DIGIarena.e15.cz

Ranní stínohra na Fotografii týdne

Foto týdne se nám ponořilo do měkkého slunečního svitu nadcházejícího rána. Dramatu a napětí načas odzvonilo.
Ranní stínohra na Fotografii týdne

„Mám rád krajinu, z níž vyzařuje poetičnost a zasněnost jako na obrazech dávných mistrů,“ svěřuje se René Kajfozs. Ke cti tohoto autora je nutno poznamenat, že v tomto případě se mu to vyvedlo vskutku dokonale. Neuvěřitelně uklidňující a přitom nezvykle pestrý záběr je tónovaný do šťavnatých odstínů pozdního léta.

Pokud jste přičichli k umění, možná se vám vybaví díla Moneta či Renoira – nejznámějších představitelů impresionismu. Podobně jako tito malíři, i náš autor se dnes vydává před východem slunce na kopce, obtěžkán Canonem EOS 350D, aby se zde pokoušel lovit odlesky prvních slunečních paprsků v korunách stromů. Má za sebou již několik let lovu kapek, broučích maker a horských stínů – posuďme tedy také jednu náladovou krajinnou fotografii.

Tato krajinka si však o vyfotografování přímo říkala. Příjemně zvlněný terén porostlý kadeřemi listnáčů byl bočním ranním sluncem zvýrazněn a nabral na plastičnosti i romantice natolik, že i v autorce tohoto článku se pohnuly dávné pudy spojené s uměleckým oborem a začala se nevědomky natahovat po štětci. Přemýšlíme-li však prostřednictvím objektivu fotoaparátu, jdeme na věc trochu jinak, než pánové malíři. Chvění zahřátého vzduchu i chladné stíny jsou však celé ty dlouhé věky stejné.

Klepněte pro větší obrázek
Ranní stínohra; foto: René Kajfosz

Ačkoli tento snímek nepatří k těm nejjednodušším, stejně jako u předchozí Fotografie týdne zde rozeznáme jasně definované „dějové“ linie. Kompozici si podle nich lze rozložit na zajímavé světlé a tmavé prvky, které se seskupují v různém rytmu. Sluneční zář tedy pomalu stéká po svazích, vlévá se do nížin a tancuje po plasticky strukturovaném porostu. Zatímco levá strana už je „vzhůru“, napravo se teprve příroda líně budí ze ztuhlého chladu nočního šera.

Na „obraz“ tohoto typu můžeme tedy obdivně hledět z dálky, ale také zblízka, abychom věděli, kudy přesně ta která pěšinka vede a co že je to támhle za chatku. Autor s grácií a něžností sobě vlastní zachytil všechny ty pomíjivé stíny, které budou sluncem v zenitu nemilosrdně potlačeny, a předložil nám křehkou nádheru, aspirující na volnou zeď ve vašem obývacím pokoji. Nazlátlý nádech v hebkém ranním oparu působí něžně a optimisticky. A zelená navíc podle psychologů uklidňuje, takže proč ji nemít třeba i v kanceláři...

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.