DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Stalo se na fotbalovém Euru

Asi už opravdu nejsme citliví na podvody.
Radek Burda bloguje: Stalo se na fotbalovém Euru

Když Mario Balotelli, italský hřebec s ghanským původem, zaznamenal v semifinále fotbalového mistrovství Evropy druhý gól Itálie proti Německu, byly těsně po jeho hrdém, vítězném gestu promítnuty záběry na německou fanynku, které po tváři stékala obří, jediná slza.

Slza smutku. „Ještě je příliš brzy na slzy,“ neudržel se v té chvíli reportér kanálu ESPN, Adrian Healey, a hnal Němce opět do akce. Nikdo z reportérů ani nikdo ze stovek miliónů diváků po celém světě v té chvíli nevěděl, že se dívá na olbřímí, nestydatou televizní lež. Zlo v té nejčiřejší podobě, protože bylo produkováno jediným vlastníkem a provozovatelem televizního signálu z tohoto utkání.

Klepněte pro větší obrázek
Němeceké slzy, zdroj: Dead Spin

V etice světového fotožurnalismu existují jistá, nepřekročitelná pravidla. Můžeš hledat nejlepší záběry, můžeš tvořit subjektivní dokument, ale nikdy, NIKDY nesmíš zasahovat do obrazu a skutečnosti. Známý je případ naklonovaného bejrútského kouře pro zvýšení dramatičnosti scény, za který fotograf okamžitě letěl. Ale známý je i vyhazov čínského dokumentárního fotografa, který dodělal ptáka na obloze jen z toho důvodu, aby scéna „byla krásnější a vyváženější“, aniž by přitom jakkoli zasahoval do sdělení obrazu. I on se poroučel. Skutečná skutečnost je ve fotožurnalistice posvátná. I přesto, že onen dodělaný pták vážně učinil obraz nádherným a přitom se ani milimetr neodchýlil o vyznění scény.

Že se scénou kanoucí slzy je něco v nepořádku, se ukázalo vlastně náhodou. To když překvapené ženě začaly přicházet textovky od přátel, kde se jí ptaly, proč plakala, když do konce utkání zbývá přeci ještě téměř hodina. V tu chvíli se to provalilo. Jak zjistily německé noviny Süddeutsche Zeitung, plačtivá žena se jmenovala Andrea, na Euro přijela z Düsseldorfu a sama novinám potvrdila, že uvedené záběry byly pořízeny při hraní státní hymny ještě před zápasem, kde ona skutečně podlehla svým emocím a plakala.

Kamera emotivní scénu natočila … a uschovala. Dál už to známe. Zaznamenaná stopáž právě pro pozdější využití byla vědomě a bezskrupulózně na pokyn režiséra vložena do živého televizního vysílání v okamžiku, kdy bude mít největší citový dopad. Nechutný podvod a skandál byl stvořen. Jenže: zajímavé je, že se … vlastně nic moc nestalo. Tedy, přesněji: obelhané televize se samozřejmě ozvaly téměř okamžitě:

„Samozřejmě, jakákoli forma cenzury a manipulace pro nás není přijatelná!“, hřímal šéfredaktor Joerg Schoenenborn z televize ARD. „To je důvod, proč jsme jasně řekli, že německá veřejnost od UEFA očekává, že živý přenos bude prostě a zůstane prostě živý.“

Oficiální reakce byla ostrá. Ale veřejnost? Veřejné mínění u této chladné obrazové manipulace zůstalo kupodivu naprosto nevzrušené. Zpráv o tomto incidentu naleznete na internetu jen nemnoho. Nikoho to nevzrušuje, nikdo nesepisuje petice, zdá se, že tyto zřejmě emociálně manipulativní zásahy do živého vysílání považujeme za něco, co nás asi netěší, ale co nás buď nepřekvapuje, nebo dokonce nás z pohledu zábavnosti na dívané dokonce i uspokojuje. Nezaznamenal jsem žádný protest nějaké silné organizace typu Human Rights Watch, ani žádné jiné podobné hnutí. A přitom je dnes módou být uražen do morku kostí z jakékoli prkotiny. S Velkým Bratrem, zdá se, jsme smířeni. Natolik se rozlezl kolem nás a natolik se tváří přátelsky, že jsme ochotni se s ním smířit. Oni to přeci mysleli dobře, jen chtěli větší emoce.

Bouříme se slovně proti Velkému Bratru, ale když skutečně přijde, ani nehlesneme.

Otřesné.

To ticho kolem této obrovské manipulace se stamilióny diváků je úděsné. Jedná o snad nejhrubší porušení smlouvy s divákem, jaké si lze jen představit. Došlo k té nejjasnější manipulaci se skutečností ve prospěch tvorby „nové skutečnosti“, jakou si přáli mít ti „nahoře“. A nedošlo k tomu na Ukrajině, na kterou svrchu a jaksi samozřejmě pohlížíme jako na z principu nedemokratickou, ale došlo tomu u UEFA, jako jediného šiřitele a poskytovatele přenosu, od kterého všichni zpravodajství odebírají. Došlo tomu u nás, u společnosti, kterou jsme si vypěstovali v naší kultuře a podle našich etických norem. A která teď, když si urvala autokratická práva, chová se jako ta nejhorší autoritativní totalitní vláda – lakuje skutečnost podle své chuti a manipuluje s veřejným míněním.

Vlažná reakce, kterou světová (a samozřejmě i naše) veřejnost projevila, je symptomatická. Oni to přeci nedělají proti nám. Oni nás jen chtějí bavit. Co tady v tom hledáte za háčky. Už dávno jsem přijali Velkého Bratra, stačilo ho jen zabalit do útěšných slov „národní bezpečnosti a boje proti terorismu“ a teď si všichni zouváme boty na letišti a běháme po ploše s trapnými děravými palci na svých ponožkách a už dávno nenadáváme na Bratra, ale jen se smějeme svým komickým spolucestujícím. A teď milujeme slzy velkých emocí při fotbale a je nám jedno, že to je přilepený sitcomový smích. Falešné emoce, vlajky, které nám hloupým říkají, kdy také máme brečet. Přijali jsme ďábelského Jednoho Dirigenta s radostí: vždyť je tak zábavný!

Na to je jen jediná odpověď: čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Já za sebe hluboce protestuji proti praktikám, které UEFA používá při televizních přenosech, a ostře se stavím proti nim.

Nesouhlasím a nechci. Jeden člověk ale neznamená nic. A co vy? Neříkejte, že se vám stačí vybouřit v diskusi.

Další článek




celkem 19 komentářů

Nejnovější komentáře

Jéžišmarja, koklik já už zažil redakčních my… FotoZemek ASCF 17. 7. 2012, 06:55
Pokud chapu spravne narazku na to, ze je to … player 14. 7. 2012, 22:27
vzal mi nůž a sedmkrát na něj nalehl. pavel 9. 7. 2012, 09:27
Jaká technická chyba? A stalo se to přinejme… Martin Kozak 9. 7. 2012, 08:47
Podle čeho jste usoudil, že mi to nevadí neb… Karel Kahovec 9. 7. 2012, 06:28

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.