DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Velkolepý pokus udělat z dávení zážitek

Galerii Art Wall uvidíte při jízdě tramvají z Holešovic na Malou Stranu. Vystoupíte, když na vás vyjuknou hlavy Ladislava Vondráka?

O galerii Art Wall jsem již psal v době, kdy se „takzvaně“ opětovně otevírala. Článek vyšel jak tady, tak i v Lidových novinách. Dnes galerie přichází s v pořadí druhou výstavou po restartu a přináší seriál Pachuť studenta VŠUP Ladislava Vondráka.

Jeho plakáty myslím nejlépe ilustrují to, jak si dnešní studenti na uměleckých školách dnes myslí, že by mělo vypadat to pravé dnešní a moderní umění. A co si o tom myslíme my? Myslím, že by se nic nestalo, kdyby galerie ArtWall zůstala zavřená a žila jen ze vzpomínky na Kolektivní identitu Guma Guar.

Klepněte pro větší obrázek
Ladislav Vondrák: Pachuť

Art Wall Gallery je galerií zvláštní. Nikdo ji vlastně pořádně nehledá, víc připomíná ty tři oříšky, co musely Menšíka trknout, aby je přivlekl domů. V místě zcela pro kulturu nečekaném se jen tak najednou před udivenými řidiči škodovek a parlamentních limuzín – inu, zjeví. Jsou to vlastně původně výklenky v opěrní zdi, kde spíše by to dle tradice slušelo kamenným sochám nějakých našich národních hrdinů. Namátkou mi na mysl na této cestě do Strakovky tane třeba Sabina, Sauer, Čurda – ony smějící se bestie, kterých nemáme v dějinách málo. Ale klidně by tam mohla být třeba také série důstojných bust z opačného pólu jako náš tatíček Masaryk, kolega Kramář a Klofáč a vlastně třeba všichni ti mužové října.

Jenže, to by jim někdo zulámal nosy.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Ladislav Vondrák: Pachuť, 2×

A tak se místo toho z těchto výklenků udělalo umění, o které – zdá se – mají zájem toliko umělci sami vystavující. Na povzdech to není, podobných projektů jen pro vystavující je v Praze každý týden na desítku. Takže je to jen vlastně další, prachem přikrytý projekt snah být „in“. Ale je to škoda. Tahle podivná galerie totiž kupodivu pamatovala i lepší časy.

V těch lepších časech se jí dařilo promlouvat do aktuálního – zejména politického – diskursu. Některé akce v těchto výklencích se skutečně s tímto místem popasovaly na výbornou. Jenže! Byly to jen ty výstavy, které kupodivu nepracovaly s uměním, ale naopak pracovaly s těmi škodovkami a limuzínami, kolem projíždějící. A které se snažily – urazit. Natvrdo a bez zadních vrátek. Žádné pohlazení, ale jedovatý šíp přímo mezi oči.

Tomuto místu holt sluší ostrá, ale vtipná provokace a proklamace a plakátová hádavost a urážlivost. Obrovské portréty Krejčíře jako Nejlepšího Čecha na export byly přesně tím balancem urážky a provokativnosti. Dnešní výstava se na tento etalon dívá uctivě zdálky.

Klepněte pro větší obrázek
Ladislav Vondrák: Pachuť

Protože! Protože? Protože je to umění.

Je něco na Umění špatného? Nic není na Umění špatného. Jen musí byt ne správném místě ve správný čas. V těchto prostorách se třeba nedaří umění řekněme subtilnímu. Neboli přejemnělému, překombinovanému. Tady se daří facce Mokrého zapáchajícího hadru přes tlamu.

No jistě. Autor se od Guma Guar poučil a pracuje stejně jako oni s jednoduchou scénou. Jen hlava. Autor se nám tu vystavil jako hlava, krmená čísi rukou a barvami. To vypadá efektně, ostatně rozmatlané barvičky po tváři tomu efektně ještě přidávají. Stačí když se to takto napíše, a hned to vypadá na pěkně silné buřičství, zakuklené společenské jinotaje a jiná silná sdělení. Úplnej Kafka.

Skutečnost je však milionkrát krotší, byť autor se dozajista bude hádat, že jenom neumím v jeho díle číst. Jenže, hele, já číst nechci. Já jedu jen kolem v limuzíně a chci dostat svoji nanosekundovou facku. Prostě nechci nad obrazy složitě bádat, jo?

Tyhle zdejší díla, to je prostě cosi, co bychom mohli prohlásit za umělecké obrazy, u kterých si zdejší studenti výtvarných škol představují, jak jsou nekonvenční, ale které ve skutečnosti jsou ty nejkonvenčnější. Papírem šustící sdělení rozporu mezi vnitřním světě a světe toho okolo nás. Plytká myšlenka studentské rebelie v kšandách a s rolexkami „v mezích zákona“, kdesi v alkoholickém deliriu zaznamenaný opis hospodské věty, a přitom to vše je divákovi zpupně namícháno tak, aby to vypadalo „jako sdělení“. Jako by se sám písňový bard Klus dal na výtvarné umění. Stejně banální jazyk vyžívající se ne ve sdělení, ale v jazykových (barevnětvarových) hříčkách, navíc podaný jazykem,který úzkostlivě dbá na to, aby proboha nikoho urazil a státnice byly zdárně dokončeny. Jo-jo, Klus.

Klepněte pro větší obrázek
Ladislav Vondrák: Pachuť

Nic vás prostě nedonutí před Artwallem vystoupit z tramvaje a jít se podívat blíž.
I když vám umělec bude hodiny vyprávět „svůj“ příběh uměleckého sváru autentického života hlavy a povrchnosti a tlaku okolního „společenského světa“.

Neuvěříte. Pořád prostě jen budete vidět hlavy počmarykané barviškama. S velkou ambicí.

Minulí oběšenci se aspoň snažili být radikální, byť ta radikalita byla z rodu babičky, která se místo třikrát pokřižování furiantsky pokřižuje jen jednou. Tahle výstava už nepředstírá ani to.

Já bych to zase zavřel. Ať se zas může tvořit legenda o tom, jak jste šlápli mocným na kuří oka. 

Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

recht, předsedo. ...navíc pokud máte žalud… Martina 27. 6. 2012, 04:05
Pár prvních článků se od něj i dalo číst, al… Daniel Wonder 19. 6. 2012, 19:32
Burdova pravidelná dávka nenávisti. Není nad… honza 17. 6. 2012, 21:08
Prostě "Tak pravil Burda" a hotovo. V dnešní… Majkkl 17. 6. 2012, 18:31
Napsaný článek, přečtený, dokonce jsem se za… Karel Nojsky 17. 6. 2012, 13:44

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování