DIGIarena.e15.cz

Ranní stínohra na Fotografii týdne

Foto týdne se nám ponořilo do měkkého slunečního svitu nadcházejícího rána. Dramatu a napětí načas odzvonilo.
Ranní stínohra na Fotografii týdne

„Mám rád krajinu, z níž vyzařuje poetičnost a zasněnost jako na obrazech dávných mistrů,“ svěřuje se René Kajfozs. Ke cti tohoto autora je nutno poznamenat, že v tomto případě se mu to vyvedlo vskutku dokonale. Neuvěřitelně uklidňující a přitom nezvykle pestrý záběr je tónovaný do šťavnatých odstínů pozdního léta.

Pokud jste přičichli k umění, možná se vám vybaví díla Moneta či Renoira – nejznámějších představitelů impresionismu. Podobně jako tito malíři, i náš autor se dnes vydává před východem slunce na kopce, obtěžkán Canonem EOS 350D, aby se zde pokoušel lovit odlesky prvních slunečních paprsků v korunách stromů. Má za sebou již několik let lovu kapek, broučích maker a horských stínů – posuďme tedy také jednu náladovou krajinnou fotografii.

Tato krajinka si však o vyfotografování přímo říkala. Příjemně zvlněný terén porostlý kadeřemi listnáčů byl bočním ranním sluncem zvýrazněn a nabral na plastičnosti i romantice natolik, že i v autorce tohoto článku se pohnuly dávné pudy spojené s uměleckým oborem a začala se nevědomky natahovat po štětci. Přemýšlíme-li však prostřednictvím objektivu fotoaparátu, jdeme na věc trochu jinak, než pánové malíři. Chvění zahřátého vzduchu i chladné stíny jsou však celé ty dlouhé věky stejné.

Klepněte pro větší obrázek
Ranní stínohra; foto: René Kajfosz

Ačkoli tento snímek nepatří k těm nejjednodušším, stejně jako u předchozí Fotografie týdne zde rozeznáme jasně definované „dějové“ linie. Kompozici si podle nich lze rozložit na zajímavé světlé a tmavé prvky, které se seskupují v různém rytmu. Sluneční zář tedy pomalu stéká po svazích, vlévá se do nížin a tancuje po plasticky strukturovaném porostu. Zatímco levá strana už je „vzhůru“, napravo se teprve příroda líně budí ze ztuhlého chladu nočního šera.

Na „obraz“ tohoto typu můžeme tedy obdivně hledět z dálky, ale také zblízka, abychom věděli, kudy přesně ta která pěšinka vede a co že je to támhle za chatku. Autor s grácií a něžností sobě vlastní zachytil všechny ty pomíjivé stíny, které budou sluncem v zenitu nemilosrdně potlačeny, a předložil nám křehkou nádheru, aspirující na volnou zeď ve vašem obývacím pokoji. Nazlátlý nádech v hebkém ranním oparu působí něžně a optimisticky. A zelená navíc podle psychologů uklidňuje, takže proč ji nemít třeba i v kanceláři...

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.