DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Toto jsou fakt kontroverzní fotky

Pozdně letní Prahu osvěžila výstava prezentující opravdu kontroverzní fotky. Velké fotky z dob a situací, kdy ještě velké fotky vznikaly. Příznivci prvoplánových nechutností ať ale zůstanou doma.

Moderní výstavnictví dávno není pouhým výčtem děl autora, epochy nebo stylu důstojně rozvěšených po zdech výstavního prostoru. Pasivní obrazárny, které vlastně jen plnily roli chlubny majitele, jaké že to úžasné sbírky mají ve svých depozitech, výstavy, které nám třeba přinesla PPF, nebo jaké konzervativně a standardně předvádějí Národní galerie, takové výstavy jsou ve světě na ústupu. Opravdové exhibice, které dbají na svoji pověst, už před desetiletími přišly s koncepcemi, kde samotný výběr exponátů není zásadní, byť jednotlivá díla jsou mnohdy i extrémně ceněná. 

Tyto domy se už dávno snaží otevírat s koncepcemi takových výstav, které jsou pro běžného návštěvníka překvapující, originální a strhující nejen výběrem děl, ale zejména strukturou, pojetím a úhlem pohledu. Které jsou nečekaným spojením zdánlivě nesouvisejících prvků, hledáním souvislostí, nasvícením problémů z netradiční strany. A které uvnitř ve svých prostorech se nesoustředí jen na správné zavěšení a nasvícení artefaktů, ale které celý svůj výstavní prostor považují za umělecké jeviště a pracují v tomto svém obrovském prostoru se všemi možnými vjemy, které co nejrafinovaněji a zároveň co nejméně nápadně obtékají návštěvníka těchto výstav. 

Klepněte pro větší obrázek 
Z výstavy Kontroverze

Používají videoprojekce, pracují s dobovými, sociálními nebo kulturními souvislostmi, atakují diváka nejen trapně zavěšenými obrázky na zdi, ale padají mu i pod nohy, sápají se na stropy, pracuji s nátěry zdí, tvoří zvláštní instalační bubliny, pracují se zvěcňujícími či naopak znevěcňujícími citáty, výběry ze slovníků, kritik, nabízejí osobní materiály, drobné relikvie vztahující se k dané expozici, a přeci pocházející ze všedního světa, a tím se jim daří expozici zlidštit a výrazně citově návštěvníkům přiblížit. Snaží se návštěvníka co nejvíce vtáhnout do smyslu své výstavy. Prostě jsou vybudovány tak, aby divák dostal o problému co možná nejkomplexnější vjem. Jsou to takové výstavy, kdy zapomenutý šroubovák v elektrické zásuvce návštěvníci automaticky považují za jeden z exponátů. 

Dnešní divák je z umění unaven. Moderní doba – to je  kýč miliard umění zaplácávající běžný člověčí život od rána do večera, to je kýč dokonalého umění, která na vás vyskočí i z toaletní ruličky a nutící si váš zájem a donucující vás tleskat ručičkama, jaký jsme kulturní svět. Divák si tak na výstavy od tohoto dominantní uměleckého kýče vlastně přichází odpočinout. A tak chce ve výstavách nacházet konečně nějaký řád. A taky prostor pro vlastní přemýšlení. 

Klepněte pro větší obrázek 
Z výstavy Kontroverze

Je štěstí, že takovéto „myslící“ a netriviální výstavy můžeme nalézat i v Praze, i když pořád jsou jen raritní. Je skvělé, že takovouto výstavu jsme mohli nedávno shlédnout z exponátů Prinzhornovy sbírky Art Brut, která byla vystavena v domě U Kamenného zvonu, či že takovouto byla výstava v dnes již bohužel zavřeném Langhansu  a která se nazývala Now and Wow a která se vůbec nestyděla pracovat i s tolik vystavovateli opovrhovanými obyčejnými snapshoty a přitom z nich dokázala vybudovat excelentní výstavnický zážitek. Prostě to nebyla výstava o krásné fotografii, ale pokus – až nečekaně úspěšný – o přenesení pocitu a vyjádření kulturní módní blogerské generace, kde snapshot je běžným výrazovým prostředkem.

A je i skvělé, že tady v Praze máme také výstavní prostor, který se principiálně a koncepčně právě o takovéto unikátní a neotřelé výstavní koncepty snaží dlouhodobě. Z principu svého fungování. A že zatím, zaklepejme to na dřevo, se mu to ve většině případů až bohovsky daří.

Klepněte pro větší obrázek 
Z výstavy Kontroverze

Výstavní galerie Rudolfinum se snaží profilovat jako Kunsthalle. Tedy jako dům zcela nezávislý na tom, co mu kdo nabízí, ale naopak vytvářející si svůj vlastní koncept, mající jediný úkol: předvádět to nejlepší a zároveň ještě divácky atraktivní ze světového umění a předvádět to formou, která je návštěvnicky zábavná.

Rudolfínský poslední počin nazvaný „Kontroverze“ z této škatulky nikterak nevybočuje. Je to výstava, která jistě bude patřit k letošním událostem sezóny. Ostatně aby ne. Vždyť je to výstava, která sem namísto banálně natisíckrát převařeného klišé pohledu na fotografii přes její estetickou a uměleckou hodnotu, přinesla zcela jiný a zcela neotřelý a nepopsaný pohled – pohled na fotografii přes suché právnické paragrafy. Je to výstava, která se na fotky dívá nikoli banálně jako na Umění, ale jako na subjekty dějů, jevů, událostí, které jsou zakotveny ve světě kolem fotografií a které se tyto fotografie účastnily tu mimoděk, tu náhodou a nebo – když už byly hybateli děje – tak přeci jen z pohledu dopadů právních, nikoli estetických.

Zklamán tak musí být každý návštěvník ploše interpretující název výstavy, který na výstavě očekává nějakou pecku, či dokonce nehoráznost, od které se může štítivě odvrátit a říct si, no to je tedy fakt už za hranou. Maloměšťák, který chce přijít, aby se mohl urazit. Ale naopak neobyčejně potěšen bude každý návštěvník, který v dnešním světě zahlceném fotografiemi, které se kolem něho míhají, hledá ještě ten starý svět velikých fotografií. Ten jakoby starý dobrý svět, kdy ještě stálo za to se soudit, nebo alespoň vášnivě diskutovat. Svět, který fotografiím ještě přiřazoval moc, která mnohdy ani nebyla imaginární, ale skutečně dovedla rozpoutat nelíčené vášně. S radostí se bude procházet jednotlivými exponáty a jistě se bude radovat, kudy všemi různými stezičkami se ubíralo lidské konání s fotografiemi a jaké zajímavé důsledky mohly různé aktivity mít. Bude vskutku jistě potěšen tím starým světem, kdy stálo za to kvůli jedné fotografii vstoupit do právních bitev.

Klepněte pro větší obrázek 
Z výstavy Kontroverze

Protože dnes jsou sice fotografie nezbytným prvkem světa a dokonce se zdají být jednou z nejdůležitějších součástí informovanosti, ve skutečnosti jejich váha dramaticky upadla a jsou jen lehké jako pírko. Neváží nic, i když si ještě lidé myslí, že si vymýšlím. Fotografie dnes už dávno neburcují, nepřinášejí svědectví, nejsou důkazem, ani nejsou záznamem světa, který si nedovedeme představit.

Fotografie na titulní straně? Co dřív vedlo týmy editorů k vášnivým sporům, je dnes pro čtenáře nudné tak, že například deník Právo už rezignoval na titulní fotografii a její význam z pohledu prodeje, a tak dnes na titulku sype jen zcela náhodné a triviální fotografie z databáze. Vliv na prodejnost to samozřejmě nemá žádnou. Dnes je prostě fotografie nejvíce zrcátkem, ve kterém sami sebe zálibně prohlížíme nebo tím, co posíláme svým kamarádkám, abychom je informovali o včerejší večírkové kalbě.

Z včerejší ještě přemýšlivé fotografie se stala dějinným časem cesta vedoucí od 80 let nerozřešeného problému s andělem na špejli, o kterém stálo vést zuřivé bitvy, až k dnešnímu polibku kněze s blondýnou, který už ani nejsme schopni registrovat, neřkuli bádat, co je tam kontroverzního. Přemýšlení o významech je smyto eskápádami jajčení a fotografie nás nechává chladným, pokud se tam nenachází naše kamarádka v legrační opilecké póze.

Z přemýšlivé fotografie je obyčejná otravující dotěrná minorita, obtěžující balvan a výstava není ničím jiným, než zvěcněným důkazem. Pokud o tom a skutečně takto a hluboce chcete přemýšlet. Dnešní fotografie je svět snapshotů, zábavy, opičí radosti ze zachycování banalit postrkujících náš život na nikdy nekončící spirále revuálnosti.  

Z tohoto pohledu je „Kontroverze“ výstavou neuvěřitelně zajímavou. Dává možnost se podívat, jak se proměňovalo pojetí vnímání fotografie v různých společnostech a v různých dobách a jak se s ní nakládalo tehdy, když ještě její hodnota čněla vysoko. Dává nám možnost se zamýšlet nad tím, jakou cestu a jakými zátočinami fotografie prošla až do dnešního stavu, kdy vlastně se její obsah zcela vyprázdnil a nahradil menšinovou až atomizovanou důležitostí, kdy fotografie už dokáže zasáhnout víceméně jen okruh vašich známých a kdy dávno ztratila hodnotu krásného záběru, ale podstatným se na fotografii stává událost, nebo objekt a kdy fotografie se stále více sesouvá ke snapshotu. Dnes má fotografie moc ohromit a celospolečensky zasáhnout už téměř mizivou.

„Kontroverze“ je prostě výstavou, která klade otázky, pokud o nich chcete přemýšlet. A i pokud ne, a jen se jí necháte unášet, pořád bude nesmírně atraktivní. Protože dějiny fotografie z pohledu práva jsou prostě zábavné.

Berte tedy tento článek jen jako úplný úvod. V dalších dílech bych se rád právě na konkrétní se potýkání fotografie s životem mimo fotografii podíval podrobněji. Téma je to totiž zcela nejednoduché a svým způsobem i přesahující banální zkušenost. Tak příště.

Příspěvek vyjadřuje osobní názor autora (viz Proč píšu o fotografii). 

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Bahenni sopkou? Tomu nerozumim zealot 20. 9. 2011, 16:29
ty muslimské karikatury a ty fotky těch týra… fujifilm S5 pro 20. 9. 2011, 01:17
no budem čakať na pokračovania :) Ľ.S. 18. 9. 2011, 23:07
... no zajímavá sice je je, ovšem koncepčně … Majkkl 18. 9. 2011, 09:13

Další podobné články

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.

World Press Photo 2018 v komentované galerii

World Press Photo 2018 v komentované galerii

Minulý týden byli vyhlášeni vítězové 61. ročníku prestižní soutěže World Press Photo. Porota vybírala ze 73 044 snímků od 4 548 fotografů ze 125 zemí. Z jednotlivých, celkově devíti, kategorií jsme vybrali ty nejzajímavější fotografie.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.