DIGIarena.e15.cz

Ranní stínohra na Fotografii týdne

Foto týdne se nám ponořilo do měkkého slunečního svitu nadcházejícího rána. Dramatu a napětí načas odzvonilo.
Ranní stínohra na Fotografii týdne

„Mám rád krajinu, z níž vyzařuje poetičnost a zasněnost jako na obrazech dávných mistrů,“ svěřuje se René Kajfozs. Ke cti tohoto autora je nutno poznamenat, že v tomto případě se mu to vyvedlo vskutku dokonale. Neuvěřitelně uklidňující a přitom nezvykle pestrý záběr je tónovaný do šťavnatých odstínů pozdního léta.

Pokud jste přičichli k umění, možná se vám vybaví díla Moneta či Renoira – nejznámějších představitelů impresionismu. Podobně jako tito malíři, i náš autor se dnes vydává před východem slunce na kopce, obtěžkán Canonem EOS 350D, aby se zde pokoušel lovit odlesky prvních slunečních paprsků v korunách stromů. Má za sebou již několik let lovu kapek, broučích maker a horských stínů – posuďme tedy také jednu náladovou krajinnou fotografii.

Tato krajinka si však o vyfotografování přímo říkala. Příjemně zvlněný terén porostlý kadeřemi listnáčů byl bočním ranním sluncem zvýrazněn a nabral na plastičnosti i romantice natolik, že i v autorce tohoto článku se pohnuly dávné pudy spojené s uměleckým oborem a začala se nevědomky natahovat po štětci. Přemýšlíme-li však prostřednictvím objektivu fotoaparátu, jdeme na věc trochu jinak, než pánové malíři. Chvění zahřátého vzduchu i chladné stíny jsou však celé ty dlouhé věky stejné.

Klepněte pro větší obrázek
Ranní stínohra; foto: René Kajfosz

Ačkoli tento snímek nepatří k těm nejjednodušším, stejně jako u předchozí Fotografie týdne zde rozeznáme jasně definované „dějové“ linie. Kompozici si podle nich lze rozložit na zajímavé světlé a tmavé prvky, které se seskupují v různém rytmu. Sluneční zář tedy pomalu stéká po svazích, vlévá se do nížin a tancuje po plasticky strukturovaném porostu. Zatímco levá strana už je „vzhůru“, napravo se teprve příroda líně budí ze ztuhlého chladu nočního šera.

Na „obraz“ tohoto typu můžeme tedy obdivně hledět z dálky, ale také zblízka, abychom věděli, kudy přesně ta která pěšinka vede a co že je to támhle za chatku. Autor s grácií a něžností sobě vlastní zachytil všechny ty pomíjivé stíny, které budou sluncem v zenitu nemilosrdně potlačeny, a předložil nám křehkou nádheru, aspirující na volnou zeď ve vašem obývacím pokoji. Nazlátlý nádech v hebkém ranním oparu působí něžně a optimisticky. A zelená navíc podle psychologů uklidňuje, takže proč ji nemít třeba i v kanceláři...

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.