honorář. Z pohledu Syřanů je Ochlik jen prostě další zbytečná smrt, taková, jakých denně řeší desítky, stovky.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
René Ochlik v listopadu 2011 v Káhiře (foto: vlevo Wissam Nassar, vpravo Julien de Rosa, Profimedia.cz)

Rémi Ochlik moc dobře věděl, co dává všanc. Věděl, kam jde a co se může stát. Jeho smrt byla jistě tragická: pro něj, pro rodinu, pro World Press Photo. Ale jeho smrt nebyla hrdinská. Nebyla to smrt, která ovlivnila válku. Cynicky vzato to byl pouhý úraz na pracovišti a nikoli symbolická smrt syrské války.

Příběh této syrské války má totiž bohužel zcela jiné hrdiny a zcela jiné martyry. Poslední slovo tohoto příběhu ještě zdaleka nebylo napsáno. Je mi nadějného kluka líto, že zemřel. Ale bylo to jeho rozhodnutí a byla to jeho práce. Stejně jako ti nenávistní diskutéři i já s nimi souhlasím v tom, že nechci účinkovat v dojemném příběhu, který připravila média v souvislosti s jeho smrtí. I přes fakt, že jeho fotky mám rád.

Další článek




celkem 20 komentářů

Nejnovější komentáře

Pravidla diskuzí na Digiareně: "Příspěvky ne… helena 7. 3. 2012, 20:48
hele, jerabku :-) kdyz panbu dopusti, i mot… rabur 7. 3. 2012, 19:48
... nevím co Vás pane Jařábku tolik irituje … zmotycka 7. 3. 2012, 19:31
Jen si tu tak uvažuji, zda ta kanálnická "di… Josef Jerabek 7. 3. 2012, 10:48
Upresneni pro zmotycku: vykuk. rabur 7. 3. 2012, 09:46

Další podobné články

Ako som si vychoval motýľa

Ako som si vychoval motýľa

Našemu čtenáři, Luďku Lukáči se podařil téměř husarský kousek. Vychoval si doma vlastního motýla a rozhodl se podělit o své poznatky i s ostatními čtenáři.

Malování do fotografie

Malování do fotografie

Jaký je rozdíl mezi fotografií, grafikou a fotografikou. A můžeme tyto rozdíly jednoduše dělat, nebo je hranice mezi těmito ‚kategoriemi‘ příliš tenká?

Radek Burda bloguje: Jak nedělat fotografii úplně blbě

Radek Burda bloguje: Jak nedělat fotografii úplně blbě

Život novodobých amerických nomádů ve fotografiích Davida Gardnera.

Radek Burda bloguje: Má fotografie jen jeden originál?

Radek Burda bloguje: Má fotografie jen jeden originál?

Smí umělec prodávat nové tisky svých starých snímků?

Ze života hmyzu – vaše nejlepší makrofotografie

Ze života hmyzu – vaše nejlepší makrofotografie

Z Galerie DIGIareny jsme vybrali nejlepší makrofotografie, které jste do ní nahráli za uplynulých šest měsíců. Jaké to jsou?

Radek Burda bloguje: Stalo se na fotbalovém Euru

Radek Burda bloguje: Stalo se na fotbalovém Euru

Asi už opravdu nejsme citliví na podvody.

Radek Burda bloguje: Japonské trable s iPadem

Radek Burda bloguje: Japonské trable s iPadem

Jsem v Japonsku. To, kde jsem, neříkám vůbec proto, abyste mohli závidět, ale proto, že to dnes bude krátké. Strašně se mi tu cokoli dělá.

Žhavá sedmička – nejlepší akty za jarní semestr

Žhavá sedmička – nejlepší akty za jarní semestr

Vybrali jsme snímky sedmi plus jednoho nejlépe hodnocených autorů fotografií aktů z Galerie DIGIareny za posledních šest měsíců.