DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Vyhaslé supernovy – Kratochvíl a Stano v MF Dnes

Co se stane, když mainstreamová časopisecká hora pro všechny a tedy pro nikoho si nakoupí hvězdy formátu A. Kratochvíla a Tono Stana? Nic.

Mainstreamová časopisecká hora nakoupením hvězd porodí v lepším případě banalitu, v horším případě totální kýč. Jakoby Bůh nevěděl, co činí. A my to musíme přetrpět, bože!

Fotografie jsou všude kolem nás. Natolik všude, že je vlastně nevnímáme, jsou mezi sebou nerozlišitelné. Co dříve bylo jedinečné a objevné, se dnes otravně šklebí z každého rohu od kopíristy kopií. Fotografie se dnes rozlila jako moře. Fotografie dneška je příborem. Bezmyšlenkovitě jíme příborem několikrát denně. Přemýšlíme někdy o příboru? Fotografie a příbor jsou neviditelné.

Klepněte pro větší obrázek
Andílci pro MF Dnes, Tono Stano.

Antonín Kratochvíl a Tono Stano se stali legendami, protože v moři stejnosti vyčnívali originálností. MF Dnes jako každý časopis má legendy rád, zvlášť když si přes ně může šplhnout u svých čtenářů. A tak čas od času takovéto legendy naservíruje jako „pecku“. Potíž je jen v tom, že místo aby je prodávala ve vrcholné formě a hrdě se podvolila i případné drobné kontroverzi s částí publika, volí raději prostřední cestu pro prostřední čtenáře. Pardon, pro průměrného čtenáře, jakého si představují markeťáci té časopisecké hory. Jaké byly na straně legend důvody zaprodat duše neznám, chápu ale, jaký byl úkol a zadání časopisu: místo živlu donést mlíko. Tak, aby se průměrný divák neurazil a nepohoršil. Pánové na takto vystavěnou ďábelskou smlouvu kývli.

Tono Stano nafotil unikátní sérii dětských andílků – dcer a hochů slavných rodičů a Antonín Kratochvíl nafotil vltavské přívozy. Oboje formátem i pojetím tak, aby to „chytře“ vyhovovalo průměrnému divákovi. Výsledkem u obou byla úplná umělecká prohra.

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Andílci pro MF Dnes, Tono Stano.

I přes řinčivou propagaci deníku, která v čase prodejů voněla zdechlinu každou minutu, čtenář jistě svižně pochopil, že Antonín Kratochvíl prostě nafotil ve svých „Vltavských přívozech“ zcela banální a průměrné a naprosto zapomenutelné dílo. Jeho převozníci, kterým byl v magazínu dán až neuvěřitelně obrovský prostor a péče, jsou umělecky zcela ploší, bez emocí, fotografie jedna za druhou se jen smýkají po povrchu a „uměleckost“ udýchaně dohánějí hrátkami a amatérskými triky s kompozicí a světlem, aniž objevují cokoli obsahově nového nebo snad, nedejbože, podstatného. Nu, prostě průměrné, možná i podprůměrné dílko. Jako bychom se nedívali na Kratochvíla, ale na nějakého amatérského fandu žijícího u řeky a oblažujícího nás svými výtvory v amatérských galeriích („Udělám strhující fotku, dám mu do zad sluníčko. To vždycky fungovalo.“)

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Andílci pro MF Dnes, Tono Stano.

U Tona Stana a jeho Andílků byl výsledek ještě tristnější. Jeho Andílci, to nebyla jen umělecká prohra, to byl sešup s Andílky přímo do pekla. Tono Stano pro MF Dnes prostě vyrobil kýč v té nejprudší podobě, naprostou vraždu na umění, která má asi jediný smysl: devastovat jméno Tono Stano. Dílo, které kdyby nafotil výhybkář z Beníšova s prcky od něj z vesnice, ani by v MF Dnes nepřekročilo místnost podatelny.

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Unikátní reportáž pro MF Dnes, Antonín Kratochvíl.

Jenže to už se tak někdy přihodí. Mona Lisa se nemaluje každý den. Umělci jsou obvykle ti, kteří nejméně rozumějí svým dílům, proto se dala čekat i jejich nekritičnost ke svým vymazleným dětem, byť i zde by se dalo relativizovat. Ale nešť.

Potíž a smysl tohoto článku není v tom, jaké série tito fotografové nafotili pro magazín. Problém je v tom, jak toto dílo nejvlivnější český deník – arbiter elegantiae – prodával na trhu. „Unikátní reportáž… vůbecprvní pro český časopis“ – až takhle se zajíkal a jako unikátní a jedinečné ho prodával všemi svými kanály.

Každý den, možná každou minutu vznikají ve světě desítky, stovky, tisíce nových skvělých obrazů. Ale samozřejmě ten samý den vznikne na statisíce, milióny, stamilióny banalit. Každý na světě má fotoaparát. Tuny balastu překřikující se a vnucující se se svojí genialitou ničí postupně naši resistenci proti tomu přívalu a my sami v těch hromadách ztrácíme měřítka. Jako žízniví voláme po pevném bodě, ke kterému se můžeme upnout.

Klepněte pro větší obrázek
Unikátní reportáž pro MF Dnes, Antonín Kratochvíl.

Postup vlivného média, které ví, že má nikoli nepodstatný vliv na formování fotografického vkusu středního proudu, je tak v tomto případě naprosto šokantní a skandální.Upřednostnění nekritického nadšení je vždy problematické, jenže zde je navíc uplatněno dokonce na soubory kromobyčejně slabé až špatné, a to vše jen pro dosažení vysoké krátkodobé prodejnosti.

Ano, je to hrůzné.

Copak si to médium zaslepené vysokými prodejními čísly, protože poprvé to kdekdo ze zvědavosti jistě koupí, vůbec neuvědomuje přímý důsledek dalšího plíživého rozostřování hranic mezi uměním a šmukem? A copak nevědí, že po takovéto injekci adrenalinu musí příště přijít již jen droga silnější a že tedy s každým dalším kusem se bude prodávat méně umění a více barnumské slávy?

Ano, je to hrůzné.

Klepněte pro větší obrázek
Unikátní reportáž pro MF Dnes, Antonín Kratochvíl.

Smrt fotografie z nekonečného nadbytku si prostě zdejší producenti a tvůrci veřejného vkusu vzali jako záminku pro příliš snadný život. Je to možná pochopitelné, ale pro nás jako diváky smrtelné. Sami ztrácíme pevnou půdu pod nohama, když se nám relativizují naše hodnoty a navíc s nelibostí vidíme, jak tyto „malé“ fígle ve svých důsledcích vedou k obrovskému celkovému hodnotovému pádu.

Museli jsme v Čechách opravdu dojít až k vyprázdněnému vykrádání Antonína Kratochvíla a Tono Stana?

Další článek




celkem 32 komentářů

Nejnovější komentáře

To jsou ovšem silná slova, svědčící o tom, ž… ivanaga 18. 5. 2012, 17:51
ale co, jenom houšť, aspoň se uvidí, že ty ,… zemekf 18. 5. 2012, 13:32
MIlý Leonardo, hodně jsem se pobavil a stále… Jafa 14. 5. 2012, 20:46
Je zábavné, že vlastní oprávněně kritický ná… Indra Vostrá 14. 5. 2012, 15:01
Jo, dík za tip. Užiju si já i manžel..;-) ivanaga 14. 5. 2012, 13:49

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne